Aktuality

Počátkem ledna jsme na tomto webu zveřejnili detailní přehled Hurvínkových příběhů, které v období let 1972 až 1973 natočil Československý rozhlas a odvysílal je v pořadu Dobrý večer, děti! (později Hajaja), což je rozhlasová obdoba televizního Večerníčku. Přehled připravil Kamil Fajmon za přispění tvůrců webu Panáček v říši mluveného slova. Nyní stejný autor s využitím archivních podkladů Českého rozhlasu sestavil pokračování seznamu, který obsahuje všechny rozhlasové nahrávky se Spejblem a Hurvínkem a jejich interprety a tvůrci, jenž byly premiérově odvysílané až do konce roku 1979, resp. počátku ledna 1980. V tuto chvíli chybí pouze údaje z roku 1977, které se snad podaří rovněž v brzké době doplnit. Valnou většinu scének tvoří pokračování cyklu Hurvínkova pošta, kterou napsal František Nepil. Předpokládáme, že nešlo o reprízy, ale že se jednalo o cyklus na pokračování. První díl byl odvysílán 2. 9. 1972, poslední šel dle dostupných informací do vysílání 28. 6. 1976, po prázdninách Hurvínkovu poštu vystřídal Kanafásek. Pokud má někdo k tomuto seriálu nějaké doplňující informace, jak vysílání probíhalo a jak bylo koncipované, budeme rádi, když se nám ozvete, abychom je mohli sdílet s čtenáři stránek. Některé scénky našly pozdější uplatnění na gramofonových deskách Hovory Spejblů (1977) nebo Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá (1979), jiné byly znovu vydány na CD kompilacích Hurvínkovy příběhy (2018) od Radioservisu.

Ve čtvrtek je tomu 53 let co na divadelní prkna vstoupila nejmladší členka dřevěné rodinky - paní Kateřina Hovorková. Loutku této opatrovnice Máničky podle návrhu Zdeňka Juřeny vyřezal Ivan Moravec. Premiéru si odbyla 12. září 1971 v Pardubicích ve hře Past na Hurvínka. Představila se tu jako mírně potřeštěná učitelka přírodopisu a zosobnění papírové moudrosti, která to vždy dobře myslí, ale díky své potrhlosti přivádí sebe i ostatní do maléru. Loutka vznikla z iniciativy Heleny Štáchové a autorského podílu Miloše Kirschnera jako ženský protějšek Spejbla a spolu s Máničkou tvoří herecké protihráče hlavním divadelním postavami už po více než padesát let.
Definitivní podobu dostala až po svém prvním vstupu na scénu. Jak ukazují historické fotky z jejích začátků, pro první reprízy Pasti na Hurvínka byla ještě Bábinka poněkud mondénní dámou s velkými brýlemi a v kalhotovém kostýmu. Ale protože tato vnější podoba intelektuálky plně neodpovídala představě zamýšleného typu, po několika reprízách se proměnila v potrhlou osůbku trochu staromódního střihu, v jemně pruhovaném kostýmku, se špičatým, ohrnutým nosíkem, drdůlkem a mírně vyjevenou tváří se stopkovitýma očima, která lépe odpovídala jejímu takřka stálému znepokojenému údivu, že se v životě všechno neodehrává přesně podle osnov. A takto jí znají diváci dodnes.
Až do svého odchodu v roce 2017 za postavu promlouvala Helena Štáchová po které na čas převzala tuto roli Marie Šimsová. Dnes jí v inscenacích uslyšíte mluvit hlasem Jany Mudrákové, která je současně i interpretkou Máničky.
Na Bábinčin zrod vzpomínala ve své autobiografii Život na nitích (2005) Helena Štáchová takto: "Abych to neměla tak jednoduché, postarala jsem se, abych stejně jako Miloš mohla i já hrát současně dvě osoby. Záviděla jsem mu možnost jeho herecké ekvilibristiky, kdy „na jedna ústa“ hraje dialog mezi dvěma charakterově, hlasově i věkově odlišnými postavami. Navíc se mi zdálo, že v dialozích divadla chybí ženská problematika a ženský úhel pohledu na svět. A také mi bylo líto Máničky, které na rozdíl od Hurvínka chybělo rodinné zázemí. S Milošem jsme tedy vymysleli postavu Mániččiny bábinky Kateřiny Hovorkové."

Dnešní den, tedy 5. září, si připomínáme životní jubilea hned dvou významných osobností, které své životy spojily s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Osmdesátéosmé narozeniny dnes slaví mladoboleslavský rodák a dlouholetý vodič Hurvínka Bohuslav Šulc (* 5.9.1936) zvaný Bója. Šulc nastoupil do Divadla Spejbla a Hurvínka v roce 1953 jako sedmnáctiletý nadšený amatérský loutkoherec, a to ještě k jeho zakladateli Josefu Skupovi. S jeho nástupcem Milošem Kirschnerem pak vytvořil dvojici, díky které Hurvínek bavil generace diváků – Kirschner dal Hurvínkovi hlas, Šulc zase pohybovou dokonalost. Ve vedení Hurvínka se zprvu střídal s Jiřinou Skupovou, záhy přebral vahadlo zcela. Díky němu Hurvínek dokázal gestem citlivě zareagovat na každou improvizaci nebo na ohlas publika. Do historie Divadla S+H zapsal i jako autor a režisér několika divadelních scénářů a jako autor sólových loutkohereckých pantomim (např. Mnoho Spejblova povyku pro nic, 1973). V Divadle S+H působil téměř čtyřicet let, opustil ho až v roce 1992. Za své loutkoherecké výkony obdržel řadu prestižních cen, dvakrát například Skupovu cenu na festivalu Skupova Plzeň či v Tokiu Cenu japonských diváků. 8. května 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem. Je rovněž držitelem Ceny Thálie 2017 za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla.

