nejstarší z 1.5.2004
Rubrika: divadlo S+H
Jana je univerzální umělkyně, což jsou skvělé předpoklady pro loutkové divadlo. Vystudovala hudebně dramatický obor na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Poté začala studovat divadelní vědu na olomoucké Univerzitě Palackého. Po roce ale dala přednost herecké praxi a nastoupila do divadla Stará aréna jako herečka a tajemnice. Hostovala v řadě činoherních divadel včetně Národního divadla moravskoslezského. Vedle činohry ovládá i zpěv, klasický i moderní tanec a také stepování. Hraje též na nejrůznější hudební nástroje. Nezaskočí ji akrobacie ani šerm. Vidět jí můžete ve větších i menších rolích ve filmech a televizních seriálech, natáčela také reklamy. Kromě Divadla Spejbla a Hurvínka účinkuje také v divadle RePublika a divadle SemTamFór. Další informace o Janě se můžete dočíst na jejích internetových stránkách www.janamudrakova.cz.
Držíme obě mladým umělcům palce, ať se jim daří a přináší malým i velkým divákům radost stejně jako to dělali jejich předchůdci.
Divadlo Spejbla a Hurvínka se do této iniciativy každoročně připojuje a ani letos tomu nebude jinak. Tématem letošního ročníku Noci divadel jsou Hrdinové a jelikož těch je D S+H plné, účast na letošním ročníku je tak pro ně de facto povinností. :-) V případě D S+H sice nepůjde úplně tak o Noc divadel, jako spíše o divadelní odpoledne (představení začíná v 16:30), ale to pranic nemění na tom, že se bude jednat o exkluzivní zážitek, který byste si neměli nechat ujít.
V rámci letošního programu si pro vás divadelní soubor nachystal noir muzikál Spejbl a město hříchu, který bude okořeněný nejedním bonusem. Tři skupiny diváků si budou moci prohlédnout divadelní zákulisí (před představením, o přestávce a po představení). Při prohlídce uvidí zblízka nejen lipové herce a jejich lidské průvodce, ale i vodičskou lávku a další zajímavosti návštěvníkům běžně skryté. Ale pozor, kapacita je omezená na 36 míst, a proto je třeba se na prohlídku zákulisí zaregistrovat v divadelní pokladně (stačí telefonicky). Vedle návštěvy zákulisí budete mít při letošní noci také možnost vyfotit se po představení s Hurvínkem. Takže foťák nebo mobil s sebou a hurá do divadla, o tento zážitek nesmíte přijít! Zbývá už jen posledních pár míst, tak neváhejte, vstupenku si můžete koupit online zde.
Přebírání interpretace obou postav byl v historii vždy postupný proces, aby změna byla co nejhladší a aby na nové hlasy diváci měli čas přivyknout. Bylo to tak za éry Josef Skupy, který si Miloše Kirschnera připravoval dlouhé měsíce, stejně jako když po něm přebíral „štafetu“ Martin Klásek a i ten svého nástupce Ondru Lážnovského dlouho zaučoval a společně pilovali všechny detaily spojené s tímto závazkem. Nyní do rozjetého vlaku v tichosti naskočil jednadvacetiletý Martin Trecha. Na rozdíl od minulosti jeho uvedení na scénu neprovázelo žádné prohlášení a to ani na nedávné tiskové konferenci k nové divadelní sezóně…
Martin vystudoval na umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti obor multimediální tvorba, jenž s divadlem nijak nesouvisí. K loutkářství a loutkovému divadlu ho to ale táhne od jeho dětských let. S amatérským souborem "Úplněnahé Divadlo" z Veselí nad Moravou, jehož je také členem, získali ocenění i na Loutkářské Chrudimi. Ještě předtím, než se představil jako talentovaný interpret S+H v novém představení, se ukázal jako velice šikovný loutkovodič. Vždyť komu by také krátce po nástupu svěřili, byť zatím "jen" v alternaci, dvorní figuru – Hurvínka! Působí nejen jako loutkoherec, ale také hudebník. Skládá a aranžuje hudbu a taktéž zpívá a řadu let hraje na příčnou flétnu.
