Rubrika: divadlo S+H

Do brněnského divadla se v listopadu vrátí slavná loutková postavička Hurvínka. Spolu se svým psem Žerykem však nebude vystupovat pouze v dalších reprízách hry Hurvínek prodává nevěstu, ale bude se seznamovat s dalším významným českým skladatelem. Společně se vypraví navštívit Leoše Janáčka, který právě komponuje Příhody lišky Bystroušky. Co se stane, když se do toho zaplete Hurvínek se svým chlupatým kamarádem, to se dozvíte během dvou festivalových víkendů ve foyer Janáčkova divadla rámci doprovodného programu Festival Janáček Brno 2024. Představení Hurvínek na stopě lišky Bystroušky určené primárně dětem ve věku 5–9 let bude k vidění 16. 11. a 24. 11. v 11.00 hodin, vstupné činí 200 Kč.
Festival Janáček Brno patří k nejvýznamnějším akcím na evropské kulturní mapě, která pečuje o umělecký odkaz a uceleně prezentuje dílo jednoho z největších českých skladatelů, Leoše Janáčka, v mezinárodním kontextu. I v ČR je pozice festivalu Janáček Brno ojedinělá, neboť jako jediný zde uvádí kompletní operní produkce v podání zahraničních i českých souborů v uvedeném rozsahu. Díky své mezinárodní reputaci navázal festival umělecké spolupráce, které v podmínkách České republiky nemají obdoby.

Se svými hrami a výstupy procestovalo Divadlo Spejbla a Hurvínka do dnešních dnů 31 zemí čtyř kontinentů a svá představení odehrálo ve 22 jazycích včetně rómštiny. Velmi populární jsou S+H převedším v Německu, kde vystupují v pravidelných intervalech. Po nadcházejícím víkendu se seznam jazyků rozšíří na dvaatřicet. Přibude mezi ně litevština, ve které zazní úvod přestavení Spejblovo hudební dostaveníčko, jenž ve dnech 29. a 30. června v litevském přístavním městě Klaipėdą soubor uvede na Mezinárodním festivalu nehmotného kulturního dědictví "Lauksnos". Jak jsme již před časem psali, do Litvy Hurvínek zavítal poprvé (a do dnešních dnů zatím i naposledy) před dlouhými 89 lety s Josefem Skupou a jeho divadelním týmem. Skupa svá vystoupení však stavěl primárně na vizuálním pojetí a k cizojazyčné interpretaci se s výjimkou krátkých zdravic nikdy neodhodlal. Tuto tradici zavedl v srpnu 1953 až Miloš Kirschner, který namísto Skupy vyjel na zájezdové turné do rumunské Bukurešti na mezinárodní festival mládeže a studentstva (podrobnosti o této cestě se můžete dočíst v tomto našem článku). Přestože tedy není tato pobaltská republika Hurvínkovi neznámá, stane se litevština v pořadí 23. jazykem, kterým Spejbl a Hurvínek promluvili. Pro Hurvínka, světem protřelého cestovatele tak půjde o druhou litevskou návštěvu, v případě Máničky, která se zájezdu v roce 1935 nezúčastnila, to bude její premiérový výjezd do tohoto koutu Evropy. Každopádně první zahraniční zkušenost to bude pro oba mladé interprety - Martina Trechu a Janu Mudrákovou. Jak pilně Martin cvičil si můžete poslechnout v tomto krátkém videu. Oběma, stejně jako dalším členům souboru, přejeme hodně štěstí, úspěchů, spojených diváků a ať se všichni v pořádku vrátí do naší vlasti.

Přiložená fotka je jedna ze dvou, která zarámovaná zdobí stěny u divadelní pokladny, v chodbě vedoucí k divadelnímu sálu se pak nachází další neméně povedené obrazy. Avšak zatímco většina z těchto velkoformátových fotek jsou stylizované výjevy od Josefa Žáka s výtvarným ztvárněním scén od Zdeňka Juřeny, v tomto případě jde o skutečné loutky z divadelní inscenace. Tento zdařilý snímek se před časem objevil v jednom ze Zpravodajů Klubu Hurvajz, nebylo u něj ale uvedeno odkud pochází. Troufnete si tipovat při jaké příležitosti tato fotka vznikla?
Jak pan Spejbl, tak i paní Kateřina na sobě mají historické kostýmy a scéna za nimi připomíná středověké stavení. To by mohlo vést k úvaze, že jde o výjev ze hry Hurvínek a lupiči, v níž Hurvínek s ostatními členy dřevěné rodinky zůstanou uvězněni na hradě, který se rozhodnou vykrást vychytralí zlodějíčci. Ano, čtete správně, oblíbená audionahrávka Hurvínek a lupiči se měla dostat i na divadelní prkna. Stejně jako v případě audiopříběhu mělo mít o zlodějskou a současně i strašidelnou komedii, kterou prožívá Spejblovic rodina na starém hradu. Hru měla zpestřit nejen dvojice lupičů, ale i sbor skotačivých strašidýlek. Pro časovou tíseň a hereckou náročnost byla však hra odložena a zkrácený text později vyšel využití na LP desce. K realizaci divadelního provedení, které bylo naplánované na konec května 1976, však nikdy nedošlo. Škoda, že?
Ale správná odpověď na naší otázku je jiná – jde o fotku ze hry V Praze je blaze určené dospělému publiku, která měla premiéru 24.6.1981. Autoři textu – Miloš Kirschner a Jiří Středa – se velkorysým a výpravným způsobem za pomoci padesáti loutek převážně varietního typu obraceli do minulosti, současnosti a dokonce i předjímali budoucnost. Nosným dějovým motivem byl Spejblův konflikt s kartářkou, která předpovídá Spejblovi úspěch, pokud třikrát neprokleje svůj velkopanský frak, který si na její výzvu z její bohaté garderoby sám vybral. Řadou mluvených, zpívaných a hudebních scén se pak rozvíjí částečně pravdivá, částečně groteskně zkreslená historie D S+H od setkání Spejbla se Švejkem a éry plzeňských kabaretů přes zrození Hurvínka, dobu krize a nástup fašismu až po radostné poválečné "divadlo národů", období schematismu a současné úvahy, jak dál.

