nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Jana je univerzální umělkyně, což jsou skvělé předpoklady pro loutkové divadlo. Vystudovala hudebně dramatický obor na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Poté začala studovat divadelní vědu na olomoucké Univerzitě Palackého. Po roce ale dala přednost herecké praxi a nastoupila do divadla Stará aréna jako herečka a tajemnice. Hostovala v řadě činoherních divadel včetně Národního divadla moravskoslezského. Vedle činohry ovládá i zpěv, klasický i moderní tanec a také stepování. Hraje též na nejrůznější hudební nástroje. Nezaskočí ji akrobacie ani šerm. Vidět jí můžete ve větších i menších rolích ve filmech a televizních seriálech, natáčela také reklamy. Kromě Divadla Spejbla a Hurvínka účinkuje také v divadle RePublika a divadle SemTamFór. Další informace o Janě se můžete dočíst na jejích internetových stránkách www.janamudrakova.cz.
Držíme obě mladým umělcům palce, ať se jim daří a přináší malým i velkým divákům radost stejně jako to dělali jejich předchůdci.
A proč to tak vlastně je? Původní Zlatá zebra vznikla v době hlubokého socialismu, a ani dopravní výchova, které je tento cyklus věnován, se nevyhnula použití výrazů spojených s tehdejší dobou a režimem. A tak zatímco dnes pořádek chrání Policie, dříve to byla Veřejná bezpečnost (VB). A právě použití tohoto výrazu, jehož význam by dnešní děti možná nepochopili, se chtěl vydavatel vyhnout, a tak přistoupil k cenzuře. Nepatrnou pasáž z této lekce vystřihl a Hurvínkova slova, kde se zmiňuje právě o VB, znovu namluvil Martin Klásek, aby scénka nepozbyla smyslu.
Krátce po revoluci se k cenzurním praktikám nezřídka uchyloval i Supraphon, ten ale „pouze“ nevhodné výrazy z nahrávky vystříhával. Někdy to nebylo ani poznat, protože šlo o několik málo slov (viz například vystřižení pátrací relace v úvodu nahrávky Past na Hurvínka), jindy z reevidovaných nahrávek "zmizely" celé věty. Příběh tím utrpěl, protože ztratil na logičnosti, což je příklad zkrácené verze desky Pozor, taťulda kouše. Nikdy se ale nestalo, že by nevhodná pasáž byla vystřižena a pak byla nově namluvena jiným interpretem a vsunuta do původního záznamu.
Pohnutky k úpravám audiozáznamů byly ale odlišné. V porevolučních dobách to byla snaha oprostit se od minulosti a zříci se všeho, co by připomínalo tehdejší režim; dnes, s odstupem více než třiceti let, jsou tyto kroky realizovány spíše kvůli pochopitelnosti obsahu dnešním dětem. Na druhou stranu není logické, že jednou to stejnému vydavateli vadí (viz Zlatá zebra 2), jindy ne - viz devátá lekce 'Příslušníci Veřejné bezpečnosti (dnes Policisté)' z CD Zlatá zebra, jenž byla vydána rovněž v tomto roce. Supraphon již svou porevoluční „politiku“ v otázce úprav nahrávek z doby socialismu přehodnotil a postupně začal cenzurované nahrávky vydávat v plné délce jako byl originál.
Určitě by bylo velice zajímavé, kdybychom měli možnost poslechnout si nějakou scénku, kde by přiznaně za obě postavy mluvili dva různí interpreti - za Spejbla třeba Martin Klásek a za Hurvínka Ondřej Lážnovský. To ale asi zůstane pouze v rovině našeho zbožného přání...
Supraphon vydal podobných MC kazet s výběrem různých scének z SP desek v minulosti více. Na našem webu náhledy těchto kazet sice kvůli jejich nedostupnosti chybí, ale tuto informaci víme přímo z poznámek od vydavatele. V prodeji měla být kdysi například i MC kazeta s objednacím číslem 8 28 0143 (A rok je pryč, Hurvínkovo strašidýlko, Nečekaná výhra) či kazeta s číslem 8 28 0147 (Hurvínkův apríl, Sněhulák jako živý) nebo 8 28 0167 (Mániččin vánoční stromeček, Spejbl dělá krmítko). Pokud je někdo ze čtenářů našeho webu vlastní, budeme rádi za doplnění.
