Aktuality

Dnes už téměř zapomenutá hra pro dospělé diváky Amorkovy rozmary měla premiéru před rovnými 95 lety: 18. ledna 1930. V této revue, kterou společně napsali Josef Skupa, Frank Wenig, Jiří Vopršal a Josef Machoň, a která přinášela osvědčené náměty klasického repertoáru tehdejší divadelní tvorby, zaznělo rovněž několik slavných písní, které pak byly vydány i v audiopodobě. Jde zejména o známý dvojzpěv Spejbla s kurtizánou, ve kterém si s nemalým potěšením pěvecky společně zažertovali Josef Skupa s Annou Kreuzmannovou. Spejbl se v něm představuje jako rozvášněný milovník, který je při hrátkách s přítulnou společnicí Ramonou přistižen bdělým Hurvínkem. Píseň vzniklá na motivy anglické verze "I lift up my finger" byla natolik populární, že byla stejnými interprety téhož roku nahrána na šelakovou gramodesku. Na klavír v ní oba umělce doprovázel Antonín Kuncman, který byl zároveň režisérem divadelní inscenace. Nahrávku pak v roce 1972 Supraphon znovu zařadil také na kompilační LP desku Jak je neznáme aneb známí herci jako zpěváci. A chybět samozřejmě nemohla ani na pětidílném CD kompletu Skupových nahrávek Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy.
Druhým songem z této revue pak byl duet Spejbla s Hurvínkem Láska tateří, parodující Mottlovu tklivou dobovou písničku Maminko, mámo, v němž Hurvínek svému taťuldovi klade otázku, jak k němu vlastně přišel. Tato píseň s textem Josefa Skupy se objevila také v televizním vysílání, například jako součást pořadu Spejblovize, kde si jí můžete poslechnout.
Významnost obou písní podtrhuje divadelní historik Pavel Grym ve své knize Klauni v dřevácích (1988): „Svými náměty i slovesnou úrovní patří obě písně ke zlatému fondu divadla; i proto, že tak výmluvně a vtipně zachycují výrazné dobové rysy obou hrdinů.“ Totéž se dá zcela jistě říci o foxtrotu Rudolfa Kubína ze stejné doby s názvem Rukulíbám, milostpaní. I ten byl vydán na gramodesce, a to dokonce ve dvou verzích: poprvé jen s orchestrem, podruhé i se zpěvem. Kubínova píseň z filmu Spejblovo filmové opojení (1931) se těšila oblibě i o mnoho desítek let později - např. v roce 1993 ji v televizním pořadu Zábava do každé rodiny přezpíval Miloš Kirschner.

Divadlo Spejbla a Hurvínka spustilo předprodej vstupenek na dubnová vystoupení. V tomto měsíci má v plánu odehrát celkově 24 představení. Vzhledem k tomu, že touto dobu bude kvůli rekonstrukci už působit v nedalekém Grand Hotelu International, nemalá část z nich se odehraje mimo Prahu na zájezdovém turné po České republice. S inscenací Hurvínek a nezvaný host v dubnu vyrazí do středočeských Neratovic, Kutné hory a Kuřimi. Celkově třikrát pak budou moci diváci v jihočeském Táboře v dubnu zajít na hru Spejbl, Hurvínek a já, jednou ji uvidí v Lanškrouně (26.4.) a o den později i v České Třebové.
Do dočasného hotelového azylu budou moci diváci zajít v první půlce dubna celkově 6x na hru Hurvínkova cesta do Tramtárie, 3x na inscenaci Hurvínkův popletený víkend a 2x bude k vidění Hurvínek a nezvaný host. Na repertoáru bude i miminí inscenace Hurvínkovo moře snění - ta je ale už beznadějně vyprodaná. Za vstupenky na představení uváděná v Grand Hotelu International zaplatíte za místa od první do šesté řady 270 Kč, resp. 220 Kč za sedadla v 7. až 13. řadě.

