Rubrika: fan web

Před časem jsme na tomto webu vyhlásili fanouškovskou anketu o nejoblíbenější album, scénku a hlášku a nejpopulárnějšího interpreta. Bohužel ohlas čtenářů na tuto aktivitu nebyl takový, jaký bychom si přáli, a proto jsme s vyhodnocením čekali v naději, že se třeba časem zapojí další milovníci S+H. Leč, nestalo se… Anketu vyplnilo pouze 12 respondentů, takže výsledky bohužel nejsou nikterak reprezentativní. Přesto se je ale pokusíme vyhodnotit. U otázky, kde jsme se ptali, jakého ze čtyř interpretů považujete za svého favorita, pokud jde o audionahrávky S+H, dostal Miloš Kirschner 75 % hlasů, Martin Klásek potom zbylou čtvrtinu.
Nejoblíbenějším albem jste vybrali nahrávku Hurvínkova strašidýlka z roku 1978, která se v přehledu objevila 3x na první pozici a jednou ještě na druhém místě. Na pomyslnou stříbrnou příčku jste umístili historicky první dlouhohrající desku s příběhy S+H Mánička v pasti, která získala 2x první místo a jednou druhé. Špatně si nevedl ani dětský muzikál z roku 2014 Jak s Máničkou šili všichni čerti, který se objevil dvakrát na první pozici, čímž získal bronzovou pozici. Mezi dalšími nahrávkami, které získali více než jeden hlas na jedné ze tří příček, se objevily Kirschnerovy desky Hurvínek a lupiči, Hurvínek a kluci mameluci, Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky a Past na Hurvínka, které doplnila nahrávka z éry Martina Kláska Hurvínek mezi osly.
Mezi scénkami vás nejvíce zaujaly Skupovy Užovky, které jste umístili 2x na první pozici a 2x na třetí příčku. Druhé místo připadlo scénce Spejbl dělá krmítko, která byla dvakrát na prvním místě a jednou druhá. O bronz se pak dělí Hurvínek skloňuje kočku (z alba Hovory u Spejblů) a Hurvínek a neúnavná Mánička, které se shodně objevily jednou na druhém místě a jednou na třetí příčce.
Do části ankety o populárních hláškách se nezapojili všichni hlasující, ale i tak se tři respondenti shodli, že se jim nejvíce líbí hláška "A pan Drsňák si to s váma vyřídííí" z alba Mánička v pasti. Jaké všechny hlášky jste v anketě uvedli, si můžete přečíst v přehledu.

Jsou lidé, kteří mají Spejbla a Hurvínka na cédečku, jsou lidé, kteří mají Spejbla a Hurvínka na tričku… a David má Spejbla a Hurvínka v hlavě. A my k této upoutávce na hru Spejbl, Hurvínek a já přidáváme, že jsou i lidé, kteří je mají na těle. Ano, řeč je o tetování s motivy S+H.
Patrně nejznámějším nositelem „kérky“ se Spejblem a Hurvínkem je český umělec Luděk "Pešek" Pachl dlouhodobě žijící v Berlíně. Jeho v barvě vyvedení Spejbl a Hurvínek se psem Žerykem natahujícím se po jitrnici mu zakrývají téměř celou hruď. Pachlovo tetování je nejenom "nejprofláklejší", ale zřejmě i největší. Není však jediným, kdo komu postavičky přirostly k srdci natolik, že se rozhodli nechat si jimi zkrášlit své tělo. Jiné zdobí vytetovaný Spejbl ve slávistickém dresu, Hurvínek s koloběžkou, kompletní dřevěná rodinka nebo naopak samotní Spejbl či Hurvínek - v barevném či černobílém provedení. Podívejte se s námi na nejrůznější tetování s motivy Spejbla a Hurvínka, která jsme našli na internetu a zařadili je do nově vytvořené galerie na stránce s uměleckými předměty a street-artovým uměním. Třeba někomu poslouží jako inspirace pro jeho vlastní tělesnou ozdobu. :-)

