Rubrika: divadlo S+H

Těsně před chystaným uzavřením divadel z důvodu zamezení dalšího šíření covidu-19 se ve středu večer 7. října odehrála premiéra nové hry pro dospělé diváky Hotel Spejbl. Ten, kdo na toto první uvedení do divadla vyrazil, aniž by si dopředu přečetl anotaci, o čem hra pojednává a jak je technologicky pojata, musel být v šoku.
Skloubení tradičních a lety osvědčených loutkářských postupů s moderními technologiemi a efekty muselo nepřipraveným divákům vzít dech. Z němého úžasu ale nevyvádělo ani ty, kteří tušili, co je asi tak zhruba čeká. Režisér, scénograf, výtvarník a autor hry v jedné osobě - Miki Kirschner - je skutečný vizionář, který se nebojí experimentovat a vnášet do něčeho tak tradičního, jako je loutkové divadlo, stále nové a nové prvky, aniž by se opakoval nebo nudil. V každé další hře posouvá hranice možného, a v loutkovém pojetí realizovatelného, dál do předem netušených a nevídaných rozměrů. Že je pro divadlo klíčovým tvůrcem, dokázal i u předchozích her, na nichž se autorsky či režijně podílel (Jak s Máničkou šili všichni čerti či Hurvínek mezi osly) a které patří k tomu nejlepšímu, co divadlo v dětské tvorbě aktuálně nabízí.
Nosnou dějovou linku příběhu propojují rozmlouvající Spejbl s Hurvínkem marně hledající pokoj a klid v hotelu obývaném nejroztodivnějšími osobami trpícími nejrůznějšími psychickými poruchami. S těmi pak jsou diváci seznamováni prostřednictvím více či méně atypických loutek (spíš více, než méně) či videoprojekcemi za doprovodu písní, které pochází z alba Blázinec, jehož autorem je Jan Lstibůrek. To před dlouhými osmi léty nazpívala řada známých zpěváků a umělců, jejichž hlasy se tak staly součástí loutkové scény této hry.
Podobně jako jiné představení pro dospělé diváky od stejného tvůrčího týmu Kirschner, Král, Lstibůrek - Spejbl a město hříchu - se nebude nejnovější počin zamlouvat asi všem. Nespokojeni budou zejména ti, kteří hledají hru pojatou konzervativním způsobem, postavenou primárně na příběhu a na vizuálním zážitku jim až tolik nezáleží. Diváci, kteří naopak mají rádi inovace a líbí se jim experimentování s použitím novátorských technologií a moderních netradičních postupů, si bezpochyby přijdou na své. Každá scéna i loutka je řešena jiným, veskrze originálním a velmi důmyslným způsobem propracovaným do nejmenších detailů. Hra světel v kombinaci s různými loutkářskými technikami s využitím prvků černého divadla za doprovodu zajímavých písní podpořená speciálními efekty je tak opravdu dechberoucí pastvou pro oči i uši. Jednou je to na dálku ovládaná robotická loutka zaznamenávače – recepčního (tedy vlastně percepčního, jak je ve hře nazýván), jindy iluminující postava autistiky v šatech ala Marilyn Monroe s hlasem Ewy Farné, rozkládací loutka automutilanta za zpěvu Xindla X, mechanicky ovládaná loutka bulimičky s hlasem Ivy Pazderkové či originální využití videoprojekce u postav multifobika (Wabi Daněk) a „normálního člověka“ (David Koller). Totéž platí o loutce narcise s hlasem Tomáše Hanáka, dlouhovlasé nymfomanky, při jejímž vystoupení asistovali tři maskovaní loutkoherci, červeno-modré vertikálně rozpůlené loutce maniodeprese, které v písni propůjčila hlas Bára Basiková, rapujícího Tomáše Kluse v roli pedofila s vyjížděcí a zajížděcí hlavou v růžové loutce připomínající zajíčka či ve vaně zpívající postava zamilované lady v podání operní pěvkyně Vandy Šípové, které ve smršti záblesků světel sekundoval neurotik s hlasem Ivana Hlasa.
Ztvárnění postav bylo dokonale propracované a i laikovi muselo být jasné, že bylo extrémně náročné na realizaci. Není proto divu, že se na představení podíleli i externí firmy ze zcela jiných oborů, než je loutkářství (například Flash Barrandov či Průša Research). To platí i o využití zoetropu u scénky s klaustrofobikem při písni Jiřího Suchého, při němž v rychlých sledech měnících se snímků dochází k iluzi pohybu, v tomto případě cestujícího v páternosteru. Jde o dobrý nápad, ale obávám se, že diváci od páté řady dál měli problém kvůli malé velikosti průhledu rozeznat, co přesně se v měnících se snímcích odehrává.
Zklamáni nebudou ani ti, kteří v příběhu hledají něco k zamyšlení. Zejména závěr hry, ve které v kulisách s gramofonem zazní klasický dialog Spejbla a Hurvínka O lásce, avšak aniž by byl dokončen, umožní každému divákovi rozvinout vlastní fantazii.
Ačkoliv hra se díky svému závažnému tématu psychických poruch rozhodně neřadí mezi komediální, ani o humorné skeče v ní není nouze. Zejména zkraje druhé části hry bylo smích diváků slyšet velmi často. Asi nejvíce se salvy smíchu ozývaly ve scéně, kdy Hurvínek odklízí hrablem na sníh rozpadlé tělo automutilanta.
Kromě loutek zaznamenávače a postav s diagnózami v představení vystupují pouze Spejbl s Hurvínkem, ženská a zvířecí část rodinky má v této hře volno. Interpretaci dvou hlavních postav obstaral Martin Klásek, zaznamenávače namluvil Ondra Lážnovský. Náročné výkony s voděním loutek během písňových obrazů obstarali snad všichni loutkoherci, kteří momentálně v divadle jsou. Autorem textů jsou Miki Kisrchner a Robin Král, hudbu složil Jan Lstibůrek. Loutky dle návrhů Mikiho Kirschnera vyřezal Antonín Müller a nalíčil a vyrobil Richard Maška, technologii a efekty vyvinul David Vrbík.
Pokud si chcete představení užít a plně si ho vychutnat hned při první návštěvě hry, doporučuji naposlouchat si dopředu album Blázinec, protože bedlivě sledovat děj a umění herců při práci s nejrůznějšími typy loutek a současně pořádně vnímat nápadité texty písní vyžaduje opravdu plnou koncentraci po celou dobu trvání představení. Případně si aspoň přečíst texty písniček, které jsou dostupné na webu Blázinec. Na těchto stránkách se také můžete detaily o jednotlivých diagnózách a jejich projevech.
Jak již bylo uvedeno, hra zřejmě nesedne všem divákům. Pokud ale do divadla přijdete s tím, že jdete na netradiční představení postavené na úchvatném vizuálním pojetí doprovázeném zajímavými písněmi, nebudete zklamaní. Inovace jsou hnacím motorem všech oborů lidské činnosti, loutkové divadlo nevyjímaje, a je proto moc dobře, že se je v Divadle Spejbla a Hurvínka nebojí využívat.
Recenzi hry publikovanou na portálu idnes.cz najdete zde.

