Rubrika: média tisk

Loutkoherec Michal Barták oslavil 10. července loňského roku významné životní jubileum. Toho využil magazín Loutkář a několika jeho současných, ale i minulých spolupracovníků se na tohoto dvorního Hurvínkova vodiče vyptal. Gratulace a zdravice otiskl v posledním vydání časopisu Loutkář č. 4/2024. Mezi gratulanty nechybí jeho současné kolegyně: loutkoherečky Zita Morávková a Michaela Jandlová, ale ani jeho bývalí spolupracovníci: Martin Klásek, dlouholetý interpret Spejbla a Hurvínka, Šárka Kavanová, herečka českobudějovického Malého divadla, nebo Marie Šimsová a Ondřej Lážnovský. Všichni se jednomyslně shodují, že Michal Barták je v tom nejlepším slova smyslu doslova "úkazem" v loutkoherecké branži. Všechna ta krásná a upřímná slova na jeho adresu dokresluje výňatek ze zdravice Michaely Jandlové: "Je to dobrá duše divadla, je milý, laskavý, stále usměvavý, empatický, velmi spolehlivý, skromný, stále plný energie, velmi inspirující a ochotný, pro druhé by se doslova rozkrájel. Jen co ho v divadle slyším, mám úsměv na tváři." Tato slova jistě potvrdí každý, kdo se s tímto Panem loutkohercem někdy setkal.

Dnes je to také rovných 55 let co do loutkářského nebe odešel plzeňský rodák a Skupův spolupracovník Jan Vavřík-Rýz. S mladým Josefem Skupou se poprvé potkal v roce 1919 v kabaretu U Svobodů. Tomu se líbily Vavříkovy hlasové parodie a karikatury a pozval ho do divadélka Feriálních osad. Zde byl položeny základy jejich budoucí mnohaleté úspěšné spolupráce. Do svého divadla Skupa Vavříka přizval natrvalo v roce 1936, který se tak stal prvním angažovaným loutkářem. Se Skupou spolupracoval s krátkou okupační přestávkou 17 let. Pro jeho divadlo vytvořil řadu loutek. Uvádí se, že jich bylo okolo 130. Roku 1938 vyrobil loutku paní Drbálkové, kterou sám vodil i mluvil. Zpravidla hrála záporné role, ale podobné postavy starých upovídaných žen se pak ve hrách objevovaly často a o řadu let později na jejich základě vznikla Mániččina bábinka paní Kateřina. Po mnichovské dohodě byl spoluautorem výpravy hry Josefa Skupy a Franka Weniga Kolotoč o třech poschodích, v níž se domovnice Drbálková snaží uzurpovat moc ve Spejblově domě. Hra je zřejmou alegorií mnichovských událostí a byla tehdy jedním z nejstatečnějších počinů české kultury. Jan Vavřík-Rýz tvořil další a další loutky: Kocourkovské učitele, Tamburaši, Cvičené prasátko, Balalajkáři či Šumaři... Jan Vavřík-Rýz z velké části stál za tzv. nehurvínkovským repertoárem Divadla S+H uváděným v 50. letech 20. století. Od Skupy odešel v roce 1953. V roce 1958 onemocněl, odešel do invalidního důchodu a aktivně se loutkám už nevěnoval. Zemřel v lednu 1970 v nemocnici na Karlově náměstí v Praze.

Propojení tradičních marionetářských postupů s moderními technologiemi s využitím dávno zapomenutých a znovu objevených technik loutkářského umění. O tom všem velmi poutavým způsobem vyprávěl scénograf, režisér a výtvarník Divadla Spejbla a Hurvínka Miki Kirschner na akci Meet the Makers 21 – Divadlo, film a scéna. Ta se konala 28. listopadu 2024 v PrusaLabu, což je prototypová dílna společnosti Prusa Research se kterou Miki často spolupracuje. Zajímavé vyprávění ilustroval na několika příkladech loutek z technicky dokonalého představení Hotel Spejbl. To již není na repertoáru, ale je alespoň k vidění jako video na platformě Dramox. Kromě této inscenace zmínil i několika zajímavostí z natáčení filmu pro pražské Planetárium, který by měl být uveden na jaře příštího roku po otevření planetária po rozsáhlé rekonstrukci. Festival Meet the Makers 21 ukázal, že moderní technologie a tradiční řemeslo spolu mohou hrát dokonalou souhru, o čemž přítomné posluchače přesvědčil svým vystoupení i Miki Kirchner. Jeho zhruba půlhodinové vyprávění je dostupné ve videozáznamu na YouTube.

Nejenom na internetu ale dostali mediální prostor zástupci Divadla Spejbla a Hurvínka. V magazínu deníku Právo Styl pro ženy vyšel v úterý 17. prosince 2024 milý rozhovor s ředitelkou Divadla S+H Denisou Kirschnerovou doplněný několika krásnými fotografiemi paní ředitelky. Jen o den později v časopise Dům & Bydlení, který je rovněž přílohou deníku Právo, vyšel článek Zdeňka Smíška s názvem „Vánoce S+H s Davidem Janoškem“. Oba zajímavé články, které najdete v rubrice "Články", všem zájemcům vřele doporučujeme.

