Rubrika: fan web

Loutka pana Spejbla vznikla z popudu Josefa Skupy už před více než sto lety (nejčastěji se uvádí rok 1920, případně už podzim 1919) a díky znamenitým pokračovatelům, kteří tradici úspěšně rozvíjí, baví tato postava diváky dodnes a zcela nepochybně ještě dlouho bavit bude. Jak přesně vypadala první Spejblova marioneta, kterou pro Skupu vyřezal Karel Nosek? Zrodila se v podobě, jakou jí známe dnes - tedy oděna v černém, rádoby honosném elegantním fraku, s robustními dřeváky na nohou a plešatou hlavou s odstávajícíma ušima a mírně vyboulenými bulvami -, nebo mohla mít kromě toho také přimalovaný knír a dokonce zuby? Na většině snímků z dvacátých let minulého století z doby krátce po vzniku této figury ho totiž můžeme vidět vyobrazeného přesně takto. Totéž platí také o některých ilustracích - například v knize Veselé příhody loutek Kašpárka, Hurvínka a Spejbla (1929) má Spejbl knír prakticky na všech obrázcích. Nabízí se proto domněnka, zda knír a možná i zuby nepatřily zprvu ke standardním prvkům první podoby této loutky (či jedné z nich). Tato spekulace je možná odvážná, ale při prozkoumání prakticky všech fotek z období několika málo let po prvním uvedení postavy Spejbla na scénu si této neobvyklé zajímavosti musí všimnout každý.
Úplně první dochovanou fotkou, na níž je Spejbl zachycen, je snímek z pražské loutkářské výstavy z roku 1924 zobrazující expozici loutek z divadla Feriálních osad v Plzni. Vedle mnoha dalších postav plzeňské loutkové scény se na něm v levé části krčí i Spejbl, a byť to není možné určit s jistotou, zaměříme-li se na jeho detail, zdá se, že má loutka namalovaný knír. Tento snímek byl zřejmě poprvé použit v upomínkové divadelní brožuře z roku 1925 (str. 5), ve které je pak na stránce č. 18 zveřejněna i fotka Spejblovy siesty doprovázená popiskem „Nejoblíbenější, populární loutka Spejbl (originál). Navrhl J. Skupa, řezal K. Nosek.“. Na ní má na pohovce povalující se Spejbl kromě fajfky naprosto zřetelně viditelný nejenom knír, ale i dolní zuby. Pokud tedy autor fotky zachytil opravdu originál loutky od Karla Noska, jak uvádí popisek, byla by tato hypotéza zase blíž pravdě. V neposlední řadě i na obálce zmíněné brožury je kresba, na níž je Spejbl namalován s knírkem. Knír na jeho tváři najdeme i na fotce Spejbla u klavíru, která pochází rovněž z roku 1925, nebo na snímcích, kde je Spejbl vyfocen v autě, dále na fotce se saxofonem společně s Hurvínkem nebo Spejbla v cigaretovém opojení. Tyto tři fotografie sice nedokážeme přesně datovat, ale zcela jistě pochází z dvacátých let minulého století, tedy ze Spejblovy rané éry. Do webové virtuální sbírky jsme nově zařadili donedávna neznámou, blíže nedatovanou pohlednici Spejbla s kytarou, na níž jsou Spejblovy zuby a také knír ze všech fotek patrné asi nejzřetelněji.
Domněnku, že úplně první verze loutky Spejbla mohla vypadat skutečně trochu jinak, podporuje i to, že původní loutku Spejbla, porouchanou častým otloukáním a souboji s živým psem, na Skupovo přání opravoval a postupně nahradil Gustav Nosek zušlechtěnou verzí, kterou nově navíc vybavil typickými bílými rukavičkami. Zda při této úpravě došlo také k "odbourání" kníru a zubů se bohužel nikde neuvádí. Existuje ještě několik málo dalších snímků z počátků pana Spejbla (např. společně s Kašpárkem) a rovněž u nich se jeví, že je na nich zobrazen Spejbl s knírkem, ale nedá se to v těchto případech tvrdit s jistotou. Další fotografie pocházejí až z období tzv. "myšiček", kdy už byl Spejbl zušlechtěný zásahy Gustava Noska a jeho podoba se více blížila tomu, jak ho známe dnes. Etapa bezprostředně po vzniku loutky je tak stále obestřena určitým tajemstvím a pokud se nenajde nějaký jednoznačný důkaz pro výše uvedená tvrzení, už to tak i zůstane.
Pro úplnost dodejme, že knír měl Spejbl později například i jako velkovezír Abu-Tabu-Bey v inscenaci Dobrodružství Hurvínka, rozhlasového zpravodaje (1936) či jako zločinec Don Espejbulos ve hře Hurvínek na divokém západě (1991). V těchto případech však šlo jen o úpravy vzhledu pro konkrétní představení.
Jaký je váš názor? Šlo jen o jakousi recesi při zobrazování prvních dadaistických podob Spejbla, nebo Karel Nosek prvního Spejbla s knírem (a zuby) skutečně pro Skupu vyrobil? Víte o nějakém textu, kde se Skupovy spolupracovníci, badatelé, historici nebo jiní znalci S+H tímto tématem zabývají a který by do této otázky vnesl více světla? Budeme rádi, když nám napíšete, email najdete v kontaktech.

