Rubrika: média rozhlas

Skupův přítel a jeho blízký literární spolupracovník Frank Wenig napsal pro Josefa Skupu a jeho postavičky Spejbla a Hurvínka vedle divadelních her, knížek či scének pro gramodesky také několik rozhlasových scének, v nichž se nejednou objevovalo téma Vánoc a předvánočního času. Žádná z nich se v archivu Československého, resp. Českého rozhlasu ale bohužel nedochovala, a tak si je můžeme připomenout pouze obsahově. A kdy jindy se to hodí víc, než právě v adventním čase! K připomínce s laskavým svolením autorky PhDr. Jitky Bílkové, Ph.D. opět využijeme informací z její publikace s názvem Frank Wenig - Novinář, spisovatel, spolupracovník Josefa Skupy, v níž se velmi detailně zabývá Wenigovou tvorbou, a to nejenom pro Spejbla a Hurvínka.
Už v roce 1936 byla v rozhlase dva dny před Štědrým dnem odvysílána Wenigova scénka "Vánoce u Spejblů" (neplést se stejnojmenným kompilačním CD Vánoce u Spejblů), na Vánoce pak zazněla další Wenigova nahrávka "Hurvínek a Jozéfek přejí dětem k Ježíšku". Ani u jedné však nejsou známy žádné detaily.
O tři roky později, konkrétně 19.12.1939, Československý rozhlas zařadil do vysílání další vánočně laděný rozhlasový příběh "Hurvínek a Mánička se těší na Vánoce", ve kterém Wenig období Vánoc využil k připomínce dobročinnosti, kolem níž se pak vyprávění točí. Hurvínek si při rozhovoru s Máničkou o vánočních dárcích vzpomene, že mají ve třídě chlapce Jirku, který se na Vánoce netěší, protože nemá důvod - pochází z chudé rodiny, a proto žádné dárky nedostane. Hurvínka napadne, že by Jirka mohl strávit Vánoce s ním a Spejblem, a lituje, že nemohou pozvat všechny chudé děti. Spejbl děti upozorní, že na náměstí u vánočního stromku je pořádána sbírka na chudé děti. Hurvínek i Mánička neváhají a rozhodnou se, že do kasičky přispějí také. Když se pak oba svěří, že mají hlad, pošle Spejbl Máničku do spíže přes chodbu. Ta se ale bojí a chce, aby šel Hurvínek s ní. Nakonec tam raději dojde Spejbl sám a děti mezitím objeví mísu s cukrovím. Uvědomí si, jak moc je toho připraveno pro jejich radost. Mánička říká, že má také připravené překvapení pro Spejbla - upletla mu nátepníčky, protože svetr ještě neumí. Hurvínek se zamyslí, on zatím ještě nic připraveného nemá. Ale nevadí, vysype kasičku a něco koupí. Mánička se diví, vždyť si chtěl Hurvínek nastřádat na baterku a známky. V jejich přemýšlení je vyruší Spejbl. Řekne, že rodiče vždy nejvíce potěší, když jsou dětí hodné a pilné. "No, ale toť se ví, kdybyste mi chtěli dát nějaký dárek, to víte, že mě potěší, jakpak by ne, vždycky mě to potěší, když vidím, že jste pozorné děti a že na mne myslíte," prohlásí.
Další předvánoční příběh s názvem "U Spejblů před Vánocemi", jenž byl odvysílán na Štědrý den roku 1941, vypráví o tom, jak se Hurvínek s Máničkou snaží pomoct s předvánoční přípravou, ale moc jim to nejde. Děti pozorují Spejbla při válení těsta na vánočku a Mánička se nabídne, že pletence do vánočky zaplete, Hurvínek potvrdí, že to Mánička umí - ve škole mají pletení. Hurvínek by i málem vyzradil, že Mánička plete Spejblovi k Vánocům nátepníčky, na poslední chvíli ho Mánička stihne zarazit. Spejbl oceňuje, že mu děti pomohou, potřebuje ještě zajít ke kupci. Pošle pak děti na trh pro ryby, už tam zaplatil dva kapry, stačí je vyzvednout. Cestou domů jdou děti kolem řeky, chtějí se podívat jestli už je led. Přitom si všimnou, jak kapři otevírají tlamičky. Mánička usoudí, že asi mají žízeň, a tak se rozhodne, že dá jednomu kaprovi z řeky napít. Ten se jí vysmekne a odplave pryč (stejné téma se objevilo v knize Vánoce u Spejblů). Spejbl se následně zlobí nejen kvůli kaprovi, ale i vánočce, do které Hurvínek s Máničkou zapletli i koště. Obě děti pomohly alespoň s odpovědmi na dopisy - vymyslely univerzální odpověd na dotazy dětí, co dát rodičům k Vánocům: přece všichni rodiče by si přáli hodné a pracovité děti.
