Aktuality

Hurvínkovy veselé příběhy - to je název kompilačního výběru obsahující pětici titulů Divadla Spejbla a Hurvínka vydaných samostatně v letech 1998–2008 ve vydavatelství Lotos: Hurvínek Ufonem, Hurvínek a zrcadlo, Jak si Hurvínek Máničku našel, Hurvínkovo chichotání 2 + Hurvínkovo chichotání 3. Sestava, která je dostupná v buď v digitální verzi, nebo jako CD-MP3, přináší nahrávky s interprety Helenou Štáchovou a Martinem Kláskem. Hurvínek Ufonem je dětská sci-fi s písničkami, ve které jsou Hurvínek s Máničkou uneseni mimozemšťany na jinou planetu a prožijí zde napínavé dobrodružství. Příběh Hurvínek a zrcadlo se odehrává v pohádkovém království, kde na Hurvínka čeká řada těžkých úkolů. Hra Jak si Hurvínek Máničku našel vypráví o tom, jak na divadelní jeviště poprvé vstoupili Mánička a Žeryk. Alba Hurvínkovo chichotání 2 a Hurvínkovo chichotání 3 jsou plné humoru a smíchu a obsahují spoustu vtipů, legrácek a veselých hádanek. S novým obalem a v remasterované podobě se vrací do prodeje rozmanité příběhy, které jsou nyní poprvé v nabídce digitálních obchodů.
CD-MP3 lze v předprodeji získat za 349 Kč, po vydání bude dostupné za 399 Kč. Datum vydání je určen 28.3.2025.
Tituly jsou k dispozici rovněž samostatně ve formátu mp3: Hurvínek a zrcadlo, Jak si Hurvínek Máničku našel a Hurvínek ufonem, Hurvínkovo chichotání 2 a Hurvínkovo chichotání 3. Každou z těchto digitálních nahrávek můžete zakoupit za 149 Kč.

Jako dítě viděl Večerníček s Hurvínkem a byla z toho láska. Pak napsal Heleně Štáchové dopis, ta ho pozvala do divadla a časem z toho bylo angažmá. Proč mu na JAMU řekli, že je divný? Chápal v Ostravě humor? Umí vyřezávat loutky? Bude se otevírat nová scéna? Je pořád zájem o loutkové divadlo? Co by si přál do budoucna?
Stát se uměleckým šéfem pak bylo pro Davida Janoška životním snem. Rozhovor s ním na vlnách Českého rozhlasu Dvojka v pořadu Blízká setkání vedla Tereza Kostková. Není to ale jednoduchá role. „Dostát tradici na straně jedné a bořit hranice na té druhé je velké téma. Cítím potřebu zařadit divadlo do současnosti. Otevírá se téma šikany či strachu. Děti řeší deprese...“
„Cítím morální povinnost k dětem, které kultivujeme, tato témata milou formou otevírat. Aby se dítě, které k nám přišlo, mohlo ztotožnit s příběhem a Hurvínkem. A říct si: Hurvínek nebo Mánička ten problém mají taky. Je pro mě důležité tato témata otevírat.“
„Myslím, že mým největším úkolem v divadle je objevovat pro Hurvínka nové cesty, aby ho děti měly pořád rády,“ uzavírá v Blízkých setkáních David Janošek, scénograf a umělecký ředitel Divadla Spejbla a Hurvínka.

Pěkně zpracovaný článek plný zajímavostí o válečné době a díle Josefa Skupy přinesl portál novinky.cz. Jedná se o video natočené v rámci projektu Rok osvobození, který poutavým způsobem přibližuje důležité i některé méně známé aspekty posledního roku války i týdny po jejím konci. Díky spolupráci s Vojenským historickým ústavem představí i použité zbraně, nechybějí reportáže ze zahraničí, které doplní články oživené infografikou, dobové materiály, rozhovory nebo podcasty. V některých materiálech dostane prostor také umělá inteligence.
Nejnovější díl se věnuje i dílu Josefa Skupy. Je polovina února 1945 a spojenecké bombardéry právě mění německé Drážďany v prach a popel. Zasažena je i tamní věznice, v jejichž hořících troskách bojuje o život mezi mnoha dalšími českými vlastenci i slavný loutkář Josef Skupa. Jeho legendární loutky Spejbla a Hurvínka jsou v tu dobu v trezoru plzeňského gestapa. Kvůli protinacistickým narážkám v jeho hrách je už Češi neměli nikdy vidět…

