Rubrika: fan web

Dnes si v našem historickém okénku připomeneme divadelní hru Na řadě Dr. Spejbl, na jejíž vysokou popularitu mělo vliv už pod názvem Hurvínek a drak také povedené dvojité audio zpracování. Důvod, proč jsme se zaměřili právě na tuto hru je logický: 26. září 2024 tomu je přesně 55 let od doby, kdy se poprvé objevila na divadelním repertoáru. Jednalo se druhou inscenaci, kterou pro Divadlo Spejbla a Hurvínka napsal později veleúspěšný autor František Nepil. Jeho prvotina Ahoj, Andrtálie z roku 1961 byla diváky i kritiky přijata poměrně rozpačitě, o to větší úspěch však měl groteskní příběh o nevrlé princezně, která ohrožuje hodného draka. I dnes se posluchačům vyloudí široký úsměv na tváři, když si vybaví Spejbla v roli lékaře a Hurvínka coby komisní sestřičky dožadující se u pacientů při vyplňování nové karty adresy toho, kdo je nezaměstnává či průkazu o starých a nových číslech. Oba se pak pomocí vtipných dialogů a hry se slovy snaží vyřešit problém, jak vyléčit princeznu z její nesmavosti a neohrozit draka, který si špatné zacházení díky své dobrotě vlastně ani nezaslouží. Spejbl se pro svou nemohoucnost dostane i do vězení, ale s pomocí Hurvínkova vtipu se podaří zdánlivě nesmiřitelný konflikt vyřešit smírným happy endem – svatbou draka s princeznou.
Hra na pomezí mezi dětským a dospělým publikem se setkala s takovým úspěchem, že byla natočena na gramofonovou desku (1988) a o několik let dříve v odlišném hereckém obsazení rovněž i v Československém rozhlase (1977). To už ale s pozměněným názvem Hurvínek a drak, pod kterým se v režii Josefa Henkeho v novém nastudování znovu objevila také na jevišti, a to necelý rok a půl před sametovou revolucí.
Ještě před natočením gramodesky vyšla v roce 1970 na SP desce dvojice krátkých příběhů vycházejících z této divadelní hry. Šlo o scénky Spejbl v žaláři a Vaječný koňak. Komická pohádka v celé své délce následně vyšla znovu v roce 2004 na CD albu Hurvínek a drak (S+H 22). A o deset let později znovu na stejnojmenném albu Hurvínek a drak (2014), který Supraphon vydal jako připomínku nedožitých 85. narozenin Františka Nepila. Tato nahrávka obsahuje i další Nepilovy scénky včetně bonusové nahrávky Spejbl, Hurvínek a Červená Karkulka (1971) z rozhlasového archivu.
Na závěr našeho vzpomínání jedna otázka pro znalce. Víte, co má scénka „Vaječný koňak“ společného se scénkou „Novoroční přání“, kterou v roce 2010 namluvil Ondřej Lážnovský a která vyšla na kompilačním CD/LP výběru Ať žije Spejbl!? Kdo tipoval, že obě spojuje postava Spejbla, kterého v nich můžeme slyšet v podroušeném stavu vlivem nadměrné konzumace vaječného koňaku, měl pravdu. :-)

Pan Flóda - dnes už zapomenutá figura, kterou znají víceméně pouze pamětníci. Prohlédnout si jí ale mohou návštěvníci divadla i dnes v muzeu loutek, kde se tato postavička nachází mezi mnohými dalšími marionetami z divadelního fundusu. Poprvé našel pan Flóda uplatnění ve hře Hurvínkova diskotéka, která měla premiéru 17. října 1979. V tomto představení určeném zejména střední divácké generaci se snažil překazit vystoupení beatové skupiny Sauna, kterou založil Hurvínek s jeho přáteli. Dnes je to tedy rovných 45 let od Flódova premiérového uvedení. Interpretace postavy se výborně zhostil Miroslav Polák, který je veřejnosti více znám jako hlas psa Žeryka, za něhož štěkal více než dvě desítky let. Loutku vodil zpravidla Martin Klásek nebo Radko Haken.
Ač se s využitím této postavy počítalo zprvu na delší dobu, uplatnění nakonec dostal jen ve čtyřech hrách. Jako nájemník bytu v témže domě, kde bydlí Spejblovi, byl se Spejblem a Hurvínkem ve stálém kontaktu, a tak měl pro delší využití vytvořeny ideální předpoklady. To se však nakonec nestalo a pan Flóda se objevil už jen ve třech dalších představeních: Hurvínek na šikmé ploše (premiéra 29.6.1983), Hurvínek a Přeslička (premiéra 3.5.1984) a Hurvínek a duchové (premiéra 6.5.1986).
Flódův charakter byl jednoznačně určen od vzniku postavy. Nahrbeně číhající a nervózně se kroutící cholerik s doutníkem v ústech, byl profesí pohřební trumpetista a i to ho předurčovalo být nositelem negace, představitelem lidské špatnosti, iniciátorem nepříjemností, osobou vyhledávající konflikt.

