Rubrika: nahrávky

V nabídkách internetových aukcí a inzerátů jsou ve spojitosti se Spejblem a Hurvínkem nejčastějšími položkami audionosiče či knihy. Na oblíbeném aukčním portálu Aukro byla nedávno v nabídce šelaková deska z éry Josefa Skupy, která je sice celkem běžně k sehnání, ale naše oči upoutala něčím jiným. Autor inzerátu ve snaze vytvořit co nejpřesnější popisek do něj vměstnal tolik informací, že se při zobrazení inzerátu nevešel do jednoho řádku. Je-li popisek příliš dlouhý, prohlížeče ho zpravidla podle rozlišení monitoru automaticky zkrátí a tím vznikne něco, co se stalo právě v tomto případě – deska s názvem Hurvínkovi se chce s. Milovníkům naší dvojice je jasné, že jde o Skupovu nahrávku Hurvínkovi se chce spát, ostatní čtenáři s rozvinutější fantazií se ale možná chvíli zarazili a přemýšleli, copak se tak Hurvínkovi mohlo chtít… :-) Dodejme, že deska byla natočena v roce 1937 a původně byla vydána pod vydavatelstvím Ultraphon, po znárodnění gramofonového průmyslu v roce 1945 se v roce 1950 znovu objevila na desce s etiketou Supraphonu.

Diskografie nahrávek se Spejblem a Hurvínkem je pestrá. Jedna z dlouhé řady nahrávek je ale oproti zbytku atypická a svým způsobem kuriózní. Tou je nedávno vydané cédéčko Zlatá zebra 2 z vydavatelství Radioservis. Asi si řeknete proč? Vždyť je to "jen" další z řady reedic LP desek, kterých po revoluci i Supraphon vydal velké množství. To je sice pravda, ale ještě se nikdy nestalo, že by na jedné desce v jedné scénce hlasem Hurvínka promluvili dva různí interpreti. Říkáte si, že je to celé nesmysl? Omyl! Stačí se pozorně zaposlouchat do třetí lekce s názvem 'Dopravní nehody' na zmiňované desce Zlatá zebra 2. Právě v ní totiž mohou posluchači v roli Hurvínka slyšet jak Miloše Kirschnera, tak Martina Kláska, byť ten v nahrávce vystupuje "inkognito" (ukázku této lekce si můžete poslechnout zde).

A proč to tak vlastně je? Původní Zlatá zebra vznikla v době hlubokého socialismu, a ani dopravní výchova, které je tento cyklus věnován, se nevyhnula použití výrazů spojených s tehdejší dobou a režimem. A tak zatímco dnes pořádek chrání Policie, dříve to byla Veřejná bezpečnost (VB). A právě použití tohoto výrazu, jehož význam by dnešní děti možná nepochopili, se chtěl vydavatel vyhnout, a tak přistoupil k cenzuře. Nepatrnou pasáž z této lekce vystřihl a Hurvínkova slova, kde se zmiňuje právě o VB, znovu namluvil Martin Klásek, aby scénka nepozbyla smyslu.

Krátce po revoluci se k cenzurním praktikám nezřídka uchyloval i Supraphon, ten ale „pouze“ nevhodné výrazy z nahrávky vystříhával. Někdy to nebylo ani poznat, protože šlo o několik málo slov (viz například vystřižení pátrací relace v úvodu nahrávky Past na Hurvínka), jindy z reevidovaných nahrávek "zmizely" celé věty. Příběh tím utrpěl, protože ztratil na logičnosti, což je příklad zkrácené verze desky Pozor, taťulda kouše. Nikdy se ale nestalo, že by nevhodná pasáž byla vystřižena a pak byla nově namluvena jiným interpretem a vsunuta do původního záznamu.

Pohnutky k úpravám audiozáznamů byly ale odlišné. V porevolučních dobách to byla snaha oprostit se od minulosti a zříci se všeho, co by připomínalo tehdejší režim; dnes, s odstupem více než třiceti let, jsou tyto kroky realizovány spíše kvůli pochopitelnosti obsahu dnešním dětem. Na druhou stranu není logické, že jednou to stejnému vydavateli vadí (viz Zlatá zebra 2), jindy ne - viz devátá lekce 'Příslušníci Veřejné bezpečnosti (dnes Policisté)' z CD Zlatá zebra, jenž byla vydána rovněž v tomto roce. Supraphon již svou porevoluční „politiku“ v otázce úprav nahrávek z doby socialismu přehodnotil a postupně začal cenzurované nahrávky vydávat v plné délce jako byl originál.