Oblíbený český spisovatel s nesmírně laskavým hlasem a nezapomenutelnou dikcí – to byl František Nepil, od jehož narození 10. února uplyne už 96. let. Vlídný pohled na svět mu vydržel celý život a i proto ho měli lidé tak rádi. A to nejenom čtenáři jeho knih nebo rozhlasoví posluchači. Není žádnou novinkou, že tento autor píšící jak pro dospělé, tak i pro děti, tvořil i pro Spejbla a Hurvínka. Pro tuto legendární dvojici napsal sice jen dvě divadelní hry - Ahoj, Andrtálie (1961) a Na řadě Dr. Spejbl (1969) od roku 1988 uváděnou pod názvem Hurvínek a drak (pod kterým vyšla i na gramodesce) -, o to více se však do srdcí a paměti diváků a posluchačů zapsal jako autor nespočtu audio scének. Vyjmenovat všechny jím sepsané příběhy, které namluvil Miloš Kirschner na gramofonové desky a hlavně pak pro rozhlas, by vydalo na hodně dlouhý seznam. Ještě před natočením zmíněné gramodesky Hurvínek a drak (1988) vyšla v roce 1970 na SP desce dvojice krátkých příběhů vycházejících z této divadelní hry. Šlo o scénky Spejbl v žaláři a Vaječný koňak doplněné o další dva ikonické dialogy 'Archimedes' a 'Oldřich a Božena'. Úplně první Nepilovy příběhy pro S+H Mléko a peníze však vyšly ještě o dva roky dříve v roce 1968. Po nich později následovaly audioscénky, které spojovalo Nepilovo oblíbené téma přírody: Hurvínek krmí ptáčky - Spejbl a krmelec (1973), Mániččin vánoční stromeček - Spejbl dělá krmítko (1974) a o několik let později celé album složené z jednotlivých příběhů Hovory u Spejblů (1977). Všechny tyto scénky byly díky své neutuchající popularitě opakovaně reedovány a některé z nich v mírně odlišné podobě znovu natočeny také pro Československý rozhlas. Jejich rozhlasové verze se pak objevily na CD výběrech Hurvínkovy příhody 1. a Hurvínkovy příhody 2. od Radioservisu (2016), kam byly zařazeny i další do té doby neznámé Nepilovy scénky nahrané pro rozhlas. Další vyšší desítky jich pak napsal pro rozhlasovou obdobu Večerníčku "Dobrý večer, děti!". Zcela samostatným Nepilovým dílem je pak oceňovaný a v několika světových jazycích natočený cyklus Zlatá zebra a Zlatá zebra pro prvňáčky o dopravní výchově, který se rovněž dočkal opakovaných vydání v rozhlase i na audionosičích. Celkově je tak František Nepil jako autor podepsán pod více než 130 audiopříběhy pro Spejbla a Hurvínka. Jejich přehled lze dohledat v sekcích diskografie, resp. rozhlasové hry.
A v čem vlastně tkví úspěch Nepilovy tvorby, která je i po tolika letech stále aktuální a neméně vtipná jako v době svého vzniku? Je to především autorova vynikající schopnost využít češtinu k jazykovým hrátkám, které umně používá k tomu, aby jinak docela všední příběh na obyčejné téma okořenil, zamotal ho často až do absurdna a v závěru ho vtipně vypointoval. Kdo by si nevzpomněl například na úvod scénky 'Hurvínek krmí ptáčky' o tom, jak Hurvínek čeká na Spejbla až kvokne, ten ale přitom po Hurvínkovi chce, ať se jde podívat k oknu. Nepilovy příběhy jsou humorné a přitom současně nenásilně edukační. Přináší v nich ponaučení, která posluchačovi ale servíruje tak, že ani nepostřehne, že ho vzdělává. V téže scénce tímto způsobem třeba postupně vyjmenuje různé druhy sýkorek včetně mnoha zajímavostí o nich. Na podobném principu podprahového vnímání, kdy se opakovaným přehráváním zábavných příběhů posluchač učí, aniž by si to uvědomoval, jsou pak vystavěny v podstatně všechny jeho scénky. Nepil díky svému jazykovému umu a inteligenci tak do svých příběhů dokázal „propašovat“ ohromné množství užitečných informací o přírodě, historii, zahradničení, fyzikálních zákonech nebo dokonce medicíny (scénka Co dokáže lidské srdce) a veterinární péči (scénka Spejbl v kravíně z alba Hovory u Spejblů). To vše, aniž by se opakoval.
Ač byly scénky Františka Nepila určeny primárně dětem, je pravdou, že díky použité hravosti se slovy (např. dvojsmysly), využívání hovorové mluvy, archaismů (élent, špumprnákle aj.) a slovním přesmyčkám oslovuje Nepilova tvorba pro S+H spíše starší děti a dospělé. Spejbl se v jeho scénkách nejednou projevuje jako vejtaha, který všechno zvládne, a/nebo jako rozlícený cholerik, který nemá dostatek trpělivosti, aby odpovídal na zvídavé, ale často pomotané dotazy svého nezbedného synka Hurvínka. Nezřídka tak jeho příběhy končí hádkou, kdy Spejbl Hurvínka vyžene pryč nebo jej potrestá, aby si mohl opět užívat svého klidu.
Ať už jste milovníky a obdivovateli Nepilovy tvorby pro Spejbla a Hurvínka, či preferujete jiné autory, jedno je skoro jisté – jeho scénky jsou svým stylem psaní nezaměnitelné, tematicky nadčasové a tím pádem i nesmrtelné. Nutno přiznat, že k tomu významně přispělo i Kirschnerovo interpretační umění, bez kterého by nevyzněly tak geniálně jako právě v jeho pojetí.