Podobně starou, nebo možná o něco málo mladší, než zmíněný český výběr, by mohla být německá MC kazeta Spejbl+Hurvínek Amorosiade se záznamem divadelní hry pro dospělé diváky Amorosiáda. Tato nahrávka je velkou raritou v Hurvínkově zvukové historii, neboť jde je záznam živého vystoupení s publikem v západním Německu. Nahrávací přístroje snímek pořídily v listopadu 1971 a je to zatím jediný vydaný zvukový doklad uceleného Kirschnerova představení před diváky. S přihlédnutím k datu pořízení záznamu je však možné, že nahrávka se do prodeje nedostala ještě týž rok, ale až později a může tedy být stejně stará, nebo dokonce mladší než výše uvedený supraphonní výběr. Stejně tak je dost dobře možné, že MC kazeta nebyla vydána ve stejné době jako gramofonová deska, ale až o několik let později. Přestože máme v našem přehledu díky jednomu zapálenému sběrateli kompletní sken obalu této magnetofonové kazety, pravdu se patrně nikdy přesně nedozvíme, protože stejně jako u gramodesky, tak ani na obalu kazety (ani kazetě samotné), žádné datum vydání uvedeno není.
Úplně poprvé byla audiokazeta představena 28. srpna 1963 na veletrhu v Berlíně. Zpočátku se zdálo, že se moc nerozšíří, a to zejména díky nízké kvalitě záznamu a vysoké pořizovací ceně. Například na obalu zmíněné kazety Spejbl a Hurvínek (I) je uvedena cena na tu dobu astronomických 88 Kčs. Prodejní cena o něco novějších audiokazet z produkce Supraphonu byla už „jen“ 62 Kčs, později 52 Kčs. Ve velkém se začaly magnetofonové kazety vyrábět s nástupem walkmana v roce 1979, což vedlo ke zlepšení této technologie a poklesu výrobních nákladů a prodejní ceny. S rozmachem CD disků se význam audiokazet postupně snižoval a mnohá vydavatelství jejich výrobu zcela ukončila. Podobně jako vinylové desky, tak i audiokazety ale zažívají v posledních letech jakousi drobnou renesanci. Stále se ale jedná o velmi okrajový segment, kdy si kazety znovu oblíbili hlavně umělci okrajových žánrů a vydávají je pro své fanoušky jako sběratelské kousky. Pro Spejbla a Hurvínka je toto médium zřejmě definitivně minulostí. Pokud jsou naše záznamy správné, poslední nahrávkou vydanou nejenom na CD, ale i na audiokazetě, by měl být příběh O praštěném Hurvínkovi z roku 2006 (vydáno 12.5.2006), u kterého máme v naší databázi náhled obalu kazety a vydání na tomto nosiči je tedy prokazatelné. Jen o pár dní mladší je kompilační výběr k Hurvínkovým 80. narozeninám s názvem Hurvínkovi k narozeninám do prodeje uvolněný 28.4.2006, který rovněž vyšel vedle kompaktního disku na audiokazetě.
Správci městských lesů sochy nainstalovali před několika dny, slavnostní otevření doplněné stezky se uskutečnilo za deštivého počasí v pátek 4. listopadu 2022 za přítomnosti primátora Plzně Romana Zarzyckého, radního města pro oblast sportu Tomáše Morávka, zástupců prvního městského obvodu a dalších hostů. Za nové sochy včetně jejich instalace na jednotlivá stanoviště zaplatila letos Správa veřejného statku města Plzně 400 tisíc korun. Spolu s loňskou první etapou, tedy vytvořením stezky, umístěním tabulí a všech sošek Spejbla a Hurvínka na jejich stanovištích si realizace stezky vyžádala celkem 1,15 milionu korun. Rozhlasovou reportáž ČRo z doplnění stezky o nové sochy si můžete poslechnout zde.
Připomeňme, že stezka se nachází na okraji Plzně, její start i cíl je na hrázi rybníku Šídlovák. Okruh, který je volně přístupný během celého roku, je dlouhý pět a půl kilometru a je na něm 10 stanovišť včetně startu. První část zážitkového okruhu byla i za účasti Spejbla a Hurvínka (a Martina Kláska a Michala Bartáka) slavnostně otevřena 16. listopadu 2021 při příležitosti 130. výročí narození loutkáře Josefa Skupy.