Rubrika: nahrávky

Jak správně připomněl facebookový profil Divadla Spejbla a Hurvínka, na den přesně před 95 lety natočil profesor Josef Skupa první gramofonové desky se Spejblem a Hurvínkem. K této zprávě připojil krásnou fotku Hurvínka soustředeně zaposlouchaného do jedné z těchto desek, kterou v trochu jiné verzi využijeme i k tomuto článku. 6. června 1929 byla podle záznamů z nahrávacích listů z ústecké filiálky firmy His Master's Voice nahrána trojice šelakových gramodesek Spejbl u radia, Spejblova výchova - Hurvínek se učí a Popletené písničky. Jak jsme již před nedávnem psali, toto datum vzniku vychází z informací z bookletu CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy 1-5, které sestavoval uznávaný odborník a velký znalec počátků českého zvukového průmyslu Gabriel Gössel. Ačkoliv v plzeňském archivu spravujícím pozůstalost po Josefu Skupovi existuje ručně psaná poznámka (možná od samotného Skupy) udávající jako vznik desek až 20. říjen 1930, a stejný datum uvádí ve své knize Národní umělec Josef Skupa také Jan Malík (str. 87), blíže k pravdě má i podle dochované propagační brožury vydavatelství His Master's Voice z roku 1929 verze, že nahrávky byly natočeny opravdu už počátkem června 1929. Všechny zmiňované scénky byly později vydány na zmiňovaném pětidiskovém kompletu Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy vydaném Supraphonem v roce 2007.

V kterém roce byla opravdu natočena první gramofonová deska se Spejblem a Hurvínkem? Bylo to už počátkem června 1929, nebo až na sklonku října 1930? Doposud se za všeobecně uznávaný datum vzniku trojice prvních desek Spejbl u radia, Spejblova výchova - Hurvínek se učí a Popletené písničky považuje 6.6.1929. Tento termín, který u prvních Skupových desek uvádíme i my na našem webu, vychází z informací z bookletu CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy 1-5. Údaje pro něj sestavoval velký znalec počátků českého zvukového průmyslu Gabriel Gössel, který byl v oboru vysoce respektovaným a uznávaným odborníkem. Nikdy by nás proto nenapadlo tento údaj jakkoliv zpochybňovat. Nyní jsme se však dostali k ručně psané poznámce (podle písma zřejmě samotným Skupou), která pochází z archivu Města Plzně, jenž spravuje pozůstalost po Josefu Skupovi. Tento stručný přehled hlavních milníků z období začátků S+H, mezi kterými je uveden i datum natáčení prvních desek pro vydavatelství His Master's Voice (HMV), uvádí zcela jiný datum a to 20.10.1930. Ačkoliv byla tato časová osa zcela jistě sepisována retrospektivně, je zvláštní, že by autor poznámky vznik gramodesek posunul o téměř rok a půl dozadu, a přitom si ale pamatoval naprosto přesné datum natáčení. A bylo by to o to podivnější, pokud by pisatelem poznámky byl opravdu samotný Skupa, který desky natáčel. Neumíme ověřit věrohodnost toho soupisu ani pro jaký účel a kdy vznikl, každopádně je to zajímavá informace, která do snahy o přesné zmapování úplných začátků gramofonových nahrávek vnáší určitou nejistotu. Gabriel Gössel si zcela jistě datum 6. června 1929 nevymyslel a měl ho pravděpodobně potvrzené z nahrávacích listů z ústecké filiálky HMV, a pokud si záznamy vedla poctivě, tak bude ten údaj asi blíž k pravdě. Na druhou stranu zpochybňovat poznámku od Josefa Skupy bychom si také v žádném případě netroufali… Pro úplnost dodejme, že jako 20. říjen 1930 označují vznik prvních gramodesek také autoři publikace Josef Skupa - dnes a denně zázraky (2017), kteří podklady čerpali pravděpodobně právě z plzeňského archivu. Má někdo nějaké informace, které by do této nejasnosti mohly vnést více světla? Pokud ano, ozvěte se nám.
Aktualizace: Kontaktoval nás jeden z fanoušků S+H, který nám zaslal titulní stránku z propagační brožurky vydavatelství His Master's Voice z roku 1929 na titulní stránce s Josefem Skupou, což variantu, že první deska vznikla už v roce 1929 a ne až o rok později, zase přiblížilo více k pravdě.

V roce 2007 vydal Supraphon obsáhlý komplet se scénkami Spejbla a Hurvínka z éry Josefa Skupy nazvaný Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy. Na tomto vzpomínkovém výběru vydaném na pěti CD se objevilo prakticky vše, co Josef Skupa na gramofonové desky kdy natočil, plus něco navíc. Mezi tyto "bonusové" scénky můžeme zařadit i dvě propagační nahrávky nazvané Jak Hurvínek zachránil rodinnou dovolenou a Co měl Hurvínek za lubem. Ty, ač je Skupa natočil už v roce 1953, byly poprvé vydány právě až na posledním z pětice CD v roce 2007. Z bookletu k uvedenému kompletu můžeme vyčíst, že tyto scénky pocházejí z pozůstalosti Josefa Skupy a jsou uložené v archivu města Plzně, který odkaz slavného loutkáře spravuje. Kromě toho, že je zde uveden rok a místo natočení (AR studio, 1953) a autor (Josef Husník) je v soupisu připojena ještě jedna důležitá poznámka, a to, že jde o zvukovou folii. To znamená, že tyto scénky nikdy nebyly vydány na gramofonové desce, jakkoliv se o tom někdy spekuluje.
Pro neznalé uveďme, že zvuková fólie byla vyrobena z hmoty svými vlastnostmi podobné želatině jakou dnes cukráři používají třeba na dorty, což z ní činilo ne příliš odolný záznamový prostředek. Fólie vydržela jen pár přehrání a občas se stávalo, že se drážky z fólií dokonce odtrhávaly a médium se tím ničilo. Fólie se hojně využívaly především v rozhlase ve 30. letech v době, kdy ještě nebyla známá technologie záznamu na rozhlasový pás. Pro fajnšmekry dodejme, že folie se přehrávaly podobně jako gramofonové desky s tím rozdílem, že gramofon se spustil na zpětný chod a přenoska oproti deskám začínala ve středu a postupně dojela na okraj folie.
Jako jedna z možných variant, proč se po těchto propagačních a částečně propagandisticky laděných nahrávkách na více než padesát let slehla zem, se nabízí myšlenka, že o ně nebyl zájem a ty tak zůstaly uložené ve Skupově osobním archivu, kde čekaly na využití až do vydání Supraphonem. Jinou možností může být to, že scénky byly někde odvysílány a pak byly Skupovi vráceny a ten si je založil a nikdo s nimi už dál nepracoval. Ať už byl jejich osud jakýkoliv, úplnou pravdu se patrně už nikdy nedozvíme.