Loutkoherec Michal Barták oslavil 10. července loňského roku významné životní jubileum. Toho využil magazín Loutkář a několika jeho současných, ale i minulých spolupracovníků se na tohoto dvorního Hurvínkova vodiče vyptal. Gratulace a zdravice otiskl v posledním vydání časopisu Loutkář č. 4/2024. Mezi gratulanty nechybí jeho současné kolegyně: loutkoherečky Zita Morávková a Michaela Jandlová, ale ani jeho bývalí spolupracovníci: Martin Klásek, dlouholetý interpret Spejbla a Hurvínka, Šárka Kavanová, herečka českobudějovického Malého divadla, nebo Marie Šimsová a Ondřej Lážnovský. Všichni se jednomyslně shodují, že Michal Barták je v tom nejlepším slova smyslu doslova "úkazem" v loutkoherecké branži. Všechna ta krásná a upřímná slova na jeho adresu dokresluje výňatek ze zdravice Michaely Jandlové: "Je to dobrá duše divadla, je milý, laskavý, stále usměvavý, empatický, velmi spolehlivý, skromný, stále plný energie, velmi inspirující a ochotný, pro druhé by se doslova rozkrájel. Jen co ho v divadle slyším, mám úsměv na tváři." Tato slova jistě potvrdí každý, kdo se s tímto Panem loutkohercem někdy setkal.

Dnes je to také rovných 55 let co do loutkářského nebe odešel plzeňský rodák a Skupův spolupracovník Jan Vavřík-Rýz. S mladým Josefem Skupou se poprvé potkal v roce 1919 v kabaretu U Svobodů. Tomu se líbily Vavříkovy hlasové parodie a karikatury a pozval ho do divadélka Feriálních osad. Zde byl položeny základy jejich budoucí mnohaleté úspěšné spolupráce. Do svého divadla Skupa Vavříka přizval natrvalo v roce 1936, který se tak stal prvním angažovaným loutkářem. Se Skupou spolupracoval s krátkou okupační přestávkou 17 let. Pro jeho divadlo vytvořil řadu loutek. Uvádí se, že jich bylo okolo 130. Roku 1938 vyrobil loutku paní Drbálkové, kterou sám vodil i mluvil. Zpravidla hrála záporné role, ale podobné postavy starých upovídaných žen se pak ve hrách objevovaly často a o řadu let později na jejich základě vznikla Mániččina bábinka paní Kateřina. Po mnichovské dohodě byl spoluautorem výpravy hry Josefa Skupy a Franka Weniga Kolotoč o třech poschodích, v níž se domovnice Drbálková snaží uzurpovat moc ve Spejblově domě. Hra je zřejmou alegorií mnichovských událostí a byla tehdy jedním z nejstatečnějších počinů české kultury. Jan Vavřík-Rýz tvořil další a další loutky: Kocourkovské učitele, Tamburaši, Cvičené prasátko, Balalajkáři či Šumaři... Jan Vavřík-Rýz z velké části stál za tzv. nehurvínkovským repertoárem Divadla S+H uváděným v 50. letech 20. století. Od Skupy odešel v roce 1953. V roce 1958 onemocněl, odešel do invalidního důchodu a aktivně se loutkám už nevěnoval. Zemřel v lednu 1970 v nemocnici na Karlově náměstí v Praze.