Aktuality

Propojení tradičních marionetářských postupů s moderními technologiemi s využitím dávno zapomenutých a znovu objevených technik loutkářského umění. O tom všem velmi poutavým způsobem vyprávěl scénograf, režisér a výtvarník Divadla Spejbla a Hurvínka Miki Kirschner na akci Meet the Makers 21 – Divadlo, film a scéna. Ta se konala 28. listopadu 2024 v PrusaLabu, což je prototypová dílna společnosti Prusa Research se kterou Miki často spolupracuje. Zajímavé vyprávění ilustroval na několika příkladech loutek z technicky dokonalého představení Hotel Spejbl. To již není na repertoáru, ale je alespoň k vidění jako video na platformě Dramox. Kromě této inscenace zmínil i několika zajímavostí z natáčení filmu pro pražské Planetárium, který by měl být uveden na jaře příštího roku po otevření planetária po rozsáhlé rekonstrukci. Festival Meet the Makers 21 ukázal, že moderní technologie a tradiční řemeslo spolu mohou hrát dokonalou souhru, o čemž přítomné posluchače přesvědčil svým vystoupení i Miki Kirchner. Jeho zhruba půlhodinové vyprávění je dostupné ve videozáznamu na YouTube.

Nejenom na internetu ale dostali mediální prostor zástupci Divadla Spejbla a Hurvínka. V magazínu deníku Právo Styl pro ženy vyšel v úterý 17. prosince 2024 milý rozhovor s ředitelkou Divadla S+H Denisou Kirschnerovou doplněný několika krásnými fotografiemi paní ředitelky. Jen o den později v časopise Dům & Bydlení, který je rovněž přílohou deníku Právo, vyšel článek Zdeňka Smíška s názvem „Vánoce S+H s Davidem Janoškem“. Oba zajímavé články, které najdete v rubrice "Články", všem zájemcům vřele doporučujeme.

Klatovy, Skuteč, Hronov, Strakonice, Kutná Hora, Kuřim, Tábor, Lanškroun či Semily. To jsou některá z českých měst, do kterých na jaře zavítá soubor Divadla S+H během zájezdového turné pro vlastech českých. Mimopražští diváci se mohou od března do května těšit na trojici populárních inscenací pro dětské publikum Hurvínek a nezvaný host, Hurvínek a král Blecha a Spejbl, Hurvínek a já, které v Hronově 19.3. doplní noir muzikál pro dospělé Spejbl a město hříchu. Kromě toho bude v brněnském divadle Reduta na programu také operně laděná hra Hurvínek prodává nevěstu. Přesný rozpis termínů zájezdových představení si můžete prohlédnout na oficiálním webu Divadla S+H.

Skupův přítel a jeho blízký literární spolupracovník Frank Wenig napsal pro Josefa Skupu a jeho postavičky Spejbla a Hurvínka vedle divadelních her, knížek či scének pro gramodesky také několik rozhlasových scének, v nichž se nejednou objevovalo téma Vánoc a předvánočního času. Žádná z nich se v archivu Československého, resp. Českého rozhlasu ale bohužel nedochovala, a tak si je můžeme připomenout pouze obsahově. A kdy jindy se to hodí víc, než právě v adventním čase! K připomínce s laskavým svolením autorky PhDr. Jitky Bílkové, Ph.D. opět využijeme informací z její publikace s názvem Frank Wenig - Novinář, spisovatel, spolupracovník Josefa Skupy, v níž se velmi detailně zabývá Wenigovou tvorbou, a to nejenom pro Spejbla a Hurvínka.
Už v roce 1936 byla v rozhlase dva dny před Štědrým dnem odvysílána Wenigova scénka "Vánoce u Spejblů" (neplést se stejnojmenným kompilačním CD Vánoce u Spejblů), na Vánoce pak zazněla další Wenigova nahrávka "Hurvínek a Jozéfek přejí dětem k Ježíšku". Ani u jedné však nejsou známy žádné detaily.
