Rubrika: fan web

Mnoho zajímavých novinek z dění v Divadle Spejbla a Hurvínka přináší březnové vydání zpravodaje Klubu Hurvajz. Kromě rozpisu divadelního programu na období od dubna až do června, ukázky ze scénáře ze hry Hurvínkova nebesíčka, prvních informací o operním představení Hurvínek prodává nevěstu či krásného zdigitalizovaného snímku z natáčení dílu „Zázračné zachránění“ večerníčkového cyklu Znovu u Spejbla a Hurvínka, jehož obdobná verze byla použita jako obálka programového sešitu divadla S+H č. 10 Spejblův ilustrovaný zpravodaj / Hurvínkovo malované povídání, zde najdete i krátkou povídku, kterou napsala umělá inteligence! Jak se se zadáním napiš krátkou povídku o Spejblovi a Hurvínkovi o tom, jak jeli v březnu na výlet a co veselého se jim přihodilo chatovací služba GPT vypořádala, se můžete dočíst ve zpravodaji. To ale není zdaleka vše! Jednou z významných výhod členství v Klubu Hurvajz jsou i pozvánky na generální zkoušky nových her. A jelikož se první uvedení rodinného představení Hurvínek a král Blecha rychle blíží (premiéra je už v pátek 26. května 2023), najdete zde i pozvánku na závěrečnou zkoušku. Ta je pro členy Klubu samozřejmě zdarma! Členství v Klubu Hurvajz stojí pouhých 200 korun ročně, a pokud využijete možnosti účastnit se generální zkoušky, máte klubovou kartu vlastně zdarma. Tak neváhejte a rozšiřte řady členů Klubu Hurvajz ještě dnes. Jak se do něj zapojit, včetně odkazů ke stažení všech dosud vydaných zpravodajů najdete na této stránce.

Konec měsíce je už více než dva roky spojen s vydáním e-zpravodaje, který pro členy Klubu Hurvajz připravuje Divadlo Spejbla a Hurvínka. Ani v únoru tomu nebylo jinak a všichni členové tak do svých emailových stránek dostali další číslo. To kromě programu na nadcházející období obsahuje i jednu velice zajímavou a slibnou novinku týkající se divadelní scény. Vedle toho nechybí bonusová fotografie z vitrínky paní Kateřiny či tradiční ukázka z divadelní hry - tentokráte z představení Grotesky z cestovního ruchu, jenž mělo premiéru 23. ledna 1963. Více prozrazovat nebudeme - chcete-li se dozvědět podrobnosti, staňte se členy Klubu Hurvajz. Na této stránce kromě starších vydání e-zpravodaje zjistíte jak na to a co všechno za výhody na vás v klubu čeká.

Jaký byl skutečný osud prvních loutek Spejbla a Hurvínka? Podle pamětí loutkáře Sergeje Obrazcovova byly původní loutky Spejbla a Hurvínka koncem 40. let minulého století převezeny do Sovětského svazu jako dar od plzeňských kolegů. Originál Hurvínka se na několik měsíců do Plzně vrátil v roce 2018, kam ho na výstavu o Gustavovi Noskovi zapůjčilo právě moskevské Obrazcovovo divadlo. Spolu s ním zapůjčilo i Spejbla, u něho se ale s velkou pravděpodobností nejedná o původní loutku. Kde se původní postavička nachází, se bohužel neví, ale je známo, kdo jí nahradil kopií. Podle slov Hurvínkova dlouholetého vodiče Bohuslava Šulce tak učinila Jiřina Skupová při jednom zájezdu do tehdejšího Sovětského svazu. Hurvínka prý ale nechtěla, protože se jí nelíbil, že je ošklivý.

Ale i u loutky Hurvínka podle Pavla Jiráska existují pochybnosti, že by se z Moskvy na výstavu do Plzně vrátil ten původní. Proč? Svůj názor opírá o první fotografii Hurvínka na koloběžce, která se objevila už v září 1927 v časopise Loutkář. Postavička Hurvínka má na ní zašpičatělou myší hlavu, dlouhý nos, výrazné uši, oči blízko nosu a robustní paže. To naznačuje, že z Moskvy nejstarší Hurvínek přivezen nebyl a že jde až o některou "zušlechtěnou" variantu ze třicátých let.

Kurátor Muzea loutek v Plzni, Tomáš Pfejfer, se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a napsal k této problematice nejeden článek. Jeden z nich byl publikován v roce 2018 v časopisu Loutkář (č. 4/2018, s. 78–79) a jelikož jde o detailní sondu do této záhady, dovolujeme si s autorovým laskavým svolením zajímavé výsledky jeho pátrání použít i na našich stránkách.

