Německý název:
Märchen für Hurvínek
Autor:
Pavel Grym
Režie:
Jiří Středa
Spoluautoři:
výprava: Dušan Soták; technologie loutek: Miroslav Huňka; hudba: Jiří Kolafa; asistent režie: Veselin Anev; dramaturgie: Jiří Středa; výroba loutek a dekorací: pracovníci dílen D S+H pod vedením Dušana Sotáka (Petr Svoboda, Markéta Franková, Petr Kameníček, Ivan Moravec a Milada Musilová)
Obsazení:
Spejbl-mluví: Miloš Kirschner; Spejbl-vodí: Luboš Homola; Hurvínek-mluví: Miloš Kirschner (alternace); ~ Martin Klásek (alternace); Mánička-mluví: Helena Štáchová; Mánička-vodí: Radko Haken; Šotek-rarášek-mluví: Miroslav Huňka; Šotek.rarášek-vodí: Kateřina Vostřelová; Dlouhý-mluví: Marius Hájek; Dlouhý-vodí: Miroslav Černý; Dlouhý-vodí: Kateřina Vostřelová; Dlouhý-vodí: Miroslav Polák; Široký-mluví: Luboš Homola; Široký-vodí: Miroslav Huňka; Bystrozraký-mluví: Karel Hanc (alternace); ~ Martin Klásek (alternace); Bystrozraký-vodí: Květa Plachetková (alternace); Děd Vševěd-mluví: René Hájek; Děd Vševěd-vodí: Miroslav Polák; Babička-mluví: Helena Štáchová; Babičha-vodí: Karel Hanc; Král-mluví: Miroslav Polák; Král-vodí: Luboš Homola; Strážce-mluví: Karel Hanc; Strážce-vodí: Miroslav Huňka; Pták Ohnivák-vodí: Marius Hájek; Muška-mluví: Kateřina Vostřelová; Muška-vodí: Miroslav Huňka; Kouzelný dědeček-mluví: Miroslav Polák; Kouzelný dědeček-vodí: René Hájek; Stoleček-vodí: Kateřina Vostřelová; Otesánek-mluví: Marius Hájek; Otesánek-vodí: Karel Hanc; Černokněžník-mluví: Radko Haken; Černokněžník-vodí: Miroslav Polák; Princezna-vodí: Kateřina Vostřelová; Princ: Miroslav Polák; Princ-vodí: Marius Hájek; Drak-vodí: Marius Hájek; Drak-vodí: Karel Hanc; Drak-vodí: Kateřina Vostřelová
Premiéra:
13.5.1985
poprvé již 5.5.1985
Repríz:
756
Popis děje:
Hurvínkovi připadají klasické lidové pohádky hloupé, zastaralé a naivní. V nahrávacím studiu náhle se objevivší Rarášek mu ale dá pořádně za vyučenou. Vyšle ho do světa pohádkových postaviček, které mu do cesty buď kladou překážky, nebo mu naopak pomáhají. Na své pouti se seznámí nejen s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, králem, Otesánkem, černokněžníkem, princem bojujícím s drakem, ale i dědem Vševědem a dalšími pohádkovými postavičkami. Hurvínek musí dojít až na samotný konec pohádkového světa, v čemuž mu pomáhá odvážná Mánička. Nevšední dobrodružství v něm nakonec probudí zájem o tento pohádkový svět plný fantazie.
Foto z představení:
Recenze hry:
Satirický týdeník Dikobraz (č. 25/1985) ve své vlídné kritické poznámce uvedl, že hra má žádoucí spád a svěží humor, Svobodné slovo (gpa, 18. 6. 1985) akceptovalo hru jako příjemně nezávaznou podívanou (i když myšlenka hry snad tak zcela nezávazná nebyla), referentovi Lidové demokracie (fk, 10. 7. 1985) se sice prostředky hry jevily jako nenové, ale i tak v ní našel řadu kladných prvků; důležitější však pro autora i divadlo koneckonců byla příznivá odezva u diváků. Jejich ohlas aspoň nasvědčoval, že se podařilo vytvořit působivou a poetickou inscenaci, nadbytečně nezatíženou didaxí, v divácké adrese postihující jak nejmenší diváky, tak i ty, kteří jsou ochotni nechat se okouzlit pohádkovou poezií bez rozdílu věku.
(...) Úsměvný příběh o putování Hurvínka a Máničky pohádkovou říší je do určité míry analogií legendární televizní Arabely: I tady je hlavním motivem konfrontace dnešní technické civilizace s čist ou pohádkovou romantikou. Tu obhajuje Mánička, zatímco Hurvínek reprezentuje zdravý klukovský skepticismus vůči zázrakům a kouzlům, jež se dějí bez pomoci moderní techniky. Prostřednictvím tradičních pohádkových postaviček (dědem Vševědem počínaje a trojhlavým drakem konče) ovšem Hurvínek začne respektovat zákonitosti pohádky a její půvab, takže se do reálného světa vrací pobaven i poučen - stejně jako malí diváci. (..)
Autor: (spa), Svobodné slovo 18 . 6. 1985