Josef Skupa a jeho blízký přítel Frank Wenig tvořili od zrodu loutkové dvojice páteř autorské linky při psaní divadelních her, knih i scének pro gramodesky. Frank Wenig se ale po několika letech spolupráce odmlčel a Skupa tak musel začít hledat nové autory. Prostřednictvím časopisu Loutkář proto vyhlásil soutěž „na veselohry a revuální texty“. S výjimkou Augustina Kneifela, který na tuto výzvu reagoval, a jenž se posléze stal úspěšným scenáristou pro S+H, se však tento způsob náboru nových autorů příliš neosvědčil. Skupa proto přešel k jiné taktice a začal oslovovat potenciální autory napřímo. Jedním z nich byl i Karel Čapek. Ten sice Skupovi odpověděl téměř okamžitě, ale zamítavě. Sešlo i ze zamýšlené spolupráce s Voskovcem a Werichem...
Naproti tomu jiní autoři se Skupovi hlásili sami. To je i případ známého skautského spisovatele Jaroslava Foglara, který pro Skupu v roce 1942 napsal scénku o rozbitém budíku, kterou mu nabídl jako text pro gramodesku. Skupa však jeho nabídku zřejmě nepřijal, respektive nikdy nedošlo k realizaci tohoto scénáře. Tato nová a poměrně překvapivá informace vyplynula z nedávného zjištění Skautské nadace Jaroslava Foglara, která ve Foglarově pozůstalosti rukopis scénáře scénky s názvem Hurvínek a rozbitý budík objevila. Bádání skautů dokonce zajistilo Foglarovu písemnou poznámku k této věci, když si dne 13.11.1942 zapsal: "...Deska Hurvínek - budík (můj text) ještě nebyla natočena! Prof. Skupa je prý pořád nemocný, říká Brainiška. Také mi říkají, že II. desky R. Š. ještě nejsou hotové, ale nahoře říkají, že už jsou...". K lepšímu pochopení Foglarova komentáře je třeba uvést, že jistá slečna Brainišková dělala sekretářku Oldřichovi Odvárkovi, který byl vedoucím pracovníkem gramofonové společnosti ESTA, s níž Skupa spolupracoval a kde i Foglar natáčel gramofonové desky s příběhy Rychlých šípů. Právě pan Odvárka a slečna Brainišová se jednou Foglarovi údajně zmínili, že profesor Skupa hledá vtipné scénáře a že za ně prý dobře platí. A tak Foglar neváhal a sepsal pro Skupu text o rozbitém budíku.
Jak to mezi Skupou a Foglarem přesně bylo, a proč scénka zůstala nevyužitá v šuplíku, se už asi nikdy nepodaří zjistit. Faktem ale je, že uvedený scénář se dochoval jako součást "Jestřábova" archivu, který je uložen v Památníku národního písemnictví. Odtud jej po letech vydoloval Roman "Bobo" Šantora, který jej poskytl redakci Foglarovského sborníku k otištění a čtenářům k radostnému podivení nad tím, čím se jejich oblíbený spisovatel ve svém tvůrčím zanícení rovněž zabýval. Právě od členů redakce sborníku se nám podařilo text scénáře získat, který s jejich laskavým svolením sdílíme na našich stránkách jako určitou kuriozitu. Bohužel nám nemohli poskytnout přímo sken vlastního rukopisu scénáře, a tak zveřejňujeme jen jeho přepis. I tak jde ale o zajímavé svědectví, které ukazuje, kolik neznámého kolem tvorby S+H stále existuje.

Viva la Revolución! je první, co mi probleskne hlavou po shlédnutí nejnovější hry Divadla Spejbla a Hurvínek a král Blecha. Miki Kirschner jako autor námětu, výpravy a režisér v jednom spolu s textařem Robinem Králem a autorem hudby Janem Lstibůrkem nám nachystali další povedenou lahůdku. Už kdysi jsem psal, že hry, pod nimiž je tento tvůrčí tým podepsán, jsou vždy zárukou kvality a ani po návštěvě této inscenace na těchto slovech není třeba nic měnit. Autoři namíchali krásný loutkový koktejl vyváženě kombinující vše, co anotace hry slibovala – efektní loutky, loutkářské triky, poezii, hudbu, barvitou výpravu a také nové tváře v hlavních rolích. Ve hře nic nechybí a ani nepřebývá. Styl a forma vyprávění nepřebíjejí obsah a naopak. Všeho je tak přiměřeně – forbínových scének, stejně jako kukátkových, písně nedominují, ale ve vhodných momentech příběh dovtváří. Provedení loutek nemá primárně za cíl za každou cenu diváka ohromit nebo technologicky šokovat, ale moderně ukázat, že loutka nemusí být jen klasická dřevěná marioneta. Ani veršované vyprávění děje nepůsobí rušivě, rýmy naopak umožňují nejrůznější vtipné slovní hříčky. To vše pak dokresluje vynikající práce loutkoherců a naprosto fenomenální výkony všech tří interpretů. Těmi jsou mladé tváře divadelního souboru, pro které to byl velký křest ohněm.

Ač je hra učena primárně odrostlejším dětem, na své si v ní přijde i mládež a ani dospělí diváci se při sledování nebudou nudit. Děti budou nadšené z předscénové hyperaktivity neposedného Hurvínka v roli bubnujícího vypravěče, kterému sekunduje neméně aktivní Mánička s vozembouchem. Líbit se jim budou zcela jistě i další loutky a písně, jejichž melodie i texty jsou velmi chytlavé. Při rapově laděné si mohou i "zapařit" (což také nejedno dítko udělalo), při "drbacím" songu zase budou hledat, zda na ně náhodou blecha opravdu neskočila. Odrostlejší diváci se stejně jako dospělí mohou vedle příběhu kochat svítící a barvy měnící loutkou blechy, respektive krále Blechy, která opatřená „odpudivě“ zabarveným hlasem Jakuba Šafránka působí jako opravdu živý obtěžující parazit. A dospělí se zase mohou bavit slovními hříčkami a narážkami na politický establishment a současně se zamyslet, jak vážné téma vám vlastně autoři hry předkládají.