Rychle rostoucí popularita Spejbla a Hurvínka, kterou jim krátce po jejich vzniku zajistil Josef Skupa, měla vliv i na to, že se hlasy obou figur v interpretaci prvního duchovního otce záhy dostaly na gramofonové desky. Ty, ač nebyly nikterak levné, pomohly oblibu postaviček akcelerovat a přiblížily je ještě širšímu diváckému publiku. Není žádnou novinkou, že první deskou s S+H byla v roce 1929 natočená nahrávka Spejbl u radia, která spolu s dalšími čtyřmi vyšla na etiketě značky His Maters's Voice. Následně Skupa přešel k vydavatelství Ultraphon, pro které natočil celou řadu nahrávek, aby po znárodnění gramofonového průmyslu v roce 1945 začal desky natáčet pod národní podnik Supraphon. Jednou z „ultraphonních“ desek byla v roce 1930 vydaná nahrávka, na které na jedné straně zazní Skupův upoutávka na gramofonové nahrávky S+H a druhé straně pak promlouvají Voskovec s Werichem v rozhlasovém přenosu z Osvobozeného divadla. Tato deska patří mezi sběrateli k těm nejvyhledávanějším a podle dostupných informací je známa existence pouhých tří exemplářů! Jsme proto velice rádi, že se nám na náš fan web podařilo získat náhled etikety a také obrázek druhé strany s V+W.
Některé gramodesky byly před oficiálním vydáním vylisovány rovněž pro testovací účely. Tyto neprodejné zkušební desky, bez potisku etikety, existují taktéž ve velmi omezeném nákladu. Od různých sběratelů jsme získali náhledy etiket i od těchto nahrávek a díky nim jsme tak mohli opět rozšířit náš digitální archiv audionahrávek. K nim se řadí například scénky na deskách Spejblova ukolébavka (1930), Zkoušení X (1932), Spejblova milostná bilance (1933), Hurvínkova píseň o slanečku + Znáte snad pana Spejbla? (1933), Hurvínek se vzdělává (1955), Spejbl a doba kamenná + Hurvínkovy nové šaty (1955) či Popletený přírodopis (1955), kde na jedné verzi zkušební desky najdeme pracovní označení „Spejbl a Hurvais - Ptactvo“, nebo Spejbl znalec hudební (1955), kde je pro změnu uveden název „Hurvajs jako hudební znalec“.
Z pohledu fanoušků Spejbla a Hurvínka jsou jistě velmi zajímavé také dvě cizojazyčné reklamní desky s S+H v interpretaci Miloše Kirschnera podporující turismus – první obsahuje anglickou a francouzskou verzi, druhá pak německou a italskou stopu. Tyto scénky (a mnohé další) si můžete poslechnout YouTube kanálu.

Na klesající zájem o nákup fyzických nosičů reagují vydavatelství audionahrávek vyšší nabídkou digitálních titulů. Vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis nabízí vedle klasických mp3 souborů ke stažení vybrané tituly i ve formě tzv. radiokarty. Ta má velikost kreditní karty a obsahuje unikátní stírací kód ke stažení konkrétní audioknihy. Tato forma je tak ideální volbou pro ty, kdo chtějí audionahrávku věnovat jako dárek, nebo preferují nákup nahrávky v digitálním formátu, ale současně chtějí mít něco hmatatelného v ruce.
Jako úplně první byla v této podobě vydána na jaře loňského roku kompilační směsice Hurvínkovy příhody 1. (2017) obsahující osm Hurvínkových příběhů z rozhlasového archivu. Od konce ledna jsou takto dostupné i další audionahrávky se Spejblem a Hurvínkem z produkce Radioservisu - všechny tři díly Zlaté zebry: Zlatá zebra 1. (2022), Zlatá zebra 2. (2022), Zlatá zebra 3. (2023) a také cyklus o českém jazyce s S+H: Spejblova a Hurvínkova učebnice jazyka českého 1. (2020) a Spejblova a Hurvínkova učebnice jazyka českého 2. (2021). Necháme se překvapit, zda na radiokartách vydá Radioservis i zbývající nahrávky s S+H (Hurvínkovy příhody 2. až 4.) či zda zůstane u těchto.
Nákup radiokarty je jednoduchý – přidejte radiokartu vybrané nahrávky do nákupního košíku a vyberte způsob dodání, který vám nejvíce vyhovuje. Pro usnadnění a zrychlení nákupu naskenujte QR kód na zadní straně karty, který vás nasměruje přímo na webovou adresu konkrétní audioknihy. Další podrobnosti včetně seznamu titulů dostupných v této formě najdete na webu Radiotéky.