V příběhu s detektivní zápletkou, který vychází ze stejnojmenné legendární hry ze 70. let minulého století, se Hurvínek vydá pátrat po své koloběžce. Není však sám, kdo ve městě něco hledá a podezřelý je Hurvínkovi už úplně každý - pošťáci, školník i policajt. Nebo že by za ztrátu koloběžky mohl taťulda, bábinka nebo dokonce Žeryk s Máničkou? Na půdě školy nakonec sklapne past a vy se přijďte podívat, kdo se do ní nakonec chytí, a také zda se ve hře objeví i legendární Drsňák vulgo vousáč, kterého známe z původního nastudování hry.
V rolích Spejbla a Hurvínka (a také policisty) se představil Ondřej Lážnovský, který hlasy oběma postavám propůjčuje teprve druhým rokem. Marie Šimsová se pak ujala interpretace nejenom Máničky a paní Kateřiny, ale také postavy dispečerky.

Past na Hurvínka si odbyla svou premiéru

Pardubice, neděle 12.9.1971. Právě v tento den diváci měli možnost poprvé shlédnout divadelní hru Past na Hurvínka, která se později do historie Divadla Spejbla a Hurvínka zapsala zlatým písmem. Jen málo pamětníků si dnes živě vybavuje technicky dokonale propracovanou víceúrovňovou scénu či první podobu loutky paní Kateřiny alias Bábinky, pro kterou to byly její první kroky po divadelních prknech. Nová postava učitelky tehdy vznikla na přání Heleny Štáchové jako ženský protějšek pana Spejbla. Po několika neúspěšných pokusech s jejími předchůdkyněmi (paní Drbálková, paní Frňoulová či paní Švitorková), se tento tah ukázal jako trefa do černého a od té doby se postavy Kateřiny Hovorkové, jak zní její celé jméno, stala neodmyslitelnou a trvalou součástí dřevěné rodinky. Její vzhled se sice od premiérového uvedení změnil celkem výrazně, mírně potrhlý charakter postavy však nikoliv. Tato hra se ve své době těšila velké oblibě, a tak není divu, že se o několik let později (v roce 1975) dostala i na gramofonové desky. Na ní postavu Drsňáka vulgo Vousáče neopakovatelně ztvárnil Josef Větrovec, který se do nahrávacího studia pak kvůli této postavě vrátil ještě dvakrát, aby se spolupodílel na natáčení dalších dvou pokračování - Mánička v pasti (1972) a Žerykova past (1978). I když z volně navazující trilogie je nahrávka Mánička v pasti chronologicky druhá v pořadí, vyšla paradoxně jako první.
Praha, úterý 15.10.2019. Po 48 letech, jednom měsíci a několika dnech od prvního uvedení původní Pasti na Hurvínka se v Dejvicích usazují do divadelních křesel diváci, aby shlédli Past na Hurvínka verze 2019. Z popularity původní hry těží autoři Jana Kubíčková a Štěpán Gajdoš, kteří pro D S+H napsali pod identickým názvem upravený příběh, který ideově a motivem vychází právě ze stejnojmenné legendární hry ze sedmdesátých let minulého století. Scéna, příběh a částečně i postavy se sice změnily, to ale pranic neubírá na atraktivitě nového vyprávění, ba naopak. Věrný remake by dnes po téměř půlstoletí působil nevěrohodně a možná i nezajímavě. Toho si byli autoři a výtvarníci velice dobře vědomi a nové pojetí tak zcela přizpůsobili dnešní době. V něm se na začátku před budovou školy představuje Hurvínek na koloběžce, které přezdívá zelená příšera, aby na ní předvedl své akrobatické kousky. Jeho umu k velké neradosti přihlíží školník uklízející odpadky před školou. Postava školníka se sluchátky na hlavě a culíkem je asi nejvýraznější loutkou celé hry. Svým vzhledem, ale i vystupováním a mluvou dosti připomíná řidiče školního autobusu ze seriálu Simpsonovi. Zda se autoři touto