Na první vánoční svátek roku 1949 rozhlas na program zařadil Wenigovu scénku "Hurvínkův vánoční sen" zaměřenou na poučení, jak se chovat v přírodě a že vánoční stromky nemůže v lese řezat každý. Příběh začíná tím, jak Hurvínek s Máničkou povídají o tom, jaké dárečky připravili pro své blízké. Hurvínek pak chce, aby s ním Mánička šla do lesa uříznout vánoční stromeček. V lese se ozývá bubnování a děj se posouvá více do poetična a pohádkovna. Datel bubnuje, stromy se probouzejí a ptají se jeden druhého, nač to bubnování: "Já malá jedlička, samá voňavá větvička, já se tě ptám, kmotro borovice, kdo tě probudil?" - "Smrčku, smrčíčku, i ty malá jedličko, což jste neslyšeli? Bubnovali. To mě probudilo." - "A já smrček skrček, já se tě ptám, kmotro borovice, kdo bubnoval?" - "Smrčku, smrčíčku, datel bubeník bubnoval." Borovice pak vysvětluje stromkům, že datel bubnoval proto, že se do lesa blíží dva - (tedy ted už jen jeden, protože Mánička ujela na saních) jeden chlapec s pilkou a chystá se na stromečky. Borovice vypráví stromečkům, jak lidé slaví Vánoce. Uklidňuje je, aby se nebály, že v tento vánoční čas se dějí kouzla. Když přijde Hurvínek s pilkou a chce si uříznout stromek, borovice řekne zaklínadlo: "Otevři se, země, otevři se, skálo, schovej malou jedličku!". Hurvínek stojí překvapeně, nechápe, kam se stromek poděl. Tu se ozve zachrápání a divák se přenese zpět do reality. Právě probuzený a ještě rozespalý Hurvínek zmateně reaguje, když přichází pan lesní a nese Spejblovi stromeček.
Částečně budovatelský nádech má scénka "Hurvínkův Mikuláš", která byla odvysílána 5.12.1946 a kterou Frank Wenig napsal na výslovnou žádost redakce Československého rozhlasu. V mikulášském příběhu připraví Hurvínek jako Mikuláš a Mánička jako čert překvapení pro pana Spejbla a paní Drbálkovou. Tetinka dostala zašité punčochy, Hurvínek obdaroval Spejbla stavebnicí. Toho Spejbl využije ke zmínce, že budovat a stavět je třeba jinde (je rok 1946, rok po skončení války). Dodává, že je potřeba dobudovat a dostavět republiku, aby bylo "dobře a pěkně, aby lidičky měli dost domů, kde bydlet, aby na drahách bylo dost vozů, aby se mohlo vozit uhlí a mouka a brambory ... budujeme, stavíme, aby bylo všeho dost, strojů, šatů, jídla i všeho, co potřebujeme". Příběh končí recitací Hurvínka a Máničky, kteří přejí dětem, aby je čert nevystrašil a aby jim Mikuláš nadělil hodně dobrot.

"Copak hlas, ale herecký projev Spejbla a Hurvínka byla výzva," říká Martin Trecha, který se stal interpretem obou hlavních postav v pouhých dvaceti letech. „Počítalo se mnou až do budoucna, ale stalo se to takhle,“ usmívá se loutkoherec. Co všechno tento sympatický a nesmírně talentovaný mladík prozradil Alex Mynářové si můžete poslechnout v rozhovoru v pořadu Alex a host na vlnách Českého rozhlasu. Moderátorka se ho bude ptát například na to jak se popasoval s moravským přízvukem, jak Hurvínek se Spejblem prožívají Mikuláše a jak se chystají na Vánoce nebo kdo štěká Žeryka.