Martin působí doslova jako zjevení (v tom nejlepším smyslu), ale za jeho výkonem je poctivá dřina. Tu po nedávné premiéře ocenil i sám Martin Klásek, a to už něco znamená! Martin Trecha samozřejmě dobře ví, že cesta k dokonalosti je ještě daleká, ale jeho raketový start je vynikajícím začátkem a sám se moc těším na jeho další účinkování, a to nejenom v rolích S+H. Věřím, že bude od vedení D S+H dostávat stále více šancí a my budeme moci sledovat, jak jeho výkony den ode dne rostou. Přejeme mu mnoho úspěchů.
Pojetí hry je značně netradiční a spíše než o loutkové představení jde o činohru využívající k vyprávění příběhu doplňkově loutky. Netypické propojení živých herců oblečených v duchu předválečné módy, loutek včetně Spejbla v nadživotní velikosti či "chemicky ošetřeného" nafouklého Žeryka, různých rekvizit (například Žeryk v raketě) a techniky využité při promítání, přináší nový směr, který by divák, který vyrazí na tradiční loutkové, kukátkovou formou vyprávěné divadlo asi nečekal. Neotřelé postupy, které znají návštěvníci z her pro dospělé jako je například Spejbl a město hříchu či Hotel Spejbl, jsou však dnes nedílnou součástí projevu Divadla Spejbla a Hurvínka, a ani v tomto případě tomu není jinak. Možná tento styl nesedne všem, ale s tím jistě autoři počítají.
Hru pod režijním vedením Jiřího Jelínka, který je spolu s Terezou Lexovou také autorem, nastudovala mladá generace loutkoherců, z nichž mnozí nejsou v D S+H ještě ani rok (Karolina Fiala, Jakub Šafránek či Jana Mudráková). Pro mě osobně byl největším překvapením vynikající výkon Martina Trechy, který nejenom že zpíval a excelentně vodil Hurvínka, ale ještě se bravurně zhostil interpretace Spejbla, Hurvínka a dokonce i psa Žeryka. Je sice pravdou, že díky pojetí hry nebyla časová dotace pro obě postavy, a tedy ani jeho projev, taková, jako je běžné v "klasických" loutkových inscenacích, to ale nikterak jeho výkon nesnižuje. Ten byl veskrze profesionální, tím spíš, že jde teprve o jednadvacetiletého může. Zda jej budeme vídat a slýchat v obou hlavních rolích i v dalších hrách ukáže čas. Každopádně v jeho osobě má divadlo dalšího, velmi zdatného interpreta. Dodejme pro úplnost, že Mánička ani Bábinka v této inscenaci nevystupují.
Představení je primárně určeno dětem, ale obávám se, že aby mladší generace pochopila autorův záměr, tak by jim hra musela nabídnout přeci jen více indicií a vodítek. To ale samozřejmě neznamená, že je představení nemůže oslovit příběhem, způsobem vyprávění, scénou, hudbou a písničkami, nebo zmiňovaným vizuálním projevem v podobě promítání na plátno zabírající většinu jeviště. Interaktivní zapojení diváků do děje při "tělocvičné" scéně pak vyprávění příběhu zajímavě oživuje.
Značnou část představení propojují písničky a živá pianová hudba, přičemž obzvlášť hlavní melodie je hodně chytlavá a nejeden divák si jí bude pobrukovat ještě dlouhou dobu co opustí divadlo: "Svět je tak praštěnej a proto se mu směj, šeptají hej hej, jen tak se usmívej, volají hej hej, nepřipusť beznaděj....". No řekněte sami, není tento optimismem hýřící popěvek tou nejlepší pozvánkou na tuto hru? Tak hurá do divadla, premiéra je už ve čtvrtek 20.10.2022.
Poznámka: Recenze vychází ze shlédnutí generální zkoušky a je tedy teoreticky možné, že v době po premiéře se pár drobných detailů může ještě změnit.