Rubrika: média tisk

Je dřevěný, koulí očima, žije s otcem samoživitelem a psem. V příštím roce oslaví 100. narozeniny, na elánu mu to neubírá. O tom, co stoletého Hurvínka čeká a co už má za sebou, vypráví v nejnovějším rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitelka Divadla S+H Denisa Kirschnerová.
Po Divadle Spejbla a Hurvínka běhala už jako malá a s nadsázkou říká, že právě divadlo bylo třetím dítětem jejích rodičů - Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové. Sama je už několik let maminkou, do divadla ale mladšího potomka vzala poprvé až v jeho třech letech.
Lásku k dřevěným loutkám po svých rodičích zdědila. V divadle působí jako dramaturg, autor a režisér také její bratr Miki. Cestu k loutkám si našel už i její syn a tak vedle Marvelovek je i jeho oblíbeným hrdinou Hurvínek. „Přála bych jim další stovku,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy o osudu nejznámějších českých loutek Denisa Kirschnerová.

Loutkoherec Michal Barták oslavil 10. července loňského roku významné životní jubileum. Toho využil magazín Loutkář a několika jeho současných, ale i minulých spolupracovníků se na tohoto dvorního Hurvínkova vodiče vyptal. Gratulace a zdravice otiskl v posledním vydání časopisu Loutkář č. 4/2024. Mezi gratulanty nechybí jeho současné kolegyně: loutkoherečky Zita Morávková a Michaela Jandlová, ale ani jeho bývalí spolupracovníci: Martin Klásek, dlouholetý interpret Spejbla a Hurvínka, Šárka Kavanová, herečka českobudějovického Malého divadla, nebo Marie Šimsová a Ondřej Lážnovský. Všichni se jednomyslně shodují, že Michal Barták je v tom nejlepším slova smyslu doslova "úkazem" v loutkoherecké branži. Všechna ta krásná a upřímná slova na jeho adresu dokresluje výňatek ze zdravice Michaely Jandlové: "Je to dobrá duše divadla, je milý, laskavý, stále usměvavý, empatický, velmi spolehlivý, skromný, stále plný energie, velmi inspirující a ochotný, pro druhé by se doslova rozkrájel. Jen co ho v divadle slyším, mám úsměv na tváři." Tato slova jistě potvrdí každý, kdo se s tímto Panem loutkohercem někdy setkal.

Dnes je to také rovných 55 let co do loutkářského nebe odešel plzeňský rodák a Skupův spolupracovník Jan Vavřík-Rýz. S mladým Josefem Skupou se poprvé potkal v roce 1919 v kabaretu U Svobodů. Tomu se líbily Vavříkovy hlasové parodie a karikatury a pozval ho do divadélka Feriálních osad. Zde byl položeny základy jejich budoucí mnohaleté úspěšné spolupráce. Do svého divadla Skupa Vavříka přizval natrvalo v roce 1936, který se tak stal prvním angažovaným loutkářem. Se Skupou spolupracoval s krátkou okupační přestávkou 17 let. Pro jeho divadlo vytvořil řadu loutek. Uvádí se, že jich bylo okolo 130. Roku 1938 vyrobil loutku paní Drbálkové, kterou sám vodil i mluvil. Zpravidla hrála záporné role, ale podobné postavy starých upovídaných žen se pak ve hrách objevovaly často a o řadu let později na jejich základě vznikla Mániččina bábinka paní Kateřina. Po mnichovské dohodě byl spoluautorem výpravy hry Josefa Skupy a Franka Weniga Kolotoč o třech poschodích, v níž se domovnice Drbálková snaží uzurpovat moc ve Spejblově domě. Hra je zřejmou alegorií mnichovských událostí a byla tehdy jedním z nejstatečnějších počinů české kultury. Jan Vavřík-Rýz tvořil další a další loutky: Kocourkovské učitele, Tamburaši, Cvičené prasátko, Balalajkáři či Šumaři... Jan Vavřík-Rýz z velké části stál za tzv. nehurvínkovským repertoárem Divadla S+H uváděným v 50. letech 20. století. Od Skupy odešel v roce 1953. V roce 1958 onemocněl, odešel do invalidního důchodu a aktivně se loutkám už nevěnoval. Zemřel v lednu 1970 v nemocnici na Karlově náměstí v Praze.