Nedožité sedmdesáté narozeniny by dnes oslavil řezbář, scénograf a výtečný technolog Dušan Soták (* 5.9.1954 - † 2.11.2019). Dušan Soták se do Divadla S+H dostal v roce 1977, kdy mu Miloš Kirschner nabídl místo šéfa výpravy. Prvním představením, na kterém se jako výtvarník scény podílel, byla v roce 1982 hra O fousatém Hurvínkovi, tou poslední pak byla hra S+H - "Ve dvou se to lépe..." (2018). Do historie se zapsal také jako autor, když s Helenou Štáchovou napsal hru Hurvínek a kouzelník (2004). V roce 1990 se osamostatnil, založil firmu SOT, ale v práci pro D S+H pokračoval stále. Sám, nebo společně se svou manželkou, výtvarnicí Naďou Sotákovou. Pracoval nejen přímo pro divadlo, ale výrazně se podílel i na dalších divadelních projektech. Je autorem výprav pro večerníčkové řady se Spejblem a Hurvínkem Hurvínek vzduchoplavcem (1993) i Hurvínkův rok (2003). Firma SOT se podílela na realizaci výstav s S+H či na vzhledu časopisu Hurvajz a mnohém dalším. Kromě řady výprav byl rovněž výtvarným autorem bronzové lavičky před divadlem či její dřevěné obdoby, která byla použita během výstavy k Hurvínkovým 90. narozeninám a která nyní zdobí prostory D S+H před pokladnou. Byl rovněž autorem a aranžérem divadelního muzea, které je nepřehlédnutelnou součástí divadelních prostor, nebo autorem pohyblivého sousoší ve foyeru.

Prázdniny uběhly jako voda a školákům tento víkend končí dvouměsíční volno. Ti, kteří si stihli včas zakoupit vstupenky si mohli závěr prázdnin zpestřit návštěvou pražské Zoo, kam Hurvínek a další členové dřevěné rodinky doplněné člunozobcem Baldou zavítal na letní scénu, aby zde pro potěchu diváků o víkendu odehrál představení Hurvínek a nezvaný host. První školní den pak Hurvínek pomůže zpříjemnit prvňáčkům ze základní školy Dědina a předškolákům a dalším dětem v MŠ Libocká. Jakmile se školní rok naplno rozjede, najdete lipové hrdiny opět na známé adrese jejich domovské scény v Dejvické ulici. Zde od 7.9. zahájí novou sezónu již 900. reprízou hry Pavla Gryma Pohádky pro Hurvínka (v součtu od prvního uvedení v roce 1985), na které naváže v novém hereckém obsazení obnovená premiéra miminí plyšákové inscenace Žeryčku, hop!. S hrou o boji za svobodu a demokracii Hurvínek a král Blecha se soubor v září rozjede i po vlastech Českých - 15.9. nejprve do Karlových Varů a 29.9. pak i do Chrudimi. To však není zdaleka vše, na co se můžete v září v Divadle Spejbla a Hurvínka těšit. Kompletní program a online prodej vstupenek najdete v odkazu níže.

Jaroslav Brychta (* 9. března 1895 Litomyšl-Pohodlí – † 5. října 1971 Železný Brod) byl český sochař a sklářský výtvarník, který se proslavil zejména jako autor skleněných figurek z taženého a foukaného skla. Z jeho rukou pochází rovněž několik variant skleněných postaviček Spejbla, Hurvínka, ale také jejich psa Žeryka. Z mnoha jeho originálních děl můžeme zmínit třeba figurku Hurvínka na procházce s Žerykem, Hurvínka na koloběžce, Hurvínka hrajícího na housle, Spejbla trestajícího Hurvínka atp. Patrně nejznámější mezi veřejností je jeho slavné kohoutí spřežení kočírované Hurvínkem.
Brychta působil ve sklárně v Železném Brodě, na tamní střední sklářské škole byl rovněž profesorem. Specializoval se jednak na portrétní plastiku, ale také na drobné dekorativní sklo. Jeho figurky se staly velmi oblíbenými dětskými hračkami, za které dnes sběratelé platí vysoké částky. Díla Jaroslava Brychty můžeme najít v nabídce mnohých českých starožitnictví, galerií či aukčních síní. Věhlas si získal i za hranicemi země. V naší galerii najdete většinu motivů Brychtových figurek pojících se k S+H, které doplňují novodobé skleněné figurky od dalších autorů. Nejnovějšími a aktuálně nejslavnějšími jsou patrně ty ze sklářské dílny Miroslava Košlera z jihočeské Vícemili, který pro Hurvínkovu cestu do vesmíru na sondě Planetum-1 vyrobil pouhých 18 mm vysokého skleněného Hurvínka. Pro účely vesmírné mise zhotovil několik verzí miniaturního Hurvajze ze kterých byl následně vybrán ten nejvhodnější. Původně měla mít figurka levou ruku zvednutou, jako že mává okýnkem do vesmíru, na cestu se ale nakonec vydal Hurvínek s rukou položenou na opasku. Pro radost a jako připomínky tohoto vesmírného dobrodružství pan Košler vyrobil i další neprodejné figurky s Hurvínkem.
Máte ve své sbírce i jiné skleněné figurky s S+H? Pokud ano, budeme rádi, pokud se s námi podělíte o jejich fotky, abychom je mohli přidat do galerie.