Sportovní témata sice patří v tvorbě Divadla Spejbla a Hurvínka k okrajovým, tu a tam se ale sportu přeci jen scenáristé píšící pro S+H věnují. Patrně nejvíce se různé sportovní aktivity objevují v audionahrávkách, zmínky či narážky o sportu výjimečně zazní i v divadelních hrách či v tiskovinách.
V případě audionahrávek jako první každému naskočí oblíbená LP deska Hurá na olympiádu vydaná při příležitosti konání olympijských her v Moskvě v roce 1980. Spejbl se v ní touží dostat do centra dění a sportovcům nabízí své služby coby trenér, který však se sportem nemá žádné zkušenosti. Tato nahrávka, doplněná o další dvě scénky od Josefa Barchánka s Hurvínkem coby nadšeným sportovcem Hurvínek fotbalistou a Hurvínek závodníkem vydané původně na SP desce v roce 1969, vyšla znovu v roce 2004 na CD pod názvem Jak chtěl pan Spejbl na olympiádu. Vtipy o "sportování" v posteli objevující se už na zmíněné gramodesce Hurá na olympiádu jsou pak využity i ve scénce Sportovec Hurvínek na albu Další Hurvínkovy třesky plesky z roku 1993. Jako nadšený fotbalista je Hurvínek vylíčen ve scénce Spejbl se učí psí řeči, kde si před Spejblem vymýšlí, že musí jít za Máničkou na opakování z dějepisu, aby nemusel vysvětlovat, že pospíchá na důležitý školní fotbalový zápas. Kopaná je rovněž tématem scénky Spejblův parádní gól, v níž je Spejbl po kritice výkonů fotbalistů poslán na hřiště, aby ukázal svůj fotbalový um. Gól sice dá, ale do vlastní sítě. Ve výčtu nemůže chybět ani dvojdeska Spejbl sportovcem z roku 1955, která je však spíše parodií na sportovní výkony a to díky Spejblovi, jenž sám sebe vykresluje, byť značně pomateně, jako všestranného sportovce. Fotbal je pak okrajově zmíněn i ve Skupově scénce z roku 1954 Zapomenutá slova, kdy Spejbl řeší, zda centr bude kopat za Dynamo nebo za Sokol Transformátor Olympia. Nejnověji se Spejbl snaží podat důkaz své sportovní minulosti na poničeném věnci v nahrávce Taťuldo, zhasni! z roku 2019. Právě při zmínce o věnci pan Spejbl vzpomíná na své zásluhy ve fotbalovém zápase mezi týmy SK Mokropsy versus Arsenal Houbohledy.
Televizní fotbalové utkání za ustavičného vyrušování sleduje Spejbl v díle Sláva vítězům z video seriálu Hurvínkův rok. Tato scénka, byť ve dosti odlišném pojetí, je zachycena také v audioverzi těchto příběhů, které vyšly pod názvem Hurvínkovy večerníčky (podzim-zima) (2003). Jedná se konkrétně o scénku pojmenovanou Dárek k svátku věnovanou měsíci listopadu.
V případě divadelních her musíme zmínit jednu z nejnovějších inscenací Hurvínek a nezvaný host, kde pan Spejbl při nadšeném skandování „Bohemka Praha“ nenechává nikoho na pochybách jakému že fotbalovému klubu fandí. V ostrém kontrastu s jeho „klokaním“ srdcem v této hře je Spejblovo vyobrazení ve slávistickém dresu na titulní straně omalovánek z roku 1969. Ty ale dělí od zmíněné divadelní hry 50 let, a tak je možné, že pan Spejbl prostě jen mezitím přešel k druhému vršovickému klubu. :-) Jako sportovně zaměřenou bychom mohli označit i osvětovou brožurku z roku 1973 s názvem Buď fit, která s pomocí veršových textů nabádá děti ke sportování.
Zimním sportům se pak věnuje například původně rozhlasová scénka Hurvínkovi něco napadlo z roku 1984, která později vyšla na kompilačním výběru Hajaja se Spejblem a Hurvínkem (S+H 30). O výuce bruslení v podání pana Spejbla pak pojednává další rozhlasová nahrávka Spejbl na kluzišti vydaná na výběru Radioservisu Hurvínkovy příhody 2..
Ač jsou Spejbl s Hurvínkem původem Plzeňáci, v žádné nahrávce ani divadelní hře (aspoň z nedávné minulosti) překvapivě nezazní žádná zmínka na nějaký sportovní klub z jejich rodného města. Nebo se mýlíme? Chybí v našem přehledu nějaká sportovní nahrávka či cokoliv jiného z tvorby S+H vážící se ke sportu? Pokud ano, uvítáme vaše doplnění.