Hurvínek – slavná loutková postavička, která rozdává radost dětem i dospělým již téměř sto let. Není proto divu, že po ní byl pojmenován nejeden živý tvor či výrobek. Zřejmě každý někdy slyšel o osobním automobilu Z 6 vyráběném ve 30. letech minulého století brněnskou firmou Československá zbrojovka, který dostal přezdívku Hurvínek, nebo motorovém osobním vlaku řady M 131.1, jemuž se lidově říká rovněž Hurvínek. Ale věděli jste, že se dřevěná postavička proměnila i do šimpanze, který se proslavil dokonce i ve filmu?
Na první stopu jsme narazili v hlubinách rozhlasového archivu. V srpnu 1957 byla na vlnách Československého rozhlasu Praha v pořadu „Neobvyklé setkání“ z cyklu „Poznáváme tajemství přírody“ odvysílána reportáž z pražské zoologické zahrady o šimpanzovi jménem Hurvínek. Reportážní pásmo připravil redaktor Tomislav Neklan za spolupráce dr. Zdeňka Veselovského a Josefa Krále. Další informace se pak můžeme dozvědět přímo z webových stránek pražské ZOO, kde se píše: "V 50. letech se v zoo vystřídalo celkem pět šimpanzů. První byla v roce 1950 samička Moke. Po příchodu žila v domácnosti manželů Martincových a teprve později se přestěhovala do nově vybudovaného pavilonu opic. Po ní následovala samička Zuzana (1952–1954) a poté dvojice Hurvínek a Mánička. Zatímco Hurvínek žil v zoo 9 let, Mánička jen necelé dva roky. Poslední z pětice byla samička Helenka, která se připojila k Hurvínkovi v roce 1954 a dokonce ho o rok přežila." Text je pak doplněn i archivní fotkou Hurvínka společně s dr. Šírem, kterou připojujeme i k tomuto článku.
Ještě podrobnější informace o opičím Hurvínkovi, včetně příhod o jeho útěku, se lze dočíst v knize „Všední den v pražské ZOO“, kterou napsali Zdeněk Veselovský, Jiří Felix a Jiří Volf (Albatros, 1990). V knize, která nabízí plno zajímavostí o fungování ZOO okořeněné vyprávěním ošetřovatelů včetně informací o zvířatech, se šimpanzovi Hurvínkovi autoři věnují docela podrobně. Pojďme si je s využitím citace z knihy připomenout.

Dnes, tedy 8. ledna 2024, uplynulo 68 let, co do loutkářského nebe odešel Josef Skupa – světově uznávaný loutkář a duchovní otec loutek Spejbla a Hurvínka. Právě on založil v Plzni roku 1930 Divadlo Spejbla a Hurvínka, tehdy šlo o první české profesionální loutkové divadlo. Skupův úspěch byl daný jeho talentem a pílí, ale zejména jeho improvizačními schopnostmi a humorem. Divadlo bral vždy jako kolektivní práci. I v tom je tkví jeho úspěch.
Skupa vydával gramofonové desky, účinkoval v rozhlase, televizi, jezdil se svým divadlem po vlastech českých, pořádal zájezdy i do zahraničí. Úspěchy přerušila válka. Skupa i přesto nebojácně pokračoval v účinkování, ale nakonec byl zatčen (17.1.1944) a uvězněn a deportován do drážďanského vězení. Spejbl s Hurvínkem skončili v trezoru gestapa. Po vybombardování Drážďan se šťastnou náhodou Skupovi podařilo utéct a vrátit se domů. Válka naštěstí vzápětí skončila. Po ní obnovil činnost divadla, překvapivě nikoliv v Plzni, ale v Praze.
Novou domácí scénu našel v Praze na Vinohradech. Divadlu se relativně dařilo, ale repertoárově trochu strádalo. Na programu se objevovaly opakující se revue nebo dokonce nehurvínkovský repertoár. Skupa vážně onemocněl, ale statečně pokračoval ve hraní. Dokázal se včas obklopit mladou generací nadějných nadšenců v čele s Milošem Kirschnerem, který divadlo postupně předával. Právě s Kirschnerem od roku 1952 příležitostně začal alternovat. V roce 1956 ho na zájezdě v Plzni překvapenému publiku oficiálně představil jako svého nástupce. Mladí tvůrci vnesli do dramaturgie divadla čerstvý vítr a Skupa sám dostal elán a chuť do další práce. Nikdo netušil, že to nebude nadlouho. Pár dní před plánovanou oslavou 65. narozenin pan profesor Skupa umírá... Jeho divadlo však díky už několika generacím znamenitých pokračovatelů hraje dál a úspěšně se rozvíjí.

Velmi pěkně zpracovaná televizní reportáž TV Nova o historii, ale hlavně současnosti Divadla Spejbla a Hurvínka, ve které vystupuje celá řada významných osobností, doprovázená záběry z vánoční inscenace Hurvínkova vánoční záhada, se objevila v pondělí 6. ledna 2024 v magazínu Víkend. V reportáži dostane pochopitelně prostor k vyjádření samotný Hurvínek i s Máničkou, které doplnili zasvěcenými komentáři umělecký šéf David Janošek, režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová, Jana Mudráková a Martin Trecha jako hlasy hlavních postav, zajímavosti o historii přidal produkční Pavel Outlý a s postřehy o tom, co obnáší být loutkohercem diváky seznámil Hurvínkův dvorní vodič Michal Barták.
O tom, že loutkoherecké řemeslo není nic snadného, se přesvědčil i moderátor, který si vyzkoušel, jaké to je vodit Hurvínka. Pokud jste pořad neviděli v živém vysílání, máte možnost podívat se ze záznamu pod tímto odkazem. Ale pozor – pokud nemáte předplacenou službu Voyo, neodkládejte shlédnutí, neboť Nova nenechává na neplaceném úložiště televizní záznamy příliš dlouho.