V čase podzimního nouzového stavu se uskuteční premiéra dlouho připravované hry Hotel Spejbl. Ta je novým, technologicky neobvyklým představením pro dospělé, které pochází z autorské dílny výtvarníka, režiséra a autora Mikiho Kirschnera a básníka a textaře Robina Krále. Dvojice stojí za úspěšnými hrami pro dětské diváky Hurvínek mezi osly a Jak s Máničkou šili všichni čerti a do světa dospělých se spolu s hudebním skladatelem Janem Lstibůrkem vrací po předešlém netradičním noir muzikálu Spejbl a město hříchu.
Novinkové představení je inspirováno projektem Robina Krále a Jana Lstibůrka Blázinec, který vyšel i na CD. Spejbl s Hurvínkem pátrají v podivuhodném hotelu po vytouženém pokoji a klidu. Pokoj ani klid však nenacházejí, naopak se setkávají s jeho zvláštními nocležníky. Hra je unikátní nejen obsazením, kdy je každá z postav, nebo můžeme říct diagnóz nazpívána umělci zvučných jmen, jen namátkou: Klaustrofobikovi propůjčil svůj hlas Jiří Suchý, neurotikovi Ivan Hlas, jako další postavy uslyšíte Ivu Pazderkovou, Tomáše Hanáka, Tomáše Kluse, Ewu Farnou, Báru Basikovou, Davida Kollera, Xindla X … atd. Představení je specifické také technologickým zpracováním. Každá „diagnóza“ je vyjádřena osobitou technologií, podtrhující archetypy jednotlivých postav a atmosféru podivného světa ve kterém chybí jedna podstatná věc.... a od toho jsou tu Spejbl s Hurvínkem, aby ji nakonec našli a to se jim musí podařit, protože hotel se nachází ve Spejblově hlavě. Divák má možnost, setkat se s různými principy práce s loutkou a loutkovými technologiemi, ve kterých se potkává archaičnost s moderními přístupy a vytváří tak unikátní dojem z celého představení.