Jako dítě ho postavičky Spejbla a Hurvínka nechávaly chladným. „Až když jsem si začal sám vyrábět loutky, tak mě to zaujalo. Marionetami jsme proslulí. Na základě toho jsem začal poznávat ty příběhy a pochopil, jak je to skvělé.“
Pro loutky se nadchl tak, že ve 14 letech napsal Heleně Štáchové, která byla hlasem Máničky a paní Kateřiny. „Řekla ne.“ Martina Trechy se ale ujal Martin Klásek, který v Divadle Spejbla a Hurvínka dělal uměleckého šéfa. „Ukázalo se, že na loutky talent mám, i když práce to byla. Nespěchalo se, počítali se mnou do budoucna. Jenže předchozí interpreti z divadla náhle odešli, takže to přišlo dřív, než jsme všichni čekali.“
Největší výzvou byl pro něj hlas oblíbených postaviček. „Barva hlasu postupně přicházela. Neměl jsem ale žádné herecké zkušenosti a ty mi v těch hlasech strašně chyběly. Hlavně u Spejbla – bylo mi dvacet a měl jsem dabovat padesátiletého pána. Na začátku jsem si taky myslel, že stačí jen hlas, ale to je asi ta nejmenší část z toho všeho. Musíte v tom umět i hrát.“
Popularita Spejbla a Hurvínka je celosvětová a úspěchu se těší už po mnoho generací. „My nikdo přesně nevíme, čím to je, ale jedna z možností je, že mezigenerační neporozumění tady bude vždycky. V každé době a v každé zemi. A asi je i zvláštní, že tam není ta maminka. Hlavní postavy jsou táta a syn a nějak si spolu musí poradit.“
Během představení sleduje reakce publika, hlavně dětí. „To je pro mě strašně důležité. Děti jsou upřímné, a když se jim to nelíbí, dají vám to hned najevo. Začnou dělat ruch. Tak my třeba začneme šeptat, abychom zase zaujali jejich pozornost. Ale nemusíme to zabrat vždycky,“ usmívá se.
Martin Trecha není jen loutkoherec a hlas Spejbla a Hurvínka, ale také hudebník. Učarovala mu příčná flétna. „Vyrůstal jsem ve vesnici v Petrově a ve Strážnici byly cimbálky. Flétnu mi jednou přinesla paní učitelka a já jsem si řekl, že to je přesně ten nástroj. Mám strašně rád nástroje. Doma už mám i harfu, klavír, xylofonky. Na Moravě máme amatérský soubor, kde hrajeme, ale mám to hlavně pro svojí radost.“

Do studia Českého rozhlasu Rádia Junior zavítaly dvě herečky z Divadla Spejbla a Hurvínka - Michaela Jandlová loutku Máničky vodí a druhá - Jana Mudráková - ji mluví. Přijde s nimi do studia i Mánička? Co nám prozradí o rodinných vztazích Hurvínka? A co má Mánička nejradši? Klub Rádia Junior moderuje Jana Rychterová.

Hurvínek a Spejbl v Popletanii. Jeden z mnoha audio příběhů, který pro Josefa Skupu a jeho loutkové postavičky Spejbla a Hurvínka napsal Skupův spolupracovník a jeho blízký přítel Frank Wenig. Přestože si tuto rozhlasovou pohádku z roku 1949 už nikdy zřejmě neposlechneme (rozhlasový pás byl stejně jako mnoho dalších v průběhu času zničen nebo přepsán), dokážeme po pětasedmdesáti letech od sepsání a odvysílání alespoň rekonstruovat o čem tato rozhlasová pohádka byla.
Prvním velmi užitečným informačním zdrojem k tomu je Wenigova monografie z roku 2020 s názvem Frank Wenig - Novinář, spisovatel, spolupracovník Josefa Skupy, kterou napsala PhDr. Jitka Bílková, Ph.D.. Tato autorka prošla všechny dostupné archivní záznamy, které komplexně zpracovala do zmíněné publikace, jež nám dává možnost zjistit mnoho zajímavých detailů o Wenigově tvorbě, včetně scénáře k této pohádce. Tím druhým důležitým materiálem je archiv Týdeníku Rozhlas, z něhož se zase dají vyčíst informace o obsazení hry a datu vysílání.
Tato půlhodinová pohádka byla v režii Bohuše Hradila premiérově odvysílána v neděli 30. října 1949 v Československém rozhlase na stanici Praha I. v čase 13.30 až 14.00 hodin. Scénář pohádkového příběhu o jednom zvláštním království, kde je všechno naruby, Frank Wenig po úpravách dokončil 1.9.1949. Po Skupově poválečném přestěhování do Prahy jejich vzájemná spolupráce ochladla a tato hříčka je tak jednou z posledních větších počinů, který Wenig pro Skupu napsal.