Před půl rokem jsme na tomto fan webu publikovali článek o tom, že spisovatel Jaroslav Foglar, ve skautské komunitě přezdívaný Jestřáb, napsal v roce 1942 pro Spejbla a Hurvínka scénku o rozbitém budíku, kterou Josefu Skupovi nabídl jako text pro gramodesku. Ten však jeho nabídku zřejmě nepřijal, respektive nikdy k realizaci tohoto scénáře nedošlo. Jak se ukázalo, nebyl jediným, kdo chtěl své tvůrčí schopnosti nabídnout slavné loutkové scéně. Rovněž Ondřej Sekora – autor dodnes oblíbených příběhů o Ferdovi Mravencovi či Broukovi Pytlíkovi – nabídl loutkovému divadlu S+H spolupráci, když pro lipové hrdiny napsal divadelní hru pro dospělé publikum s názvem Hurvínek má svátek. Ani ta ale nikdy světlo světa nespatřila. Tyto informace uvedl v odborném příspěvku "K reflexi postavy Hurvínka v publicistické, výtvarné a literární tvorbě Ondřeje Sekory" Ing. arch. Tomáš Prokůpek, který se při svém bádání zaměřuje mj. právě na tvorbu tohoto populárního dětského autora. Tuto zajímavou epizodu v umělcově díle se mu podařilo zmapovat díky tomu, že Moravskému zemskému muzeu, kde pracuje, byla v roce 2015 svěřena Sekorova pozůstalost, z níž tyto poznatky shromáždil a v roce 2016 je publikoval ve výše zmíněné práci. Prokůpek v závěru své studie na základě prostudování dochované části Sekorova strojopisného scénáře uvádí, že Sekorova hra pro S+H k vrcholům Sekorovy tvorby nepatřila a není třeba tedy litovat toho, že se nedočkala jevištního zpracování. Význam nalezeného torza scénáře je tak zejména dokumentární a můžeme díky němu o něco zpřesnit představu o Sekorově autorském i názorovém vývoji a zároveň tím doplnit do mozaiky tvorby S+H z předválečných let další zajímavý dílek.

Modernizovaná podoba fan webu Planetka Spejbla a Hurvínka byla spuštěna před dvěma lety těsně před Vánoci. Stránky se snažíme neustálé doplňovat a rozvíjet, a proto máme i letos pro všechny čtenáře drobný dáreček. Tím je rozšíření sekce divadelních her o recenze. Hlavním určujícím prvkem úspěšnosti inscenace je vždy samozřejmě divácký zájem, přesto odborné kritiky a komentáře od nepaměti patří k divadelní tvorbě, a proto jsme považovali za vhodné jim u každé hry vyčlenit samotnou část. U představení uváděných před sametovou revolucí jsme využili detailní poznatky Pavla Gryma, který reakce divadelních kritiků systematicky sledoval, analyzoval a ty nejpodstatnější zkráceně podchytil ve své knize Klauni v dřevácích. Ne vždy se autoři textů o tvorbě D S+H vyjadřovali pouze pochvalně, ale ani negativní reakce archivář Pavel Grym nezamlčoval a do knihy je zpracoval ve snaze vytvořit co nejhodnověrnější obraz vnímání tvorby D S+H v daném čase. Kromě využití statí z Grymovy knihy jsme přidali rovněž několik úplných příspěvků. Krásnou recenzi jedné ze stěžejních her tvůrčí skupiny Salamandr - Velegrandteátr Spejbl (1959) - sepsal pro Literární noviny Antonín Jelínek; k další inscenacím pro dospělé obecenstvo - Srdečné metamorfóry (1964) a Spejbl na Venuši (1956) - pak pěkné komentáře připravili František Černý resp. Erik Kolár.
U novějších inscenací čerpáme recenze primárně z tisku a internetu, vždy s uvedením zdroje. Velmi obsáhlé a podrobné reakce psala například Nina Malíková pro časopis Loutkář - její fundované komentáře najdete nově třeba u představení Jak s Máničkou šili všichni čerti (2014), Hurvínek mezi osly (2011) nebo Jak pan Spejbl Prášil (2008). Přidali jsme i dostupné příspěvky redaktorů z různých deníků či amatérské postřehy fanoušků Divadla Spejbla a Hurvínka. U novějších her najdete recenze například u inscenací pro dospělé diváky Hotel Spejbl (2020), Spejbl a město hříchu (2017), O myších a loutkách (2002), nebo u her určených dětskému publiku Spejbl, Hurvínek a já (2022) a Hurvínek a král Blecha (2023). Nejvíce reakcí, navíc zcela zaslouženě výhradně kladných, jsme shromáždili u nejnovější operní novinky Hurvínek prodává nevěstu (2023). Pokud u některé inscenace recenzi nenajdete, je to buď tím, že o ní nevíme, nebo žádná nikdy ani nevznikla. Za doplnění budeme samozřejmě rádi. Stačí, když nám napíšete.

