nejstarší z 1.5.2004
Rubrika: knihy
Neuvěřitelné množství informací o tomto západočeském umělci shromáždila, setřídila, systematicky sestavila a následně sepsala do ucelené a naprosto vyčerpávající monografie PhDr. Jitka Bílková, Ph.D.. Její kniha z roku 2020 s názvem Frank Wenig - Novinář, spisovatel, spolupracovník Josefa Skupy na více 530 stranách přibližuje nejenom vztah a profesní spolupráci těchto dvou spolupracovníků a blízkých přátel, ale neopomíjí ani Wenigovu tvorbu mimo Skupovo divadlo. Autorka studiu tohoto umělce věnovala několik let svého života, pečlivě prošla všechny oficiální i rodinné archivní záznamy a i na podkladě četné komunikace s příbuznými Franka Weniga sepsala monumentální dílo, kterým se nemohou pochlubit ani význačnější osobnosti uměleckého světa. Každému milovníkovi Spejbla a Hurvínka, resp. Wenigovy tvorby obecně, ji proto vřele doporučujeme, neboť obsahuje nevídané množství detailů, které nikde jinde nezjistíte. S pomocí této fantastické publikace jsme mohli rozšířit Wenigův medailonek o zajímavé detaily ze života tohoto umělce a postupně se svolením autorky využijeme některé informace z knihy i zde v novinkách. Ty se budou týkat zejména podrobností spojených s rozhlasovými nahrávkami z pera Franka Weniga, neboť zatímco gramofonové nahrávky si můžeme i po více než 50 letech od jeho úmrtí snadno připomínat, s rozhlasovou tvorbou je to už těžší, neboť většina nahrávek byla ztracena či zničena. A právě zde si vypomůžeme údaji z knihy Jitky Bílkové, která nám pomůže poodhalit zajímavé detaily k některým Wenigovým rozhlasovým dílům. Sledujte tedy tyto stránky, postupně zde uvedeme několik dávno ztracených či zapomenutých zajímavostí.
Skupa ke starší z dvojice slavných figur, která vznikla v roce 1920, uvádí: "Spejbl je hloupý chytrák, tedy plnokrevný měšťák. V něm není jen minulost a generace, ale tragika typu. Spejbl je šosák, konservativec, je to buržoa, kterého vždy charakterisuje povrchní elekticism, je to autorita, je falešný, domýšlivý, fouňa, neupřímný, vychytralý, ale především blbý. Konečně jako u jeho typu vždy nechybí rys erotický. V principu vášnivě erotický, je to prostě slimák. (…) V něm je komika lidské slabosti a hlouposti. Spejbl je moje negace."
O Hurvínkovi, jenž vznikl o šest let později, se Skupa zmiňoval například i v souvislosti s jeho touhou po vlastních dětech, které však nikdy neměl: "Je to moderní kluk plný sportu a přírody. Neumí nic, ale je mazaný. Jsou v něm vzpomínky na dětská léta. (…) A humor, bezprostřednost, roztomilost a vřelost jejich přešla do Hurvínka. Jednou jej přinesl hotového řezbář Nosek. Ten večer byl šťastný, pro mne památný, Spejbl dostal syna. Narodilo se mu dítě, po kterém jsem sám tolik toužil.". Kompletní rozhovor najdete v tomto odkazu na danou brožuru.
Rozhodli jsme se, že si toto „odhalení“ nenecháme pro sebe, a tak jsme kompletní obsah scénáře pro všechny fanoušky S+H, historiky a další milovníky rozhlasové tvorby přepsali a připojili jej k webovému záznamu oné publikace. Pro ty, kteří se nechtějí začíst do detailů, máme krátkou anotaci o co v poměrně obsáhlé scénce šlo: V úvodu se pan Spejbl seznamuje s vysílací technikou, cítí se být podveden, neboť namísto mikrofonu je nucen mluvit do „děravého hrnce“, aby posléze zaskřehotal „vlastnoruční popěvek o nedostatcích“ města Plzně. Následně se k němu připojuje i Hurvínek, který přijel do Prahy z Plzně na rychloběžce, a oba pak společně „vysoce odborně“ rozebírají co to vlastně je rádio a jak funguje. V druhé části Hurvínek nejprve přednese básničku a pak zazpívá několik písniček. Asi je jasné, že v jeho podání jde o značně popletené, zašmodrchané a pomíchané texty. Některé popěvky se obsahově kryjí s těmi, které posluchači znají z gramodesky Popletené písničky (1929), která byla natočena po 2,5 letech od tohoto rozhlasového výstupu. Není bez zajímavosti, že na obálce scénáře je použita fotka Spejbla u klavíru, o které jsme před pár dny referovali v souvislosti s polemikou, že první Spejbl mohl mít knír a možná i zuby.
Tušíte, kde se objevily tyto a další podobné veršíky? Jsou součástí brožurky s názvem Jak Hurvínek přišel k rozumu, kterou v sedmdesátých letech minulého století vydal BESIP. Popularita Spejbla a Hurvínka byla v této době enormní, čehož využívaly i různé organizace, které v socialistické době dbaly na bezpečnost a zdraví dětí. Spojení s populárními postavičkami tak bylo do velké míry zárukou, že je děti přijmou se zájmem a rady v nich uvedené budou brát vážně. A pokud by samotné spojení s Hurvínkem na děti nezabralo, použili v úvodu autoři i verše, které jim měly jasně sdělit, jak moc blízcí si s Hurvínkem jsou: „Vy Hurvínka jistě znáte, v lecčems se mu podobáte, vždyť je stejný jako vy. A že dělá, co nemá, další stránky napoví.“
Velice podobně laděná je i brožurka s názvem Buď fit, která sloužila k podpoře sportu dětí a mládeže. I v tomto případě byly použity kresby doplněné různými méně či více povedenými verši motivujícími děti ke sportování. Obě tyto brožurky jsou součástí přehledu, který najdete zde.
Tato kniha čtenářům přináší ojedinělou příležitost seznámit se nejen s jeho historií, ale umožňuje také nahlédnout do bohatého divadelního archívu. Prostřednictvím kopií četných dobových dokumentů (fotografie, plakáty, ilustrace, korespondence...) ilustruje proměny tohoto divadla a jeho ušatých protagonistů. Čtenáře jistě potěší i audiovizuální přílohy publikace. Ojedinělé CD To nejlepší se Spejblem a Hurvínkem" vzniklo ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon a nabízí posluchačům možnost naslouchat Spejblovi a Hurvínkovi v podání prof. Josefa Skupy, Miloše Kirschnera a Martina Kláska.