Jak to v pohádkách bývá, Spejbl a Hurvínek po úvodním zkoušení překročili sedmero hor a přebrodili sedmero řek až se ocitli v zemi zvané Popletanie, kde není nic, jak by mělo být. Na topolu rostou švestky, v hnízdě sedí motýl na vejcích, v potoce plavou zajíci, srnec míří na myslivce, o krále pečuje zahradník, cukrář roznáší poštu, krávy pasou listonoši... Celému království vládne popletený panovník, který vydává samé zmatené zákony a je tak zodpovědný za chaos, který v celé zemi díky tomu panuje. S králem Popletou Třináctým posluchače seznamuje postava vypravěče, který je průvodcem celého pohádkového příběhu. Při putování Popletanií se Spejbl a Hurvínek ztratí, a tak se zeptají kolemjdoucího muže na cestu. Ten se však oproti oslovení 'strejdo' ohradí s tím, že není muž, ale teta Vonáskovic. Spejbl si povšimne, že je velmi hubená a ptá se proč. Dostane odpověď, že je to kvůli zmateným královým zákonům, které vydává jeden za druhým a ona neví, který zrovna platí. Není si tak jistá, jestli se má polévka jíst před hlavním jídlem, nebo až po něm. Hurvínek jí poradí, ať polévku vynechá a je po problému. Žena se zaraduje a může konečně poobědvat. Další cesta Spejbla a Hurvínka zavede do hostince, kam ale musí vylézt po žebříku. Také tam se setkávají s mnoha podivnostmi - prostřeno je na židlích, v slánkách je namísto soli cukr, jídlo a pití si lidé nosí svoje a hostinský platí hostům. Spejbl s Hurvínkem marně čekají na obsluhu. Hostinský, ač je zcela zdráv, leží v posteli a nemůže vstát - král je totiž nemocný a nakázal všem poddaným rovněž ulehnout. Pomatené rozkazy dovedou Spejbla a Hurvínka až k samotnému králi. Zcela bez odporu proniknou do jeho ložnice, protože všichni strážci a komorní také stůňou, jak vládce přikázal. Král si žádá uvařit a přinést čaj, ale nikdo nereaguje. Hurvínek rozčílenému panovníkovi vysvětluje, že mu ho nemá kdo donést, když všichni musí ležet v posteli. Nadiktuje mu znění nového zákona "Vydávám nový zákon a nařizuji a poroučím, aby lidičky vůbec moje zákony neposlouchali", který král podepsal a předal ho k rozhlášení. Jakmile to lidé uslyšeli, vše se začalo vracet k běžným pořádkům, o čemž se Spejbl a Hurvínek přesvědčují na zpáteční cestě královstvím.
Zbývá dodat herecké obsazení této pohádky. Za pana Spejbla a Hurvínka, jeho synka, hovořil samozřejmě národní umělec Josef Skupa, krále Popletu XIII. si zahrál Antonín Zíb, královského hlasatele ztvárnil Bohumil Semerák, postavu strýce Vonáska namluvil Miloslav Michal, hostinskému od Strakatého koně hlas propůjčil Václav Piskáček a roli vypravěče přijal Josef Červinka.
Vystudovaný učitel, později novinář a spisovatel Frank Wenig s Josefem Skupou spolupracoval od roku 1920 až do jeho smrti. Sám nebo společně se Skupou napsal několik zásadních divadelních her (vrcholem jejich dramatické spolupráce je odvážná jinotajná hra Kolotoč o třech poschodích z počátku roku 1939, satirická revui Jdeme do sebe či fantastická pohádka Hurvínek se učí čarovat od roku 1954 s názvem Hurvínek mezi broučky), desítky scének pro rozhlas a gramofonové desky (např. Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou). Napsal také několik knih, které Skupa doplnil svými ilustracemi. O Skupovi, jeho divadle, loutkářství, ale i jiných tématech napsal stovky článků.

Herci Divadla Spejbla a Hurvínka Kateřina Höferová, Jakub Šafránek a Adolf Mendelhof byli v úterý 12. listopadu 2024 od 19 hodin hosty vysílání Českého rozhlasu v Klubu Rádia Junior. Během 40-ti minutového rozhovoru představili novou hru Hurvínkova vánoční záhada, ale hlavně prozradili, jak se pracuje s marionetami Spejbla a Hurvínka. Došlo i na záludné otázky jako například kolik loutky váží, zda musí mít loutkoherci rádi děti, dotazy padaly ale dokonce na Hurvínkův původ a jeho maminku nebo na vztah pana Spejbla s paní Kateřinou. Moderuje Jana Rychterová, které sekunduje čtrnáctiletá Kristýna Hovet. Rozhovor je k dispozici rovněž i jako video na platformě YouTube.