Propojení tradičních marionetářských postupů s moderními technologiemi s využitím dávno zapomenutých a znovu objevených technik loutkářského umění. O tom všem velmi poutavým způsobem vyprávěl scénograf, režisér a výtvarník Divadla Spejbla a Hurvínka Miki Kirschner na akci Meet the Makers 21 – Divadlo, film a scéna. Ta se konala 28. listopadu 2024 v PrusaLabu, což je prototypová dílna společnosti Prusa Research se kterou Miki často spolupracuje. Zajímavé vyprávění ilustroval na několika příkladech loutek z technicky dokonalého představení Hotel Spejbl. To již není na repertoáru, ale je alespoň k vidění jako video na platformě Dramox. Kromě této inscenace zmínil i několika zajímavostí z natáčení filmu pro pražské Planetárium, který by měl být uveden na jaře příštího roku po otevření planetária po rozsáhlé rekonstrukci. Festival Meet the Makers 21 ukázal, že moderní technologie a tradiční řemeslo spolu mohou hrát dokonalou souhru, o čemž přítomné posluchače přesvědčil svým vystoupení i Miki Kirchner. Jeho zhruba půlhodinové vyprávění je dostupné ve videozáznamu na YouTube.

Nejenom na internetu ale dostali mediální prostor zástupci Divadla Spejbla a Hurvínka. V magazínu deníku Právo Styl pro ženy vyšel v úterý 17. prosince 2024 milý rozhovor s ředitelkou Divadla S+H Denisou Kirschnerovou doplněný několika krásnými fotografiemi paní ředitelky. Jen o den později v časopise Dům & Bydlení, který je rovněž přílohou deníku Právo, vyšel článek Zdeňka Smíška s názvem „Vánoce S+H s Davidem Janoškem“. Oba zajímavé články, které najdete v rubrice "Články", všem zájemcům vřele doporučujeme.

Spejbla a Hurvínka teď mluví dvaadvacetiletý loutkoherec, kterého si divadlo samo vychovalo, říká David Janošek v rozhovoru pro magazín Reportér, který s ním vedla Kristina Komůrková.
Je to tak trochu zázrak. Dřevěné loutky, kterým je sto let, okouzlují i současné děti. Podle Davida Janoška, uměleckého šéfa Divadla Spejbla a Hurvínka, je to i díky nadčasovému charakteru postav. Živelný Hurvínek, který objevuje svět a trochu tím přerůstá přes hlavu svému tátovi Spejblovi, to vše doplněné o jedinečný humor. Jen na tradici ale diváky neutáhnete. To si uvědomilo i vedení divadla a před čtyřmi lety angažovalo právě Janoška. Jak se rozbíjí letitý divadelní stereotyp? A jak soubor reagoval na příchod nového uměleckého šéfa? To vše si můžete přečíst v nejnovějším rozhovoru.

Jednou z mnoha zemí, kam se během divadelních turné po celém světě loutkáři z Divadla Spejbla a Hurvínka dostali, bylo Japonsko. V zemi vycházejícího slunce se soubor D S+H představil opakovaně, celkově pětkrát. Čtyřikrát to bylo za éry Miloše Kirschnera - poprvé v roce 1978, znovu o dva roky později v roce 1980, potřetí v roce 1982 a pak v roce 1986 - a zatím naposledy v roce 2005, což už bylo v době, kdy byl interpretem S+H Martin Klásek. Během těchto cest sehráli divadelníci v mnoha japonských městech stovky představení, která navštívilo více než stopadesát tisíc dětských i dospělých diváků. Loutkové divadlo Spejbla a Hurvínka se zde těšilo takové oblibě, že o něm opakovaně referovala japonská televize: nejprve v roce 1978 a v roce 1982 dokonce natočila celé divadelní představení a odvysílala jej v třicetiminutovém sestřihu v hlavním vysílacím čase. V roce 2005 v Japonsku na DVD vyšel Trnkův film Cirkus Hurvínek (1955). Vzniknout měla v japonštině údajně také gramofonová deska s S+H, k té se nám však zatím nepodařilo dohledat žádné podrobnosti (pokud je máte, budeme za ně rádi). O turné Divadla S+H po Japonsku vznikl rovněž dokument Heleny Třeštíkové Japonská neděle (1981). Věnoval se jim též obsáhlý článek Miloše Kirschnera, který byl otištěn v osmém čísle programového sešitu Spejblův ilustrovaný zpravodaj/Hurvínkovo malované povídání (1983). Ten ve svém referátu z cest po Japonsku uvedl nejednu zajímavost (například o výjimečných technických vymoženostech té doby - nejrůznějších robotech), a proto jsme se rozhodli celý jeho příspěvek přepsat a v celé délce jej uveřejnit. Přečíst si jej můžete pod odkazem.