Ve čtvrtek je tomu 53 let co na divadelní prkna vstoupila nejmladší členka dřevěné rodinky - paní Kateřina Hovorková. Loutku této opatrovnice Máničky podle návrhu Zdeňka Juřeny vyřezal Ivan Moravec. Premiéru si odbyla 12. září 1971 v Pardubicích ve hře Past na Hurvínka. Představila se tu jako mírně potřeštěná učitelka přírodopisu a zosobnění papírové moudrosti, která to vždy dobře myslí, ale díky své potrhlosti přivádí sebe i ostatní do maléru. Loutka vznikla z iniciativy Heleny Štáchové a autorského podílu Miloše Kirschnera jako ženský protějšek Spejbla a spolu s Máničkou tvoří herecké protihráče hlavním divadelním postavami už po více než padesát let.
Definitivní podobu dostala až po svém prvním vstupu na scénu. Jak ukazují historické fotky z jejích začátků, pro první reprízy Pasti na Hurvínka byla ještě Bábinka poněkud mondénní dámou s velkými brýlemi a v kalhotovém kostýmu. Ale protože tato vnější podoba intelektuálky plně neodpovídala představě zamýšleného typu, po několika reprízách se proměnila v potrhlou osůbku trochu staromódního střihu, v jemně pruhovaném kostýmku, se špičatým, ohrnutým nosíkem, drdůlkem a mírně vyjevenou tváří se stopkovitýma očima, která lépe odpovídala jejímu takřka stálému znepokojenému údivu, že se v životě všechno neodehrává přesně podle osnov. A takto jí znají diváci dodnes.
Až do svého odchodu v roce 2017 za postavu promlouvala Helena Štáchová po které na čas převzala tuto roli Marie Šimsová. Dnes jí v inscenacích uslyšíte mluvit hlasem Jany Mudrákové, která je současně i interpretkou Máničky.
Na Bábinčin zrod vzpomínala ve své autobiografii Život na nitích (2005) Helena Štáchová takto: "Abych to neměla tak jednoduché, postarala jsem se, abych stejně jako Miloš mohla i já hrát současně dvě osoby. Záviděla jsem mu možnost jeho herecké ekvilibristiky, kdy „na jedna ústa“ hraje dialog mezi dvěma charakterově, hlasově i věkově odlišnými postavami. Navíc se mi zdálo, že v dialozích divadla chybí ženská problematika a ženský úhel pohledu na svět. A také mi bylo líto Máničky, které na rozdíl od Hurvínka chybělo rodinné zázemí. S Milošem jsme tedy vymysleli postavu Mániččiny bábinky Kateřiny Hovorkové."

Dnešní den, tedy 5. září, si připomínáme životní jubilea hned dvou významných osobností, které své životy spojily s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Osmdesátéosmé narozeniny dnes slaví mladoboleslavský rodák a dlouholetý vodič Hurvínka Bohuslav Šulc (* 5.9.1936) zvaný Bója. Šulc nastoupil do Divadla Spejbla a Hurvínka v roce 1953 jako sedmnáctiletý nadšený amatérský loutkoherec, a to ještě k jeho zakladateli Josefu Skupovi. S jeho nástupcem Milošem Kirschnerem pak vytvořil dvojici, díky které Hurvínek bavil generace diváků – Kirschner dal Hurvínkovi hlas, Šulc zase pohybovou dokonalost. Ve vedení Hurvínka se zprvu střídal s Jiřinou Skupovou, záhy přebral vahadlo zcela. Díky němu Hurvínek dokázal gestem citlivě zareagovat na každou improvizaci nebo na ohlas publika. Do historie Divadla S+H zapsal i jako autor a režisér několika divadelních scénářů a jako autor sólových loutkohereckých pantomim (např. Mnoho Spejblova povyku pro nic, 1973). V Divadle S+H působil téměř čtyřicet let, opustil ho až v roce 1992. Za své loutkoherecké výkony obdržel řadu prestižních cen, dvakrát například Skupovu cenu na festivalu Skupova Plzeň či v Tokiu Cenu japonských diváků. 8. května 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem. Je rovněž držitelem Ceny Thálie 2017 za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla.

