Rubrika: divadlo S+H

Se svými hrami a výstupy procestovalo Divadlo Spejbla a Hurvínka do dnešních dnů 31 zemí čtyř kontinentů a svá představení odehrálo ve 22 jazycích včetně rómštiny. Velmi populární jsou S+H převedším v Německu, kde vystupují v pravidelných intervalech. Po nadcházejícím víkendu se seznam jazyků rozšíří na dvaatřicet. Přibude mezi ně litevština, ve které zazní úvod přestavení Spejblovo hudební dostaveníčko, jenž ve dnech 29. a 30. června v litevském přístavním městě Klaipėdą soubor uvede na Mezinárodním festivalu nehmotného kulturního dědictví "Lauksnos". Jak jsme již před časem psali, do Litvy Hurvínek zavítal poprvé (a do dnešních dnů zatím i naposledy) před dlouhými 89 lety s Josefem Skupou a jeho divadelním týmem. Skupa svá vystoupení však stavěl primárně na vizuálním pojetí a k cizojazyčné interpretaci se s výjimkou krátkých zdravic nikdy neodhodlal. Tuto tradici zavedl v srpnu 1953 až Miloš Kirschner, který namísto Skupy vyjel na zájezdové turné do rumunské Bukurešti na mezinárodní festival mládeže a studentstva (podrobnosti o této cestě se můžete dočíst v tomto našem článku). Přestože tedy není tato pobaltská republika Hurvínkovi neznámá, stane se litevština v pořadí 23. jazykem, kterým Spejbl a Hurvínek promluvili. Pro Hurvínka, světem protřelého cestovatele tak půjde o druhou litevskou návštěvu, v případě Máničky, která se zájezdu v roce 1935 nezúčastnila, to bude její premiérový výjezd do tohoto koutu Evropy. Každopádně první zahraniční zkušenost to bude pro oba mladé interprety - Martina Trechu a Janu Mudrákovou. Jak pilně Martin cvičil si můžete poslechnout v tomto krátkém videu. Oběma, stejně jako dalším členům souboru, přejeme hodně štěstí, úspěchů, spojených diváků a ať se všichni v pořádku vrátí do naší vlasti.

Přiložená fotka je jedna ze dvou, která zarámovaná zdobí stěny u divadelní pokladny, v chodbě vedoucí k divadelnímu sálu se pak nachází další neméně povedené obrazy. Avšak zatímco většina z těchto velkoformátových fotek jsou stylizované výjevy od Josefa Žáka s výtvarným ztvárněním scén od Zdeňka Juřeny, v tomto případě jde o skutečné loutky z divadelní inscenace. Tento zdařilý snímek se před časem objevil v jednom ze Zpravodajů Klubu Hurvajz, nebylo u něj ale uvedeno odkud pochází. Troufnete si tipovat při jaké příležitosti tato fotka vznikla?
Jak pan Spejbl, tak i paní Kateřina na sobě mají historické kostýmy a scéna za nimi připomíná středověké stavení. To by mohlo vést k úvaze, že jde o výjev ze hry Hurvínek a lupiči, v níž Hurvínek s ostatními členy dřevěné rodinky zůstanou uvězněni na hradě, který se rozhodnou vykrást vychytralí zlodějíčci. Ano, čtete správně, oblíbená audionahrávka Hurvínek a lupiči se měla dostat i na divadelní prkna. Stejně jako v případě audiopříběhu mělo mít o zlodějskou a současně i strašidelnou komedii, kterou prožívá Spejblovic rodina na starém hradu. Hru měla zpestřit nejen dvojice lupičů, ale i sbor skotačivých strašidýlek. Pro časovou tíseň a hereckou náročnost byla však hra odložena a zkrácený text později vyšel využití na LP desce. K realizaci divadelního provedení, které bylo naplánované na konec května 1976, však nikdy nedošlo. Škoda, že?
Ale správná odpověď na naší otázku je jiná – jde o fotku ze hry V Praze je blaze určené dospělému publiku, která měla premiéru 24.6.1981. Autoři textu – Miloš Kirschner a Jiří Středa – se velkorysým a výpravným způsobem za pomoci padesáti loutek převážně varietního typu obraceli do minulosti, současnosti a dokonce i předjímali budoucnost. Nosným dějovým motivem byl Spejblův konflikt s kartářkou, která předpovídá Spejblovi úspěch, pokud třikrát neprokleje svůj velkopanský frak, který si na její výzvu z její bohaté garderoby sám vybral. Řadou mluvených, zpívaných a hudebních scén se pak rozvíjí částečně pravdivá, částečně groteskně zkreslená historie D S+H od setkání Spejbla se Švejkem a éry plzeňských kabaretů přes zrození Hurvínka, dobu krize a nástup fašismu až po radostné poválečné "divadlo národů", období schematismu a současné úvahy, jak dál.

V sobotu 1. června a v neděli 2. června bude Divadlo Spejbla a Hurvínka uvádět v této divadelní sezóně naposledy veleúspěšnou operu Hurvínek prodává nevěstu. Vstupenky jsou až na tři volná místa v sobotu beznadějně vyprodané (stav ke dni zveřejnění článku), ale přesto se vyplatí o tomto víkendu do D S+H zavítat. Děti budou slavit Den dětí a to je už důvod k nějaké extra akci. V těchto dnech může kdokoliv přijít ochutnat výtečnou zmrzlinu Puro Gelato. Puro znamená v italštině čistý a zmrzlina proto neobsahuje žádná barviva ani jiné přidané chemické látky. Gelato je krémové, nepotřebuje žádné zvýrazňovače chuti, jelikož je možné podávat ho při vyšší teplotě, než u klasické zmrzliny. Nemrazí tak chuťové buňky a ty tak jsou schopny lépe vnímat chuť. Neobsahuje ani ztužené tuky, ale čerstvou farmářskou smetanu a díky tomu opravdu vynikne přirozená chuť mléka a dalších surovin. Tak co, zajdete na tuto zmrzlinu podávanou v několika příchutích?