Tento fan web je určen a otevřen všem milovníkům naší dřevěněné rodiny. Jsme proto rádi, že se do jeho tvorby zapojují i další fanoušci, než jen hlavní správce webu. Jedním z takových příspěvků je i polemika Kamila Fajmona, v níž vyjadřuje názor na obsáhlou analýzu Luďka Horkého rozebírající Divadlo Spejbla a Hurvínka, která vyšla v posledním čísle časopisu Loutkář.

Luděk Horký je český divadelní režisér, dramaturg a manažer vývoje centra dramaturgie tvorby pro děti a mládež České televize, externí pedagog Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zaměřením na teorii a historii dramatického umění pro děti, místopředseda českého národního střediska nevládní organizace ASSITEJ (světová organizace divadel pro děti a mládež) a člen Dramaturgické rady PerformCzech Institutu umění/Divadelního ústavu Praha.

Autor se zamýšlí nad pozicí divadla v oblasti hledání nových tvůrčích postupů, tvrdí, že Hurvínek je opředen mnoha mýty od izolace přes absenci ve hledání nových autorů až po tvrzení, že Helena Štáchová "divadlo zakonzervovala do přeslazeného kompotu zábavně vzdělávacích programů, jednoduchých didaktických hříček bez ambice provokovat a zlobit“. Analýza volá po satiře, touží po Spejblovi, který se v dobách 50. - 80. let stával jádrem příběhů a stýská si, že dnes se Spejbl objevuje převážně na začátcích a koncích jednotlivých inscenací. Hurvínek s Máničkou jsou hlavními hybateli děje, což dokládá na Mikiho vzhlédnutí se v Disneyovkách, kterým se Hurvínek v současném repertoáru víceméně podřizuje. Analýza je s tímto repertoárem nespokojená, touží po jakémsi návratu starých pořádků ve smyslu kvalitních scénářů, což dokládá na rozboru několika her. Autor analýzy je přesvědčen, že "Kdo nechápe fatální důležitost Spejbla pro smysl Hurvínkova jevištního života, nikdy správně neporozumí ani Hurvínkovi. Dramaticky funkční párovost mezi Hurvínkem a Spejblem nelze stejně účelně nahradit párovostí mezi Hurvínkem a Máničkou nebo kýmkoli jiným" a odvolává se na několik studií. Co ale říká historie Divadla? Skutečně je tak černobílá, jak ji autor líčí? Luděk Horký je o generaci starší nežli já, je proto logické, že více inklinuje ke Kirschnerově éře stejným způsobem jako tvůrci Kirschnerovy éry se porovnávali se Skupou. Já naproti tomu jsem vyrůstal za éry Heleny Štáchové a Martina Kláska a právě na základě tohoto generačního vymezení si dovoluji s analýzou polemizovat.

Ačkoliv za stoletou existenci Spejbla a Hurvínka byla spousta příležitostí k sepsání vánoční divadelní hry, kupodivu vyloženě vánoční představení jsou v repertoáru D S+H skutečnou výjimkou. Vlastně za jediný opravdu ryze vánoční titul se dá pokládat jen hra Ondřeje Lážnovského a Denisy Kirschnerové Štědrý den u Spejblů, která měla premiéru v roce 2013. Ta ale byla bohužel již stažena z repertoáru. Mezi vánoční tituly bychom mohli částečně počítat také klauniádu Vánoce u Spejblů autorského tria Jiří Středa – Luboš Homola – Pavel Grym, jenž měla premiéru v roce 1985. Částečně proto, že mimo prosinec se pak s malou obměnou vizuálních čísel hrála pod názvem Hip, hip, hurá, Hurvínek!. Můžeme přidat i inscenaci s výstižným názvem Hurvínkův vánoční dýchánek + Spejblova sylvestriáda, což byl jednorázový projekt uvedený na Silvestra roku 1926, kdy Hurvínkovi bylo nějakých sedm měsíců. Samozřejmě Vánoce byly i součástí her, které primárně o Vánocích nebyly. Například v revuální hře Historky z cestovního kufru z roku 1963 se poprvé objevila oblíbená kirschnerovská scénka s vánočním lovením kapra z necek, později přebírána do dalších revuálních pořadů. V roce 1977 pak měla premiéru hra Hurvínek a dvanáct měsíců, která popisovala lidové obyčeje v průběhu celého roku a v níž Vánoce samozřejmě nemohly chybět.