nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Letošní ročník se ponese ve znamení významného výročí – 100 let od prvního vystoupení legendární loutky Hurvínka. Ta se poprvé objevila na scéně plzeňského Loutkového divadla Feriálních osad v roce 1926. Návštěvníci se mohou těšit na celodenní kulturní program, výstavu, tvůrčí dílny i speciální Hurvínkovu stezku věnovanou historii slavné plzeňské loutkové postavy.
Dopolední program zahájí Divadlo Spejbla a Hurvínka. Následovat bude vystoupení dětského folklorního souboru Mladinka, inscenace Divadla Alfa Pan Kašpar a jeho povedená rodinka nebo vystoupení činohry Divadla Josefa Kajetána Tyla s programem S.K.U.P.A. v Senátu aneb Senátní Koncert Utvářející Příjemnou Atmosféru představí kabaretně laděné písničky Jana Matáska z plzeňské inscenace Milana Šotka věnované Josefu Skupovi. Účinkovat bude soubor činohry Divadla Josefa Kajetána Tyla.
Začátek všeho se odehrál na scéně Loutkového divadla feriálních osad v Plzni. To vzniklo jako charitativní projekt na podporu letních prázdninových pobytů pro chudé děti. Divadlo časem oslovilo ke spolupráci Josefa Skupu (+64), protože postrádalo výtvarníka. Ten zde zúročil jak svůj výtvarný, tak komediantský talent. „V roce 1919 oslovil Skupa řezbáře Karla Noska, neboť toužil po moderní loutce, která by mohla reagovat na aktuální témata. Na podzim roku 1920 se tak narodil Spejbl. Jako typ byl historicky i sociálně nezařaditelný. Skupa tak měl konečně loutkového hrdinu, se kterým mohl nakládat podle svých představ. Spejbl se stal brzy velmi oblíbeným. Nejdřív vystupoval v přídavcích jako takový popleta, který se houpal na hrazdě, po scéně ho honil pes a Kašpárek to vše ironicky komentoval. Spejbl byl ale tenkrát rovněž pěkný požitkář, běhal za ženskýma a trochu i holdoval alkoholu. Byla to taková sbírka různých lidských nešvarů. Někdy byl dokonce i sprostý, takže se zpočátku v dětských představeních příliš neuplatňoval,“ popisuje první roky Spejblova života Denisa Kirschnerová.
Další detaily o vzniku jmen loutek, podrobnosti o zrodu Máničky či informace o divadelních plánech si můžete přečíst v článku redaktora Petra Podroužka, který nám jej ochotně poskytl. Dodejme, že článek vyšel minulý týden v tištěném vydání magazínu Aha! pro ženy č. 31/2026.
Hurvínek přijde tuto numismatickou novinku osobně představit spolu se svým taťuldou, panem Spejblem. V pátek 4. září ve 13:00 je najdete na pódiu před stánkem České pošty a následně se s nimi budete moci setkat na stánku České mincovny. Tam zakoupíte nejen sadu mincí, ale také speciální poštovní známky, které vznikly ve spolupráci České mincovny, České pošty a Divadla Spejbla a Hurvínka. Sešitek, který obsahuje osm známek, vychází v počtu 1000 kusů – z toho 300 kusů podepíše sám oslavenec.
Fotografií, na nichž by byl zachycen detail Skupova autokaru, se dochovalo jen velmi málo, a proto tento zajímavý prvek dlouho unikal pozornosti. Do širšího povědomí se dostal až díky panelové venkovní výstavě, kterou při příležitosti Hurvínkových 100. narozenin připravilo v květnu Západočeské muzeum v Plzni ve spolupráci s Odborem kultury Magistrátu města Plzně. Jeden z panelů věnovaných divadelním dopravním prostředkům zachycoval detail kapoty Skupova autokaru, na níž byla dobře patrná soška Hurvínka na koloběžce (viz přiložený obrázek).
Kdo byl jejím autorem? A nepřipadá vám tato soška povědomá?
Při porovnání dochovaných fotografií autokaru s bronzovou soškou Hurvínka na koloběžce z našeho archivu se zdá, že by mohlo jít o totožné dílo. Podle signatury na podstavci je autorem této sošky výtvarník označený jako B. Redlich, který dílo vytvořil v roce 1933. Právě datace představuje jednu z nevyjasněných okolností celého příběhu – Skupův autokar totiž sloužil už od roku 1930. Nabízí se proto několik možností: buď byla soška na vůz doplněna až dodatečně, nebo bronzová varianta z roku 1933 vycházela ze staršího modelu, který mohl vzniknout již dříve. Bez dalších archivních pramenů však nelze ani jednu z těchto hypotéz spolehlivě potvrdit.
Ve sbírkách máme od stejného autora také sádrovou sošku Spejbla a Hurvínka. Přestože je z jiného materiálu, postava Hurvínka je zachycena téměř ve stejné pozici jako u bronzové varianty, což možnost společného původu ještě posiluje.
Kdo ale byl B. Redlich? Jaký měl vztah k Josefu Skupovi? A zdobila kapotu Skupova autokaru skutečně soška z jeho dílny, nebo jde pouze o pozoruhodnou podobnost?
Otázek je mnoho, odpovědí však jen poskrovnu. V žádné z publikací věnovaných tvorbě duchovního otce Spejbla a Hurvínka ani ve Skupově archivu v Plzni, který pracovnice Západočeského muzea při přípravě výstavy podrobně prostudovaly, se o umělci jménem B. Redlich nepodařilo nalézt žádnou zmínku. Nejsou známy ani další souvislosti, které by umožnily jeho totožnost nebo vztah k Josefu Skupovi spolehlivě objasnit. Zda tedy kapotu autokaru skutečně zdobila Redlichova práce, zůstává nadále zahaleno tajemstvím.
Ani pátrání na internetu mnoho nových stop nepřineslo. Lze dohledat, že autor podepsaný jako B. Redlich vytvářel i další kovové umělecké předměty, například reklamní těžítko s lokomotivou. Určit, o koho přesně šlo, a z dostupných indicií rekonstruovat jeho život či vazby na Josefa Skupu je však bez dalších pramenů prakticky nemožné.
Máte informace, které by mohly tuto záhadu pomoci objasnit? Budeme rádi, když se s námi podělíte o své poznatky. Pokud se podaří získat nové souvislosti, rádi je představíme také čtenářům našeho webu.