Určitě by bylo velice zajímavé, kdybychom měli možnost poslechnout si nějakou scénku, kde by přiznaně za obě postavy mluvili dva různí interpreti - za Spejbla třeba Martin Klásek a za Hurvínka Ondřej Lážnovský. To ale asi zůstane pouze v rovině našeho zbožného přání...

Tušíte, aniž byste se podívali do naší diskografie, jaká nahrávka se Spejblem a Hurvínkem byla první, která vyšla na magnetofonové kazetě? A uhodli byste bez nápovědy, jaká byla poslední? S vysokou mírou jistoty je nejstarší českou MC kazetou se Spejblem a Hurvínkem kompilační směsice scének z SP desek s názvem Spejbl a Hurvínek (I) (obj. číslo 8 28 0109), jejíž vznik Supraphon ve svém archivu datuje do roku 1971. Díky absenci přesného data vydání uvedeného na obalu je ale třeba brát tento údaj s určitou rezervou. Nicméně při pohledu na názvy příběhů obsažených na kazetě, které vznikly do roku 1971, je tento rok možné považovat za reálný.

Supraphon vydal podobných MC kazet s výběrem různých scének z SP desek v minulosti více. Na našem webu náhledy těchto kazet sice kvůli jejich nedostupnosti chybí, ale tuto informaci víme přímo z poznámek od vydavatele. V prodeji měla být kdysi například i MC kazeta s objednacím číslem 8 28 0143 (A rok je pryč, Hurvínkovo strašidýlko, Nečekaná výhra) či kazeta s číslem 8 28 0147 (Hurvínkův apríl, Sněhulák jako živý) nebo 8 28 0167 (Mániččin vánoční stromeček, Spejbl dělá krmítko). Pokud je někdo ze čtenářů našeho webu vlastní, budeme rádi za doplnění.

Podobně starou, nebo možná o něco málo mladší, než zmíněný český výběr, by mohla být německá MC kazeta Spejbl+Hurvínek Amorosiade se záznamem divadelní hry pro dospělé diváky Amorosiáda. Tato nahrávka je velkou raritou v Hurvínkově zvukové historii, neboť jde je záznam živého vystoupení s publikem v západním Německu. Nahrávací přístroje snímek pořídily v listopadu 1971 a je to zatím jediný vydaný zvukový doklad uceleného Kirschnerova představení před diváky. S přihlédnutím k datu pořízení záznamu je však možné, že nahrávka se do prodeje nedostala ještě týž rok, ale až později a může tedy být stejně stará, nebo dokonce mladší než výše uvedený supraphonní výběr. Stejně tak je dost dobře možné, že MC kazeta nebyla vydána ve stejné době jako gramofonová deska, ale až o několik let později. Přestože máme v našem přehledu díky jednomu zapálenému sběrateli kompletní sken obalu této magnetofonové kazety, pravdu se patrně nikdy přesně nedozvíme, protože stejně jako u gramodesky, tak ani na obalu kazety (ani kazetě samotné), žádné datum vydání uvedeno není.

Úplně poprvé byla audiokazeta představena 28. srpna 1963 na veletrhu v Berlíně. Zpočátku se zdálo, že se moc nerozšíří, a to zejména díky nízké kvalitě záznamu a vysoké pořizovací ceně. Například na obalu zmíněné kazety Spejbl a Hurvínek (I) je uvedena cena na tu dobu astronomických 88 Kčs. Prodejní cena o něco novějších audiokazet z produkce Supraphonu byla už „jen“ 62 Kčs, později 52 Kčs. Ve velkém se začaly magnetofonové kazety vyrábět s nástupem walkmana v roce 1979, což vedlo ke zlepšení této technologie a poklesu výrobních nákladů a prodejní ceny. S rozmachem CD disků se význam audiokazet postupně snižoval a mnohá vydavatelství jejich výrobu zcela ukončila. Podobně jako vinylové desky, tak i audiokazety ale zažívají v posledních letech jakousi drobnou renesanci. Stále se ale jedná o velmi okrajový segment, kdy si kazety znovu oblíbili hlavně umělci okrajových žánrů a vydávají je pro své fanoušky jako sběratelské kousky. Pro Spejbla a Hurvínka je toto médium zřejmě definitivně minulostí. Pokud jsou naše záznamy správné, poslední nahrávkou vydanou nejenom na CD, ale i na audiokazetě, by měl být příběh O praštěném Hurvínkovi z roku 2006 (vydáno 12.5.2006), u kterého máme v naší databázi náhled obalu kazety a vydání na tomto nosiči je tedy prokazatelné. Jen o pár dní mladší je kompilační výběr k Hurvínkovým 80. narozeninám s názvem Hurvínkovi k narozeninám do prodeje uvolněný 28.4.2006, který rovněž vyšel vedle kompaktního disku na audiokazetě.

