Premiéra
Pro děti
Hurvínek a Přeslička
Skoropohádka o životním prostředí
Autor:
Jiří Středa 
Režie:
Jiří Středa 
Spoluautoři:
scénický výtvarník: Dušan Soták; výtvarník loutek: Dušan Soták; hudba: Miroslav Pokorný j.h.; technologie loutek: Miroslav Huňka; technologie loutek: Ivan Moravec 
Obsazení:
Hurvínek hlas: Martin Klásek; Hurvínek pohyb: René Hájek; Spejbl hlas: Martin Klásek; Spejbl pohyb: René Hájek; Karolínka hlas: Květa Plachetková; Karolínka pohyb: Kateřina Vostřelová; Žeryk hlas: Miroslav Černý; Žeryk pohyb: Kateřina Vostřelová; Přeslička pohyb: Miroslav Huňka (alternace); ~ Karel Hanc (alternace); Pan Flóda hlas: Miroslav Polák; Paní Pindryčová hlas: Radko Haken; Zvěrolékař hlas: Marius Hájek; Vrátný hlas: Miroslav Huňka; Docent hlas: René Hájek; Kameník hlas: Karel Hanc 
Premiéra:
3.5.1984
Repríz:
102

Popis děje:
Spejblovic nerudný soused Flóda zamořuje vzduch nejenom svou obvyklou jedovatostí, ale i zplodinami svého starého automobilu, který navíc zabral všechen volný prostor na společném dvorku. Hurvínek se ujímá podivného zvířátka, které se vylíhlo z vejce, které odkudsi přinesl Žeryk. Po několikerém zkoumání o jaké zvíře jde, se ukáže, že je to brontosaurus. Flóda se ho snaží z dvorku vystrnadit, a dokonce se ho pokusí i otrávit. Rychle rostoucí Přeslička však Flódu vyděsí tak mocně, že ten slibuje, že dvorek naopak opustí jeho čoudící vysloužilé vozítko. Děti tu budou pěstovat květiny a brontosaurus, který až dosud marně hledal své místo v životě, o ně bude v souladu se známou akcí na ochranu přírody pečovat.

Z důvodu těžké autohavárie Heleny Štáchové vystřídala na poslední chvíli v této hře Máničku nová kamarádka Karolínka Kropáčková, kterou citlivě mluvila Květa Plachetková. Karolínčinou vychovatelkou – pěstounkou byla paní Justýna Pindryčová, kterou mluvil Radko Haken. Spejbla a Hurvínka hrál v této hře Martin Klásek.
Foto z představení:
Recenze hry:
Referent Čs. loutkáře Václav Königsmark (č. 9/1984) shledal ve hře schematizaci vztahu mezi dobrem a zlem. "Tezovitost, černobílé rozvržení jednajících postav, jdoucí místy až ke schématu," vytkl hře i referent Lidové demokracie (hbk, 19. 6. 1984), který viděl nedostatek hry i v tom, že se vztahy postav, respektive jejich skupin, podstatně nevyvíjejí a že záměrná didaktičnost hry není cele převedena do uměleckého divadelního tvaru. Zdlouhavou expozici kritizoval, ale Sotákovu působivou jevištní technologii ocenil referent Svobodného slova (spa, 23. 5. 1984), i když se mu zdálo, že jde o "... vcelku tradiční představení". Shodně však byl přivítán slibný nástup mladší generace.