Hurvínek se spolu s dalšími členy dřevěné rodinky, a samozřejmě svými lidskými spolupracovníky, vypraví letos do Pobaltí. Čeští loutkáři budou účinkovat ve dnech 29. a 30. června v Litvě v přístavním městě Klaipėdą na Mezinárodním festivalu nehmotného kulturního dědictví "Lauksnos", kde odehrají komponovaný pořad Spejblovo hudební dostaveníčko. Na zahajovací zkoušce, která proběhla před pár dny, panovala dobrá nálada a zatímco Hurvínek už v Litvě byl, pro Martina Trechu a Janu Mudrákovou bude hraní v cizím jazyce premiéra. Krom angličtiny, která bude hlavním hracím jazykem, musí Martin zvládnout úvod i v litevštině - tu proto piluje pod laskavým dohledem docenta Vaidase Šeferise.
Do Litvy poprvé, a do dnešních dnů zatím i naposledy, Hurvajz zavítal před dlouhými 89 lety, kdy současně vycestoval i do dalších dvou pobaltských států: do Lotyšska a Estonska. Pro Hurvínka tedy půjde o druhou litevskou zkušenost, pro Máničku, která se zájezdu v roce 1935 neúčastnila, a její tehdejší interpretka Anna Kreuzmannová na toto rozhodnutí reagovala odchodem ze souboru (byť dočasným), půjde o premiéru. Ačkoliv bez Máničky, jednalo se tehdy o první opravdové zahraniční turné, a to navíc do oblasti, s níž nebyly žádné zkušenosti a kde loutkové divadlo prakticky neznali.
Jak píše ve své knize Národní umělec Josef Skupa Jan Malík, zájezd to byl po umělecké stránce opravdu povedený a znamenal mimořádný ohlas, ale skončil neslavně ekonomicky: „Zájezd, kterého se jako host desetičlenného souboru zúčastnil také 23letý Jiří Trnka vyzněl přímo bouřlivými ovacemi, znamenitě posloužil propagaci české divadelní kultury - ale co naplat, finančně skončil schodkem, pro jehož úhradu ne měla československá úřední místa pochopení. Není divu, že Plzeňské loutkové divadélko - s výjimkou jednodenního zájezdu do Vídně v roce 1936 - po těchto zkušenostech se rozpakovalo znovu podstoupit takové riziko, třebaže o svůdná pozvání nebylo nouze.“.
Pavel Grym v publikaci Klauni v dřevácích k tomuto měsíc dlouhému zahraničnímu turné připojuje: “Skupův soubor vyjel na sever po vlastní ose 19. května a vrátil se do Plzně 18. června 1935. Zájezd obsáhl Kaunas a Klajpedu v Litvě, Rigu v Lotyšsku, Tallin, Paernu a Tartu v Estonsku; s vystoupením na čs. Vyslanectví v Rize bylo uvedeno celkem 25 představení. Ze zájezdového programu byla pak pro domácí potřebu sestavena dětská a večerní verze pořadu Hurvínek na Baltu, který vyplnil repertoár domácích zájezdů nejen do konce sezóny 1934/35, ale i celou následující sezónu. 315 repríz (156 pro děti, 159 pro dospělé) ukázalo desetitisícům československých diváků, čím čeští loutkáři v pobaltských republikách tolik zaujali, a přineslo reprezentativní výběr toho, co loutky dovedou.“
Současní loutkáři tak mají na co navazovat a zcela jistě litevské diváky oslní stejně jako před téměř devadesáti lety profesor Skupa s jeho kolegy.

Poté, co v lednu uvedlo Divadlo Spejbla a Hurvínka obnovenou premiéru hry Hurvínek a nezvaný host, připravuje soubor další lahůdku. Jak minulý týden prozradil v televizním vysílání pořadu Snídaně Martin Trecha, nového nastudování se dočká také oblíbený hororovo-swingový muzikál Spejbl versus Drákula. Ten byl s Milošem Kirschnerem a Helenou Štáchovou na divadelní prkna úplně poprvé uveden před dlouhými padesáti lety (premiéru si odbyl přesně 15. března) a v témže roce byl nahrán na dodnes vyhledávanou gramodesku. V roce 2014, kdy byl v rámci Zlatého fondu Divadla S+H nastudován znovu, se v rolích Spejbla a Hurvínka a také žoviálního hraběte Draculy představil Martin Klásek. A nyní, po dalších deseti letech, se diváci mohou těšit na novou generaci interpretů v podobě Martina Trechy a Jany Mudrákové, kteří se tak stanou v pořadí již třetími pokračovateli, kteří propůjčí své hlasy hlavním figurám v této muzikálově laděné hororové parodii z pera režisérky Heleny Phillipové.
Zápletka však zůstává stále stejná: Stejně jako před padesáti lety, i nyní se pan Spejbl pouští do skládání muzikálu, který ho má zbavit dluhů. V přízračné atmosféře pařížské mansardy, která je svědkem Spejblových tvůrčích muk, nechybí upírobijec Hurvínek, podnikavá nymfoMánička, pes baskervilský alias Žeryk a paní Kateřina, která svede boj o Spejblovu přízeň s francouzskou dekadentní zpěvačkou Poulet. A když se k nočnímu životu probere i hrabě Drákula, je o zábavu postaráno.
Pokud všechno vyjde jak má, nového uvedení se diváci dočkají poprvé snad už 31. května 2024.