nejstarší z 1.5.2004
Rubrika: fan web
Nejznámějšími producenty průmyslových loutek Spejbla a Hurvínka, nebo jejich napodobenin, byly ve dvacátých letech minulého století firmy pražského podnikatele Antonína Münzberga, JEKA (Jana a Elišky Králových), firma APAS – Anna Preclíková a synové či pražské nakladatelství A. Storch syn. Výrobě soustružených figurek vzhledem připomínající Spejbla a Hurvínka a dřevěných hraček a postavičkami se věnovala také firma továrníka Karla Blanka z Ústí nad Orlicí, Johann Schowanek v Jiřetíně nad Bukovou či tachovská společnost Seitz & Hofherr. Dnes zmenšené loutky pro potěchu dětí všeho věku vyrábí například firma Mašek, Království loutek či jejich plyšové verze firma Moravská ústředna Brno, která je nově prodává pod značkou Munabo.
V následujícím článku si připomeneme zajímavé detaily kolem tvorby loutek, hraček a nejrůznějších figurek se Spejblem a Hurvínkem vyráběných těmito firmami. Článek obrazově doplňuje připojená fotogalerie obsahující mnohé z těchto předmětů. Najdete v ní jak výrobky pocházející ze současnosti, které jsou stále běžně k dostání, tak i těch hodně starých, které lze zařadit do kategorie starožitných a které se dají sehnat jen na různých aukčních portálech.
Niklová za svůj poměrně krátký život vytvořila přes 230 originálních hraček, které se vyráběly v mnoha barevných variantách, například gumové figurky, zvířátka s harmonikovým trupem či nafukovací hračky. Harmonikový kocour, na něhož obdržela i svůj první patent, či nafukovací slon nebo buvol, patří k jejím nejslavnějším počinům a právem se zařadily mezi nejslavnější hračky světa a ikony designu 60. a 70. let minulého století.
Za svou tvorbu získala Libuše Niklová mnohá ocenění. Její hračky byly natolik oblíbené a designově revoluční, že získaly několikrát například titul 'Vynikající výrobek roku' a mnohokrát označení 'Vybráno pro CID' (Czechoslovak Industrial Design), které bylo udělováno nejlepším československým výrobkům. Díky nadčasovému designu a vysoké popularitě se stávaly častým terčem kopírování v mnoha zemích světa. Dá se tak říci, že si s hračkami Libuše Niklové, nebo přesněji s jejich takřka totožnými kopiemi, hrály desítky milionů dětí po celém světě. Hračky Libuše Niklové mají kromě soukromých sběratelů ve svých sbírkách nejrůznější česká a moravská muzea, ale také například Muzeum dekorativních umění v Paříži či Muzeum moderního umění v New Yorku a dokonce i japonském Tokiu.
Za nejslavnější období výroby loutek loutkových divadélek je považována první polovina minulého století, kdy ještě vesnicemi projížděli loutkáři slavných dynastií, jako byli třeba Kopečtí nebo Maiznerové. Malé loutkové divadlo tehdy nesmělo chybět téměř v žádné české rodině či škole, ale stejně tak často se loutkové divadlo hrávalo v sokolovnách, tělocvičnách či v prostorách církví. Popularita loutkového divadla v Čechách a na Moravě vedla v 1. polovině 20. století k značnému rozšíření rodinných a spolkových loutkových divadel, pro něž byly sériově vyráběny loutky, dekorace a vydávány hry. Tato divadla s možností výměny kulis měla rozměry od malých titěrných scén až po velkorysé portály určené především pro divadelní činnost spolků či škol.
Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA, pražské nakladatelství A. Storch syn a další. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonín Münzberg například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka.
V současnosti jsou majiteli jedné z největší sbírek loutek v České republice Marie a Pavel Jiráskovi. Významným sběratelem loutek všeho druhu je pak i Milan Knížák.
Určitý křest ohněm byla tato hra také pro nováčky divadelního souboru – Kateřinu Höferovou, která se chopila vahadla "Kuřete" alias Poulet Noir a Davida Boshe, který vodil Drákulu. Oba si vedli výtečně a divák určitě nepoznal, že je to pro ně jedna z prvních větších zkušeností s voděním marionet.
Jak již bylo uvedeno, obsahově hra vychází ze scénáře roku 2014, ale pozorný divák, který viděl inscenaci už vícekrát, tu a tam zaznamenal, že některé slovní narážky z původního nastudování ve hře nyní chyběly, jiné naopak přibyly. Jako například když si pan Spejbl pobrukuje melodii české hymny, kterou – jak se domnívá – právě nově složil a k němu se přidávají Hurvínek se Žerykem, tak Hurvínek v zjevné narážce na čerstvý titul mistrů světa v ledním hokeji konstatuje, že byla tato melodie nedávno hojně slyšet na zimních stadionech (zda šlo o připravený scénář či Martinovu pohotovou improvizaci, nám prozradil Martin ve svém osobním komentáři, který najdete na konci článku).
Celkovou kvalitu aktualizovaného provedení představení hodnotím velice vysoko a jsem si jist, že kdyby své nástupce v této legendární hře mohli slyšet Miloš Kirschner s Helenou Štáchovou, vysekli by jim hlubokou poklonu, jak zdařilý výkon předvedli. Velká gratulace směřuje i všem ostatním, kteří se na této inscenaci podíleli – od interpretů dalších postav, přes všechny loutkoherce až po mistra zvuku.
Podruhé se Hurvínek na poštovní známku dostal v květnu roku 2009 v sérii Dětem. Cena této známky byla 10 Kč. Výtvarný návrh vytvořila Hana Čápová, autorem rytiny byl Miloš Ondráček. Při této příležitosti byla vedle známek a sešitku s potištěnými kupony s dalšími třemi protagonisty Divadla S+H (Máničkou se svou bábinkou a pejskem Žerykem) vydána rovněž FDC obálka. Na přítisku v levé části obálky vztahující se k námětu známky je zobrazena celá dřevěná rodinka včetně Žeryka.
Hurvínka pak najdeme také na několika dopisnicích a poněkud překvapivě rovněž na rakouském razítku vydaném při příležitosti 20. loutkového festivalu Internationale Puppentheatertage. Ten se koná v dolnorakouském městečku Mistelbach an der Zaya a byl to právě Hurvínek, který v roce 1998 ozdobil tento filatelistický předmět. Všechny zmíněné předměty a detaily k nim si můžete prohlédnout v odkazu.