O tři roky později, konkrétně 19.12.1939, Československý rozhlas zařadil do vysílání další vánočně laděný rozhlasový příběh "Hurvínek a Mánička se těší na Vánoce", ve kterém Wenig období Vánoc využil k připomínce dobročinnosti, kolem níž se pak vyprávění točí. Hurvínek si při rozhovoru s Máničkou o vánočních dárcích vzpomene, že mají ve třídě chlapce Jirku, který se na Vánoce netěší, protože nemá důvod - pochází z chudé rodiny, a proto žádné dárky nedostane. Hurvínka napadne, že by Jirka mohl strávit Vánoce s ním a Spejblem, a lituje, že nemohou pozvat všechny chudé děti. Spejbl děti upozorní, že na náměstí u vánočního stromku je pořádána sbírka na chudé děti. Hurvínek i Mánička neváhají a rozhodnou se, že do kasičky přispějí také. Když se pak oba svěří, že mají hlad, pošle Spejbl Máničku do spíže přes chodbu. Ta se ale bojí a chce, aby šel Hurvínek s ní. Nakonec tam raději dojde Spejbl sám a děti mezitím objeví mísu s cukrovím. Uvědomí si, jak moc je toho připraveno pro jejich radost. Mánička říká, že má také připravené překvapení pro Spejbla - upletla mu nátepníčky, protože svetr ještě neumí. Hurvínek se zamyslí, on zatím ještě nic připraveného nemá. Ale nevadí, vysype kasičku a něco koupí. Mánička se diví, vždyť si chtěl Hurvínek nastřádat na baterku a známky. V jejich přemýšlení je vyruší Spejbl. Řekne, že rodiče vždy nejvíce potěší, když jsou dětí hodné a pilné. "No, ale toť se ví, kdybyste mi chtěli dát nějaký dárek, to víte, že mě potěší, jakpak by ne, vždycky mě to potěší, když vidím, že jste pozorné děti a že na mne myslíte," prohlásí.
Další předvánoční příběh s názvem "U Spejblů před Vánocemi", jenž byl odvysílán na Štědrý den roku 1941, vypráví o tom, jak se Hurvínek s Máničkou snaží pomoct s předvánoční přípravou, ale moc jim to nejde. Děti pozorují Spejbla při válení těsta na vánočku a Mánička se nabídne, že pletence do vánočky zaplete, Hurvínek potvrdí, že to Mánička umí - ve škole mají pletení. Hurvínek by i málem vyzradil, že Mánička plete Spejblovi k Vánocům nátepníčky, na poslední chvíli ho Mánička stihne zarazit. Spejbl oceňuje, že mu děti pomohou, potřebuje ještě zajít ke kupci. Pošle pak děti na trh pro ryby, už tam zaplatil dva kapry, stačí je vyzvednout. Cestou domů jdou děti kolem řeky, chtějí se podívat jestli už je led. Přitom si všimnou, jak kapři otevírají tlamičky. Mánička usoudí, že asi mají žízeň, a tak se rozhodne, že dá jednomu kaprovi z řeky napít. Ten se jí vysmekne a odplave pryč (stejné téma se objevilo v knize Vánoce u Spejblů). Spejbl se následně zlobí nejen kvůli kaprovi, ale i vánočce, do které Hurvínek s Máničkou zapletli i koště. Obě děti pomohly alespoň s odpovědmi na dopisy - vymyslely univerzální odpověd na dotazy dětí, co dát rodičům k Vánocům: přece všichni rodiče by si přáli hodné a pracovité děti.