Nedožité sedmdesáté narozeniny by dnes oslavil řezbář, scénograf a výtečný technolog Dušan Soták (* 5.9.1954 - † 2.11.2019). Dušan Soták se do Divadla S+H dostal v roce 1977, kdy mu Miloš Kirschner nabídl místo šéfa výpravy. Prvním představením, na kterém se jako výtvarník scény podílel, byla v roce 1982 hra O fousatém Hurvínkovi, tou poslední pak byla hra S+H - "Ve dvou se to lépe..." (2018). Do historie se zapsal také jako autor, když s Helenou Štáchovou napsal hru Hurvínek a kouzelník (2004). V roce 1990 se osamostatnil, založil firmu SOT, ale v práci pro D S+H pokračoval stále. Sám, nebo společně se svou manželkou, výtvarnicí Naďou Sotákovou. Pracoval nejen přímo pro divadlo, ale výrazně se podílel i na dalších divadelních projektech. Je autorem výprav pro večerníčkové řady se Spejblem a Hurvínkem Hurvínek vzduchoplavcem (1993) i Hurvínkův rok (2003). Firma SOT se podílela na realizaci výstav s S+H či na vzhledu časopisu Hurvajz a mnohém dalším. Kromě řady výprav byl rovněž výtvarným autorem bronzové lavičky před divadlem či její dřevěné obdoby, která byla použita během výstavy k Hurvínkovým 90. narozeninám a která nyní zdobí prostory D S+H před pokladnou. Byl rovněž autorem a aranžérem divadelního muzea, které je nepřehlédnutelnou součástí divadelních prostor, nebo autorem pohyblivého sousoší ve foyeru.

Jaroslav Brychta (* 9. března 1895 Litomyšl-Pohodlí – † 5. října 1971 Železný Brod) byl český sochař a sklářský výtvarník, který se proslavil zejména jako autor skleněných figurek z taženého a foukaného skla. Z jeho rukou pochází rovněž několik variant skleněných postaviček Spejbla, Hurvínka, ale také jejich psa Žeryka. Z mnoha jeho originálních děl můžeme zmínit třeba figurku Hurvínka na procházce s Žerykem, Hurvínka na koloběžce, Hurvínka hrajícího na housle, Spejbla trestajícího Hurvínka atp. Patrně nejznámější mezi veřejností je jeho slavné kohoutí spřežení kočírované Hurvínkem.
Brychta působil ve sklárně v Železném Brodě, na tamní střední sklářské škole byl rovněž profesorem. Specializoval se jednak na portrétní plastiku, ale také na drobné dekorativní sklo. Jeho figurky se staly velmi oblíbenými dětskými hračkami, za které dnes sběratelé platí vysoké částky. Díla Jaroslava Brychty můžeme najít v nabídce mnohých českých starožitnictví, galerií či aukčních síní. Věhlas si získal i za hranicemi země. V naší galerii najdete většinu motivů Brychtových figurek pojících se k S+H, které doplňují novodobé skleněné figurky od dalších autorů. Nejnovějšími a aktuálně nejslavnějšími jsou patrně ty ze sklářské dílny Miroslava Košlera z jihočeské Vícemili, který pro Hurvínkovu cestu do vesmíru na sondě Planetum-1 vyrobil pouhých 18 mm vysokého skleněného Hurvínka. Pro účely vesmírné mise zhotovil několik verzí miniaturního Hurvajze ze kterých byl následně vybrán ten nejvhodnější. Původně měla mít figurka levou ruku zvednutou, jako že mává okýnkem do vesmíru, na cestu se ale nakonec vydal Hurvínek s rukou položenou na opasku. Pro radost a jako připomínky tohoto vesmírného dobrodružství pan Košler vyrobil i další neprodejné figurky s Hurvínkem.
Máte ve své sbírce i jiné skleněné figurky s S+H? Pokud ano, budeme rádi, pokud se s námi podělíte o jejich fotky, abychom je mohli přidat do galerie.