Spejbl a Hurvínek - Martin Klásek
Mánička a Bábinka - Helena Štáchová

Napsali: Helena Štáchová (1-9), František Nepil (10)
Kompilaci sestavila: Helena Štáchová
Illustration: © Olga Franzová (2000)
Design: © Alena Srpová (2000)
Übersetzung (překlad): © Christine Moravcová (2000)
Ton: Aurel Lesák
Aufgenommen 1999 im Studio des Theaters S+H (© Helena Štáchová)
Klangaufbereitung und remastering für CD: Martin Klusák
Produzent: Jiří Tušl

Spejblovy a Hurvínkovy smysluplné nesmysly - Nejlepší dialogy S+H (Spejbl und Hurvineks sinnvoller unsinn - Die besten Dialoge von S+H)
1. Pyramidální nesmysl (Pyramidaler Blödsinn) 8:38
2. Na co myslíš, Hurvínku? (Woran denkst du, Hurvinek?) 3:32
3. Vysoká politika (Grosse Politik) 8:21
4. Jak se stát vzdělancem (Wie man ein Gebildeter wird) 5:42
5. Je moc nemoc? (Ist Macht eine Krankheit?) 7:55
6. Jít s módou (Mit der Mode gehen) 7:29
7. Pán tvorstva (Herr der Schöpfung) 7:37
8. Rozdílné pohlaví (Unterschiedliche Geschlechter) 6:17
9. Nečekané perspektivy (Ungeahnte Perspektiven) 7:56
10. Červená Karkulka (Rotkäppchen) 6:22

Celková stopáž: 1:09:49

Vybrané dialogy z inscenací Divadla S+H připravovaných pro německy mluvící země jsou určeny dospělým posluchačům. Jejich autorkou je ředitelka divadla Helena Štáchová /s výjimkou závěrečného "přídavku" s číslem 10, který je ze staršího repertoáru, na němž se autorsky podílel spisovatel František Nepil/. S osobitým humorem v nich zachycuje současné vztahy mezi rodiči a dětmi včetně hovorů o některých "choulostivých" tématech. Hereckým partnerem Heleny Štáchové /Mánička, teta Kateřina/ je Martin Klásek /Hurvínek, Spejbl/. Titul je odpovědí na dlouhodobý požadavek po německé verzi nahrávek Divadla S+H, které je populární i v zemi našich západních sousedů.