postavičkou z populárního amerického animovaného seriálu nějak inspirovali, se můžeme jen dohadovat. Zkraje hry se rovněž na scénu dostává postava, která svou vizáží (čepice, výrazný nos, plnovous a kabát) jednoznačně odkazuje na legendárního Drsňáka. V novém pojetí hry se však nejedná o zlotřilého zločince, ale o zmateného muže neúnavně pátrajícího po svém balíčku, který mu měl doručit přetížený pošťák. Teprve v druhé polovině hry se dozvídáme o této postavě více a zjišťujeme, že se jedná o pana Straku - kolegu paní Kateřiny, učitele ze základní školy a amatérského vynálezce, kterému měla být v balíčku doručena chybějící součástka do jeho nejnovějšího vynálezu, jenž umí plnit lidské sny. Postavy pana Straky v podání Michala Šturmana, stejně tak jako policisty (Tomáš Slepánek), se na scéně objevují i v životní velikosti, kdy jejich krátké skeče na forbíně vyplňují změny kulis. Tento prvek je zajímavým zpestřením jinak tradičního loutkového pojetí celé hry. Jméno učitele fyziky Straky zřejmě není zvoleno náhodně, pravděpodobně má odkazovat na jednoho z dvojice autorů originální hry – Vladimíra Straku (druhým byl Miloš Kirschner).
Stejně jako v původní hře, i tentokrát chce Spejbl potrestat nezbedného syna a ve spolupráci s paní Kateřinou se mu rozhodne schovat něco, co je Hurvínkovi blízké. V nové verzi je to jeho milovaná koloběžka, kterou mu ukryjí ve školním kabinetu. A právě Hurvínkovo pátrání po koloběžce je nosným prvkem celého příběhu, který se tak logicky z velké části odehrává v prostorách základní školy či před ní. Na ní s nostalgií vzpomíná i pan Spejbl, který přiznává, že ho s touto budovou pojí krásných 16 let jeho školní docházky. Ve hře nechybí ani jeho další komické výstupy, kdy například „odborně“ otevírá zablokované dveře kabinetu či se „hrdinsky“ schovává mezi Máničku a paní Kateřinu. Ani paní Kateřina se svým sjížděním zábradlí nenechá ve vtipných výstupech zahanbit.
Hra se odehrává ve svižném tempu a divák se ani chvíli nenudí. Smutnit budou možná ti, kteří od příběhu čekají věrný přepis původní hry. Pokud se ale od tohoto očekávání dopředu oprostí, hru si náležitě užijí. Jedinou větší slabinou je tak délka představení, která je čistého času jen o něco více než 50 minut, což je přeci jen poměrně málo. Velkým příslibem do budoucna ale může být to, že hru nastudovala nová generace herců D S+H. V rolích Spejbla a Hurvínka (a také policisty) se představil Ondřej Lážnovský, který hlasy oběma postavám propůjčuje teprve druhým rokem. Marie Šimsová se pak ujala interpretace nejenom Máničky a paní Kateřiny, ale také postavy dispečerky. Oba se svého úkolu zhostili velmi zdařile a je moc dobře, že je o budoucnost divadla v tomto ohledu postaráno. Postavu pana Straky mluví René Hájek. Z programu se navíc můžeme dočíst, že se na hře podíleli i dva úplní nováčci divadelního souboru – Jan Levý a Štěpán Tuček. Zbývá už jen dodat, že představení režijně vede Ondřej Lážnovský, výtvarníkem scén a loutek je Miki Kirschner, hudbu složil Jan Lstibůrek (písniček je ve hře málo, ale jsou pěkné). Realizace loutek mají na svědomí Karel Čapek, Antonín Müller a Ivan Moravec.
Pokud chcete vidět nový, zajímavý příběh vycházející z veleúspěšné hry, neváhejte a vyrazte do Divadla Spejbla a Hurvínka. Představení s detektivní zápletkou zaujme střední generaci dětí, stejně tak jako menší, ale i úplně nejmenší diváky.

Autor: Kamil Malát (pro fan web Planetka Spejbla a Hurvínka)