Hurvínek a Golem ani žádná jiná audionahrávka s Hurvínkem u Supraphonu letos nevyjde. Jedním z důvodů je posun divadelní premiéry této hry, kdy Supraphon upřednostňuje, aby hra byla v době vydání na audionosiči veřejnosti známá. Vedení Divadla Spejbla a Hurvínka se však rozhodlo před „Golema“ předřadit jiné dětské představení s názvem Spejbl, Hurvínek a já, a tak i vydání nového CD bude muset počkat. Nasazení hry Ondřeje Lážnovského Hurvínek a Golem se tak posouvá až na příští rok, na což zareagoval i Supraphon. Dalším z důvodů může aktivita Radioservisu, který letos už jedno CD s Hurvínkovými příběhy před časem vydal (Zlatá zebra) a další ještě plánuje.
Lážnovského interpretační umění sice není divákům neznámé (za obě postavy promlouvá od roku 2017), přesto jsme až na scénky Novoroční přání a Hlas pro Spejbla a Hurvínka z alba Ať žije Spejbl! zatím neměli možnost Hurvínka a Spejbla v jeho podání v nějakém uceleném audiopříběhu slyšet. To se mělo změnit právě na nahrávce Hurvínek a Golem, na které se měl Ondra ujmout interpretace obou figur. Určitě se ale vyplatí počkat, nejenom kvůli zajímavému příběhu, ale také proto, že novou audionahrávku by měl režírovat Lukáš Hlavica, což je záruka kvality.
Jak už název hry napovídá, Hurvínek a Golem je příběhem ze staré Prahy z do doby krále Rudolfa II., ve které nemůže chybět ani bájný Golem. Toho si Hurvínek přivede domů na návštěvu, kde pojídám hlíny a narcisů z okrasné zahrady pana Spejbla způsobí pěknou paseku.

Pravidelní návštěvníci našeho webu dobře vědí, že součástí diskografie Spejbla a Hurvínka jsou rovněž tzv. fonokarty. Fonokarty nebo gramopohledy se říká obecně zvukovým pohlednicím, které byly v minulosti vyráběny společně s gramofonovými deskami. Jedná se o pohlednici, která má na jejím povrchu zalisovanou zvukovou stopu do fólie. Zadní strana má vzhled klasického pohledu. Fonokarty lze bez problémů přehrát na jakémkoli gramofonu. Slouží ale zejména k dekorativním a propagačním účelům, a tak i kvalita jejich zvukové stopy je díky použitému materiálu v porovnání s vinylovou deskou horší. Stejně tak jejich životnost je výrazně kratší a počet přehrání je limitovaný - zpravidla nejvíce 200x.

V našem přehledu nahrávek S+H najdete celkem sedm fornokaret se Spejblem s Hurvínkem. K nim se řadí nahrávky Spejbl a doba kamenná, Spejblova kuchařská kniha, Užovky, Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou a Hurvínek píše úkol. Tato pětice byla vydána patrně někdy v období let 1953 až 1956 (přesný údaj není na fonokartě uveden) v době, kdy toto záznamové médium vzniklo. K této domněnce nás vedou nízká pořadová čísla nahrávek - FO 11/11, FO 12/11, FO 13/12, FO 14/13 a FO 15/14. Informaci o přesném počtu vydaných kusů už asi nezjistíme, ale dá se usuzovat, že náklad byl zřejmě poměrně vysoký, neboť i dnes jsou tyto pohlednicové nahrávky bez větších problémů k sehnání na různých aukčních a bazarových portálech.

Později Supraphon vydal minimálně další dvě fonokarty s nahrávkami S+H: Spejbl znalec hudební a Zdravověda u Spejblů. Oproti původní pětici u nich známe i přesný rok vydání, neboť tento údaj je součástí informací na obalu. Z něj lze vyčíst, že je Supraphon dal do prodeje v roce 1963. V porovnání s první pěticí se liší počtem otáček – zatímco starší fonokarty se přehrávaly rychlostí 33 ⅓ otáček, u těchto novějších je to 45 otáček. Sehnat tyto dvě fotokraty na internetových burzách je naopak prakticky nemožné a i na našich stránkách je máme jen díky jednomu fanouškovi. Je proto vysoce pravděpodobné, že jejich náklad byl v porovnání s výše uvedenými o dost nižší.

Máte-li ve svých sbírkách nějaké další fonokarty s S+H, či k nim máte jakékoliv zajímavé informace, budeme rádi, pokud se o ně s námi podělíte, abychom je mohli doplnit na naše skvělé stránky. :-) Děkujeme za spolupráci.