Spejbla a Hurvínka teď mluví dvaadvacetiletý loutkoherec, kterého si divadlo samo vychovalo, říká David Janošek v rozhovoru pro magazín Reportér, který s ním vedla Kristina Komůrková.
Je to tak trochu zázrak. Dřevěné loutky, kterým je sto let, okouzlují i současné děti. Podle Davida Janoška, uměleckého šéfa Divadla Spejbla a Hurvínka, je to i díky nadčasovému charakteru postav. Živelný Hurvínek, který objevuje svět a trochu tím přerůstá přes hlavu svému tátovi Spejblovi, to vše doplněné o jedinečný humor. Jen na tradici ale diváky neutáhnete. To si uvědomilo i vedení divadla a před čtyřmi lety angažovalo právě Janoška. Jak se rozbíjí letitý divadelní stereotyp? A jak soubor reagoval na příchod nového uměleckého šéfa? To vše si můžete přečíst v nejnovějším rozhovoru.

Jednou z mnoha zemí, kam se během divadelních turné po celém světě loutkáři z Divadla Spejbla a Hurvínka dostali, bylo Japonsko. V zemi vycházejícího slunce se soubor D S+H představil opakovaně, celkově pětkrát. Čtyřikrát to bylo za éry Miloše Kirschnera - poprvé v roce 1978, znovu o dva roky později v roce 1980, potřetí v roce 1982 a pak v roce 1986 - a zatím naposledy v roce 2005, což už bylo v době, kdy byl interpretem S+H Martin Klásek. Během těchto cest sehráli divadelníci v mnoha japonských městech stovky představení, která navštívilo více než stopadesát tisíc dětských i dospělých diváků. Loutkové divadlo Spejbla a Hurvínka se zde těšilo takové oblibě, že o něm opakovaně referovala japonská televize: nejprve v roce 1978 a v roce 1982 dokonce natočila celé divadelní představení a odvysílala jej v třicetiminutovém sestřihu v hlavním vysílacím čase. V roce 2005 v Japonsku na DVD vyšel Trnkův film Cirkus Hurvínek (1955). Vzniknout měla v japonštině údajně také gramofonová deska s S+H, k té se nám však zatím nepodařilo dohledat žádné podrobnosti (pokud je máte, budeme za ně rádi). O turné Divadla S+H po Japonsku vznikl rovněž dokument Heleny Třeštíkové Japonská neděle (1981). Věnoval se jim též obsáhlý článek Miloše Kirschnera, který byl otištěn v osmém čísle programového sešitu Spejblův ilustrovaný zpravodaj/Hurvínkovo malované povídání (1983). Ten ve svém referátu z cest po Japonsku uvedl nejednu zajímavost (například o výjimečných technických vymoženostech té doby - nejrůznějších robotech), a proto jsme se rozhodli celý jeho příspěvek přepsat a v celé délce jej uveřejnit. Přečíst si jej můžete pod odkazem.

Opera Národního divadla Brno připravila pro malé diváky velmi speciální představení Prodané nevěsty. Dramaturgyně Patricie Částková dokázala skvěle spojit divadelní ikony – Smetanovu nejoblíbenější operu Prodaná nevěsta a originální postavičky Josefa Skupy. Vzniklo tak představení pod názvem Hurvínek prodává nevěstu. Při příležitosti vzniku této netradiční inscenace vznikl s Patricií Částkovou rozhovor, který jsme rovněž převzali na tento web. Originální příspěvek najdete na webu www.operaplus.cz. V něm poodhaluje detaily kolem vzniku této hry, včetně omezení, která s sebou přináší účinkování loutek, ale i o tom, jak je koncipována hudba či pěveckých partů, kde autoři dílo krátili, aby byly stravitelné i pro děti atd. Každopádně jedno je jisté - diváci nebudou ochuzeni o žádné slavné a krásné hudební kousky, které jsou známé z tradičního nastudování tohoto ikonického operního díla. Brněnská premiéra se odehraje 24. listopadu 2023 v divadle Reduta, pražské první uvedení je potom 16. března 2024 v Divadle S+H. Pokud se do Brna na žádnou z repríz nedostanete a na pražské uvedení se vám nechce čekat, máte možnost podívat se na předpremiérové kukátko, které se uskuteční 21. listopadu. Shlédnout jej bude možné i on-line na platformě YouTube.

Brňanka, ani z Plzně, ani z Prahy – jak se přihodilo, že vás dramaturgická inspirace přivedla právě ke Spejblovi a Hurvínkovi? Je to reakce na hostování Divadla Spejbla a Hurvínka v Brně, nebo inspirace přišla od kolegy Davida Janoška, který je nově uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka?
Vlastně to byl souběh více okolností. Představení pro děti se snažíme pravidelně rozšiřovat a po velké inscenaci Zámečníkova Ferdy Mravence jsme uvažovali o novém titulu do Reduty, která je pro tyto projekty ideální, protože přeci jen umožňuje mnohem lepší kontakt s malými diváky. S tím se časově potkal nástup Davida Janoška do pozice uměleckého šéfa Divadla Spejbla a Hurvínka s jeho přáním vytvořit pro jejich divadlo inscenaci spojenou s operou. Od nás přišel nápad vyjít ze Smetanovy Prodané nevěsty. Její inscenace je v Brně velmi oblíbená i u mladších diváků, ale pro ty nejmenší je to přece jen náročnější představení, hlavně svou délkou. A spojení s loutkovými postavami, které ač jak správně říkáte, nejsem ani z Prahy ani z Plzně, mě provázely dětstvím především prostřednictvím gramofonových nahrávek, mi přišlo jako dobrý nápad, jak tuto českou klasiku dětem představit a zároveň jim dát nahlédnout do operního žánru jako takového.