Zelená výstava "Dřeváky, které znamenají svět". To je název webového projektu, který mapuje historii oblíbené dřevěné rodinky a který do velké míry obsahuje velmi podobné informace jako náš fan web, byť v modernějším pojetí. Proč právě Zelená výstava a ne třeba červená se můžete dozvědět z úvodního audio rozhovoru Spejbla a Hurvínka v podání Ondry Lážnovského.
Projekt online výstavy je rozdělen do několika tematických částí, v nichž najdete informace o jednotlivých loutkových postavách a jejich interpretech. Součástí je rovněž sekce Hurvínkův jukebox, což je multimediální obsah s audioukázkami scének či rozhlasových rozhovorů s divadelními protagonisty, Spejblova videotéka s nejrůznějšími videi napříč historií divadla, sekce Fotokoutek u Máničky s desítkami fotek loutek, herců, snímků z představení, obalů desek či divadelních programů až po sekci nazvanou Čítárna u paní Kateřiny obsahující ukázky z několika stěžejních publikací souvisejících s S+H.
Musíme se neskromně pochválit :-), neboť při procházení stránek výstavy je patrné, že web výstavy ideově a z části i obsahově vychází z našeho webu, kdy oba projekty mají do určité míry společný cíl - systematicky zkatalogizovat tvorbu S+H a tu přiblížit milovníkům Spejbla a Hurvínka. Proto i některé z podkladů použitých na webu výstavy pochází z našich fan stránek (např. obrázky divadelních plakátů, divadelních programů, obaly desek či texty k divadelním premiérám atd.)., které pro náš fan web dlouhodobě sháníme, shromažďujeme, skenujeme, katalogizujeme a u zejména historických dokumentů mnohdy i počítačově restaurujeme. Většina materiálů však byla bezplatně pro Divadlo Spejbla a Hurvínka profesionálně zdigitalizována firmou Lucas Design Studio a následně použita pro potřeby této výstavy. Není bez zajímavosti, že kompletní digitalizace pro Divadlo Spejbla a Hurvínka obsahovala 7109 zdigitalizovaných a retušovaných stran knih, publikací a mnoho dalšího materiálu. Stejná firma rovněž bez nároku na honorář vytváří i všechny ostatní podobné výstavy publikované na webu, které jsou tematicky zaměřené na Českou republiku. To si jistě zaslouží velký obdiv!
Pročítání webu pak můžete zakončit vědomostním testem, ve kterém si můžete ověřit vaše znalosti. Račte vstoupit do loutkového světa!

Bohužel ani na druhý pokus se rozjezd Klubu Hurvajz díky aktuálnímu stavu okolo onemocnění covid-19 úplně nepodařil. Zážitkový klub přátel Spejbla a Hurvínka byl sice fakticky spuštěn 1. září, ale první akce ani první klubové setkání se v plánovaných termínech neuskuteční. Informovalo o tom Divadlo Spejbla a Hurvínka na Facebooku. Historicky první akcí měla být 29. září generální zkouška nového představení pro dospělé diváky Hotel Spejbl, prvním řádným setkáním klubáků potom promítání dokumentu o panu Spejblovi, který natočila Česká televize. To bylo naplánované na 23. října. Zatímco veřejná generálka se ruší úplně, promítání se prozatím odsouvá na neurčito. Mění se i termín premiéry hry Hotel Spejbl, která se z 1. října posouvá na středu 7. října. Připomeňme, že klub měl být spuštěn už na jaře, což ale zhatily plošné vládní covidové restrikce.

Základní školy po celé republice dnes po několika měsících opět přivítaly žáky. Obzvláště pro prvňáčky to byl velmi významný den. Aby jejich obavy spojené s novou životní etapou byly co nejmenší, zpestřili jim na dvou pražských školách den Spejbl s Hurvínkem. Naši dřevění herci spolu s Ondrou Lážnovským a Michalem Bartákem zavítali do Základní školy Emy Destinnové a poté se prvňáčkům představili i na Základní škole Bílá.
S Hurvínkem nemohlo být jinak, než veselo. Hurvínek nejdříve všem prozradil, že do čtvrté třídy chodí už 94 let a že kdyby někdo chtěl, rád mu poradí, jak v ní zůstat co nejdéle. Poté se Spejbl s Hurvínkem přesunuli za vchodové dveře do školy a vítali každého prvňáčka neotřelými povzbuzujícími prupovídkami typu: "Máš svačinu? Jo? Tak řízek mě a chleba tátovi!", nebo " Neboj, za devět let tě pustěj". A došlo samozřejmě i na focení a zvídavé dotazy. A pan Spejbl, kterého uličník Hurvínek nepustil moc ke slovu, vzkazuje všem prvňáčkům v republice, že jim drží palce a přeje jim, aby se jim ve škole dařilo a líbilo. A k tomuto přání se rádo přidává i celé naše divadlo.

Další, v pořadí již 12. díl má seriál Zvuková historie Spejbla a Hurvínka. Přečíst si jej můžete zde.