Na aukčním portálu Aukro.cz se po čase opět objevil zajímavý sběratelský předmět s tematikou Spejbla a Hurvínka. Byla jím obálka s obrázkem Spejbla a Hurvínka od Jiří Trnky obsahující pohlednice s S+H. Ta byla v době svého vydání prodávána s deseti pohlednicemi za cenu 3 Kčs, aukční prodejce nabízel obálku pouze se šesticí dochovaných pohlednic. Ani tato nekompletnost však zájemce od nákupu neodradila, a tak se cena předmětu nakonec vyšplhala až na 2100 korun. Pohlednice z této kolekce byly v elektronické verzi na tomto webu zveřejněné již dříve, nově jsme proto přidali pouze obálku, která je vedle zmíněné kresby a doprovodného textu zajímavá také tím, že rubová strana obsahuje rovněž původní ochrannou známku Josefa Skupy. Náhled obálky spolu s pohlednicemi a také nově přidanými podepsanými fotografiemi Josefa Skupy najdete v přiloženém odkazu, kde si můžete prohlédnout i další pohlednice a podpisové kartičky se Spejblem a Hurvínkem.

Jsme velicí příznivci divadla Spejbla a Hurvínka, a proto, když se v repertoáru divadla objeví jednou za čas nějaká ta novinka, všichni se už moc těšíme na premiéru. Nikdy žádnou nevynecháme. Obdobně tomu bylo i s netradičním přestavením Hurvínek prodává nevěstu, které pro nás bylo výjimečné zejména tím, že jsme se za Hurvínkem na premiéru vypravili z Prahy až do Brna.
Útrapy cestování nás ale v žádném případě neodradily, spíše naopak. Pro děti to byl o to větší zážitek, že jsme se do nově zrekonstruovaného divadla Reduta v Brně vypravili na představení všichni společně vlakem. Premiéra připadla na pátek 24.listopadu od 18:00, a tak jsme museli vyrazit z Prahy vlakem hned po škole, abychom to včas stihli. Cesta nám vesměs rychle ubíhala a sem tam nám za oknem prolétla první sněhová vločka. To nám připomnělo, že se vánoční svátky už kvapem blíží a že se máme skutečně na co těšit. V plném rozsahu nás zasáhla vánoční atmosféra na Zelném trhu v Brně, kde se nachází budova divadla Reduta, protože právě v den premiéry tam začaly vánoční trhy a rozsvěcoval se tam stromeček.
Docela jiný svět překvapení, úžasu a nádherného zpěvu, ale také vybraného humoru a nenuceného veselí, na nás čekal uvnitř divadla Reduta v Mozartově sále. Sehnali jsme si sice už jen volné lístky nahoru na galerii, což mohl být pro moje čtyři malé děti problém a bály se, aby na jeviště dohlédly, nicméně pohodlí sedaček, nadhled nad scénou a krása divadla nám brzy zaplašili všechny naše prvotní obavy, takže jsme se začali v divadle cítit jako doma. Představení začalo a rychle upoutalo celou naši pozornost.
Hurvínek s panem Spejblem vyskočili na scénu a najednou bylo všude veselo. A hned úvodní scéna byla originální a nečekaná. Herci ještě nebyli připraveni, a proto zůstalo na panu Spejblovi a jeho synkovi Hurvínkovi, aby diváky v sále zaměstnali a pobavili, zatímco se budou operní herci v zákulisí připravovat. Vtipné glosy a zmatky s rozmisťováním kulis a rekvizit po jevišti pak chytře a nenásilně vtáhly všechny malé a velké diváky do děje opery. Příběh slavné Smetanovy opery Prodané nevěsty byste ale vlastně ani nemuseli předem vůbec znát, stačilo se jen pořádně dívat a pozorně poslouchat.
Spejbl s Hurvínek a samozřejmě i Mánička s Žerykem zde totiž po celou dobu představení působili jako operní průvodci, nejdříve v roli pouhých návštěvníků opery, později pak již jako plnohodnotná součást operního sboru, takže pokud jste dosud o opeře něco nevěděli, oni vám to vysvětlili nebo zazpívali. Jako průvodci postupně představili všechny operní zpěváky a herce na scéně (Tomáše Kořínka ve dvojroli Jeníka a Vaška, Pavlu Vykopalovou v roli Mařenky, Jana Šťávu v roli Kecala a Evu Esterkovou ve dvojroli hospodské či Esmeraldy), jejichž pěvecké výkony byly jedinečné, a nezapomněli ani na čtveřici muzikantů a jejich hudebních nástrojů (kontrabas - Jindřich Konvalinka, housle - Barbara Tolarová, klarinet - Zdeněk Kužela a klavír - Ondrej Olos).