Na první vánoční svátek roku 1949 rozhlas na program zařadil Wenigovu scénku "Hurvínkův vánoční sen" zaměřenou na poučení, jak se chovat v přírodě a že vánoční stromky nemůže v lese řezat každý. Příběh začíná tím, jak Hurvínek s Máničkou povídají o tom, jaké dárečky připravili pro své blízké. Hurvínek pak chce, aby s ním Mánička šla do lesa uříznout vánoční stromeček. V lese se ozývá bubnování a děj se posouvá více do poetična a pohádkovna. Datel bubnuje, stromy se probouzejí a ptají se jeden druhého, nač to bubnování: "Já malá jedlička, samá voňavá větvička, já se tě ptám, kmotro borovice, kdo tě probudil?" - "Smrčku, smrčíčku, i ty malá jedličko, což jste neslyšeli? Bubnovali. To mě probudilo." - "A já smrček skrček, já se tě ptám, kmotro borovice, kdo bubnoval?" - "Smrčku, smrčíčku, datel bubeník bubnoval." Borovice pak vysvětluje stromkům, že datel bubnoval proto, že se do lesa blíží dva - (tedy ted už jen jeden, protože Mánička ujela na saních) jeden chlapec s pilkou a chystá se na stromečky. Borovice vypráví stromečkům, jak lidé slaví Vánoce. Uklidňuje je, aby se nebály, že v tento vánoční čas se dějí kouzla. Když přijde Hurvínek s pilkou a chce si uříznout stromek, borovice řekne zaklínadlo: "Otevři se, země, otevři se, skálo, schovej malou jedličku!". Hurvínek stojí překvapeně, nechápe, kam se stromek poděl. Tu se ozve zachrápání a divák se přenese zpět do reality. Právě probuzený a ještě rozespalý Hurvínek zmateně reaguje, když přichází pan lesní a nese Spejblovi stromeček.
Částečně budovatelský nádech má scénka "Hurvínkův Mikuláš", která byla odvysílána 5.12.1946 a kterou Frank Wenig napsal na výslovnou žádost redakce Československého rozhlasu. V mikulášském příběhu připraví Hurvínek jako Mikuláš a Mánička jako čert překvapení pro pana Spejbla a paní Drbálkovou. Tetinka dostala zašité punčochy, Hurvínek obdaroval Spejbla stavebnicí. Toho Spejbl využije ke zmínce, že budovat a stavět je třeba jinde (je rok 1946, rok po skončení války). Dodává, že je potřeba dobudovat a dostavět republiku, aby bylo "dobře a pěkně, aby lidičky měli dost domů, kde bydlet, aby na drahách bylo dost vozů, aby se mohlo vozit uhlí a mouka a brambory ... budujeme, stavíme, aby bylo všeho dost, strojů, šatů, jídla i všeho, co potřebujeme". Příběh končí recitací Hurvínka a Máničky, kteří přejí dětem, aby je čert nevystrašil a aby jim Mikuláš nadělil hodně dobrot.

V pátek 6. prosince 1974 byla v Divadle Spejbla a Hurvínka na tehdejší domácí scéně v pražských Vinohradech na programu fantastická pohádka Josefa Skupy a Franka Weniga Hurvínek mezi broučky. V tomto již pátém nastudování oblíbené dětské hry se představila nová generace loutkoherců. Nováčky v souboru Martina Kláska, Reného Hájka a Květoslavu Plachetkovou v rolích doktora Fausta doplnili Radko Haken a Miroslav Huňka, jenž ztvárnil ducha. Zejména pro Martina Kláska byla tento den opravdu výjimečným, neboť si odbyl premiéru coby Spejbl a Hurvínek. Divadelní archivář Pavel Grym k této významné události ve své publikaci Klauni v dřevácích (1988) uvádí: "Ve vitríně v předsálí divadla objevilo, podobně jako na jaře 1956, prohlášení ředitele divadla - teď už ne Skupy, ale Miloše Kirschnera -, že se v rolích Spejbla a Hurvínka poprvé představí nový interpret; teď už ne Miloš Kirschner, ale ještě ne osmnáctiletý Martin Klásek. Po Kláskově prvním pokusu následovala dlouhá pauza, v níž si odbýval základní vojenskou službu a sbíral další zkušenosti, ale začátek to byl, a slibný."
Před několika málo dny tomu tak bylo rovných 50 let, kdy Martin Klásek propůjčil oběma figurám svůj hlas. S Milošem Kirschnerem začal pravidelně alternovat až v roce 1982 - zprvu jen v dětském repertoáru, později i v představeních pro dospělé. V roce 1996, po smrti Miloše Kirschnera, se stal již třetím otcem hlavních protagonistů divadla a zůstal jím až do konce roku 2021, kdy své angažmá v Divadle S+H ukončil. Po něm na krátký čas obě mužské role převzal Ondřej Lážnovský, nyní ve šlépějích svých předchůdců znamenitě pokračuje Martin Trecha.