29. února 1996 měla v Divadle S+H premiéru filozofická hra Heleny Štáchové Spejblovy smysluplné nesmysly. Pro Miloše Kirschnera se bohužel při této premiéře jednalo o poslední vystoupení v rolích Spejbla a Hurvínka. O čtyři roky později vychází titul s Martinem Kláskem coby S+H u vydavatelství Supraphon a to pouze v německém překladu Christiny Moravcové pod názvem Spejbl und Hurvínek sinnvoller Unsinn. V češtině jsou ze hry k dispozici jen dva kratší dialogy.
V úvodní scénce Pyramidální hloupost se u pyramidy rozvíjí mezi Spejblem a Hurvínkem dialog o tom, co je to vlastně smysl a nesmysl. Spejbl zastává názor, že i nesmysl může mít smysl. Své tvrzení dokládá na příkladu nesmyslného zákona, který prošel parlamentem, aby pak tento zákon mohl být přepracován na smysluplnější. Hurvínek však oponuje, neboť mu nedává smysl název Tichý oceán, když je hlasitý, či Mrtvé moře, které přece neumřelo. V následujícím dialogu Na co myslíš, Hurvínku, debatuje Hurvínek s Máničkou o tom, co je to vlastně láska. V češtině je scénka dostupná v albu Hurvínek plete páté přes deváté pod názvem O lásce.
Ve Velké politice se Spejbl Hurvínkovi snaží vysvětlit rozdíl mezi velkou a malou politikou a úlohou státníků. Poté následuje dialog mezi Máničkou a Bábinkou Jak se stát vzdělancem. Rozhovor si dělá legraci z nadměrného používání cizích slov. Mánička, která si v nich libuje, si myslí, že tak mluví vzdělaní lidé. Bábinka jí vysvětluje, že to vždy tak být nemusí. Poté Mánička po Bábince žádá vysvětlení pojmu sex. Bábinka jí termín vyloží na definici fyzického vztahu mezi mužem a ženou. Mánička však s dotazy pokračuje. Chce vědět, co je to pedofilie. Zaskočená bábinka řekne, že se jedná o vztah k dětem. Mánička se jí proto zeptá, jestli ji má Bábinka ráda, když Bábinka odvětí, že ano, Mánička na to řekne, že je tedy Bábinka pedofil. Bábinka jí zděšeně vyvádí z omylu a vysvětlí pojem opět s pomocí odborné definice, které Mánička už rozumí.
Ve scénce Je moc nemoc si Spejbl čte v novinách samé negativní zprávy typu „omylem sterilizován“ a Hurvínek se ho ptá, co má moc společného s bezmocí. Na základě této otázky se mezi nimi rozvine debata o tom, co je to vlastně moc a že moc se může změnit v nemoc. V závěru Spejbl Hurvínka požádá, aby mu našel v novinách nějakou pozitivní informaci. Hurvínek ukáže na titulek „Riziko AIDS se blíží. Každý, kdo je sexuálně aktivní, by se měl testovat“. Spejbl syna pochválí za pozitivní zprávu, protože jich se to přece netýká. V Jít s dobou Hurvínek s Máničkou rozmlouvá o tom, co je dnes moderní. V češtině je dialog dostupný pod stejným názvem na albu Hurvínek plete páté přes deváté.
Následuje Pán tvorstva. Dialog se zabývá závislostí loutek na vodičích a zdali mohou být i lidé loutkami. Rozdílná pohlaví pojednávají, jak už je z názvu scénky patrné, o rozdílech mezi mužem a ženou. Bábinka neskrývá svůj obdiv k Josefu Spejblovi a všemožnými oklikami mu dává najevo, že je do něho zamilovaná. Spejbl se snaží narážky ignorovat, nebo jejich význam změnit v něco zcela nevinného. V poslední scénce Netušené perspektivy se Spejbl s Hurvínkem mimo jiné zamýšlejí nad změnami, které by způsobily dostání se do vysokého postavení. Dialog se oklikou vrací na začátek, neboť oba v rozhovoru stojí u pyramidy. Dialog se v závěru stáčí k nemožnosti létání. Spejbl Hurvínkovi říká, že létat mohou jenom ptáci a Hurvínek zamává rukama a odletí.
V německých představeních si diváci většinou vynutí přídavek. Divadlo Spejbla a Hurvínka při této příležitosti často hraje Nepilovu scénku o Červené karkulce, v níž Spejbl Hurvínkovi povídá onu pohádku a Hurvínek svými otázkami děj posune do absurdity. Zvuková nahrávka Smysluplných nesmyslů zachovává onen model přídavku z divadelního představení a Nepilovu Červenou Karkulku přidává ve formě bonusu. V češtině můžeme Karkulku najít v prvním díle Hurvínkových příhod.

Über das Stück:
„WANN HAT UNSINN EINEN SINN"
Die ewige Suche von Spejbl & Hurvinek nach dem Sinn der Existenz ist gerade eine solche Frage, die in verschiedenen Zusammenhängen von Zeit zu Zeit auch wir Menschen uns stellen sollten.
Diese zwei Marionetten führen auch zur Suche der Bedeutung eingeführter Klischees, zur Betrachtung über das Befinden und den Zustand des Einzelnen und der Gesellschaft. Sie inspirieren zum Nachdenken über die Hierarchien menschlicher Werte, die Überordnung der Gesellschaftsklassen und machen auf die Gefahr der sehr ansteckenden Krankheit aufmerksam, die „Macht" heißt.
Die Welt der Menschen mit den Augen von Marionetten betrachtet, ist ein einziger Hinterhalt, gegen den unsere hölzernen Protagonisten immun sind. Jeder, auch der allerwertvollste Gedanke oder die allerwertvollste Sache, läßt sich zugunsten einer unsauberen Politik, des kommerzialisierten Sports oder einer Business-Show mißbrauchen, passen wir deren Auslegung persönlichen Zielen an. Das Ergebnis ist der Verlust der Ideale und das Mißtrauen gegenüber Lebenswerten. Die Antworten auf so gestellte Fragen sind genauso unterschiedlich, wie wir Menschen in unseren Charakteren unterschiedlich sind.
Das gibt den Marionetten Spejbl und Hurvinek und Mánička und Frau Katarina die Möglichkeit, mit ihren Glossen diese menschlichen Schwächen kritisch unter die Lupe zu nehmen. Dem Menschen wird also aus kritischer Puppendistanz und mit viel Humor ein Spiegel vorgehalten, in dem manch einer sein verzerrtes Porträt wiederfindet.