V sobotu 1. června a v neděli 2. června bude Divadlo Spejbla a Hurvínka uvádět v této divadelní sezóně naposledy veleúspěšnou operu Hurvínek prodává nevěstu. Vstupenky jsou až na tři volná místa v sobotu beznadějně vyprodané (stav ke dni zveřejnění článku), ale přesto se vyplatí o tomto víkendu do D S+H zavítat. Děti budou slavit Den dětí a to je už důvod k nějaké extra akci. V těchto dnech může kdokoliv přijít ochutnat výtečnou zmrzlinu Puro Gelato. Puro znamená v italštině čistý a zmrzlina proto neobsahuje žádná barviva ani jiné přidané chemické látky. Gelato je krémové, nepotřebuje žádné zvýrazňovače chuti, jelikož je možné podávat ho při vyšší teplotě, než u klasické zmrzliny. Nemrazí tak chuťové buňky a ty tak jsou schopny lépe vnímat chuť. Neobsahuje ani ztužené tuky, ale čerstvou farmářskou smetanu a díky tomu opravdu vynikne přirozená chuť mléka a dalších surovin. Tak co, zajdete na tuto zmrzlinu podávanou v několika příchutích?

Hurvínek se spolu s dalšími členy dřevěné rodinky, a samozřejmě svými lidskými spolupracovníky, vypraví letos do Pobaltí. Čeští loutkáři budou účinkovat ve dnech 29. a 30. června v Litvě v přístavním městě Klaipėdą na Mezinárodním festivalu nehmotného kulturního dědictví "Lauksnos", kde odehrají komponovaný pořad Spejblovo hudební dostaveníčko. Na zahajovací zkoušce, která proběhla před pár dny, panovala dobrá nálada a zatímco Hurvínek už v Litvě byl, pro Martina Trechu a Janu Mudrákovou bude hraní v cizím jazyce premiéra. Krom angličtiny, která bude hlavním hracím jazykem, musí Martin zvládnout úvod i v litevštině - tu proto piluje pod laskavým dohledem docenta Vaidase Šeferise.
Do Litvy poprvé, a do dnešních dnů zatím i naposledy, Hurvajz zavítal před dlouhými 89 lety, kdy současně vycestoval i do dalších dvou pobaltských států: do Lotyšska a Estonska. Pro Hurvínka tedy půjde o druhou litevskou zkušenost, pro Máničku, která se zájezdu v roce 1935 neúčastnila, a její tehdejší interpretka Anna Kreuzmannová na toto rozhodnutí reagovala odchodem ze souboru (byť dočasným), půjde o premiéru. Ačkoliv bez Máničky, jednalo se tehdy o první opravdové zahraniční turné, a to navíc do oblasti, s níž nebyly žádné zkušenosti a kde loutkové divadlo prakticky neznali.
Jak píše ve své knize Národní umělec Josef Skupa Jan Malík, zájezd to byl po umělecké stránce opravdu povedený a znamenal mimořádný ohlas, ale skončil neslavně ekonomicky: „Zájezd, kterého se jako host desetičlenného souboru zúčastnil také 23letý Jiří Trnka vyzněl přímo bouřlivými ovacemi, znamenitě posloužil propagaci české divadelní kultury - ale co naplat, finančně skončil schodkem, pro jehož úhradu ne měla československá úřední místa pochopení. Není divu, že Plzeňské loutkové divadélko - s výjimkou jednodenního zájezdu do Vídně v roce 1936 - po těchto zkušenostech se rozpakovalo znovu podstoupit takové riziko, třebaže o svůdná pozvání nebylo nouze.“.
Pavel Grym v publikaci Klauni v dřevácích k tomuto měsíc dlouhému zahraničnímu turné připojuje: “Skupův soubor vyjel na sever po vlastní ose 19. května a vrátil se do Plzně 18. června 1935. Zájezd obsáhl Kaunas a Klajpedu v Litvě, Rigu v Lotyšsku, Tallin, Paernu a Tartu v Estonsku; s vystoupením na čs. Vyslanectví v Rize bylo uvedeno celkem 25 představení. Ze zájezdového programu byla pak pro domácí potřebu sestavena dětská a večerní verze pořadu Hurvínek na Baltu, který vyplnil repertoár domácích zájezdů nejen do konce sezóny 1934/35, ale i celou následující sezónu. 315 repríz (156 pro děti, 159 pro dospělé) ukázalo desetitisícům československých diváků, čím čeští loutkáři v pobaltských republikách tolik zaujali, a přineslo reprezentativní výběr toho, co loutky dovedou.“
Současní loutkáři tak mají na co navazovat a zcela jistě litevské diváky oslní stejně jako před téměř devadesáti lety profesor Skupa s jeho kolegy.