Výkon Martina Kláska, stejně jako jeho dvou mladých kolegů, Pavel Grym ocenil ve zmíněné knize: "Klásek pro začátek dobře odposlouchal Kirschnera a uplatnil i první náznaky samostatného projevu. Při odlišných hlasových dispozicích a při svém mládí se ještě dost těžce potýkal se Spejblem, ale jeho Hurvínek už potvrzoval správnost Kirschnerovy volby nabídnout mimořádnou příležitost právě tomuto mladému herci. Platilo to i o René Hájkovi, který vedle medově a rozšafně mudrujícího Čmeláka zvládl i rozjíveného Pavouka, přemlouvajícího nakřáple skřehotavým hlasem Bábulinku, v níž Květa Štálová (pod pseudonymem Špačková, později provdaná Plachetková) osvědčovala schopnost něžného hlasového ztvárnění bezelstného údivu, teskného smutku i něhy." Zatímco Martin Klásek se rozhodl pro divadelní odpočinek, René Hájek i Květa Plachetková jsou i po více než padesáti letech stále členy divadelního souboru.

"Copak hlas, ale herecký projev Spejbla a Hurvínka byla výzva," říká Martin Trecha, který se stal interpretem obou hlavních postav v pouhých dvaceti letech. „Počítalo se mnou až do budoucna, ale stalo se to takhle,“ usmívá se loutkoherec. Co všechno tento sympatický a nesmírně talentovaný mladík prozradil Alex Mynářové si můžete poslechnout v rozhovoru v pořadu Alex a host na vlnách Českého rozhlasu. Moderátorka se ho bude ptát například na to jak se popasoval s moravským přízvukem, jak Hurvínek se Spejblem prožívají Mikuláše a jak se chystají na Vánoce nebo kdo štěká Žeryka.
Jako dítě ho postavičky Spejbla a Hurvínka nechávaly chladným. „Až když jsem si začal sám vyrábět loutky, tak mě to zaujalo. Marionetami jsme proslulí. Na základě toho jsem začal poznávat ty příběhy a pochopil, jak je to skvělé.“
Pro loutky se nadchl tak, že ve 14 letech napsal Heleně Štáchové, která byla hlasem Máničky a paní Kateřiny. „Řekla ne.“ Martina Trechy se ale ujal Martin Klásek, který v Divadle Spejbla a Hurvínka dělal uměleckého šéfa. „Ukázalo se, že na loutky talent mám, i když práce to byla. Nespěchalo se, počítali se mnou do budoucna. Jenže předchozí interpreti z divadla náhle odešli, takže to přišlo dřív, než jsme všichni čekali.“
Největší výzvou byl pro něj hlas oblíbených postaviček. „Barva hlasu postupně přicházela. Neměl jsem ale žádné herecké zkušenosti a ty mi v těch hlasech strašně chyběly. Hlavně u Spejbla – bylo mi dvacet a měl jsem dabovat padesátiletého pána. Na začátku jsem si taky myslel, že stačí jen hlas, ale to je asi ta nejmenší část z toho všeho. Musíte v tom umět i hrát.“
Popularita Spejbla a Hurvínka je celosvětová a úspěchu se těší už po mnoho generací. „My nikdo přesně nevíme, čím to je, ale jedna z možností je, že mezigenerační neporozumění tady bude vždycky. V každé době a v každé zemi. A asi je i zvláštní, že tam není ta maminka. Hlavní postavy jsou táta a syn a nějak si spolu musí poradit.“
Během představení sleduje reakce publika, hlavně dětí. „To je pro mě strašně důležité. Děti jsou upřímné, a když se jim to nelíbí, dají vám to hned najevo. Začnou dělat ruch. Tak my třeba začneme šeptat, abychom zase zaujali jejich pozornost. Ale nemusíme to zabrat vždycky,“ usmívá se.
Martin Trecha není jen loutkoherec a hlas Spejbla a Hurvínka, ale také hudebník. Učarovala mu příčná flétna. „Vyrůstal jsem ve vesnici v Petrově a ve Strážnici byly cimbálky. Flétnu mi jednou přinesla paní učitelka a já jsem si řekl, že to je přesně ten nástroj. Mám strašně rád nástroje. Doma už mám i harfu, klavír, xylofonky. Na Moravě máme amatérský soubor, kde hrajeme, ale mám to hlavně pro svojí radost.“