Rubrika: fan web

Letos jsem už potřetí se svými dětmi zavítal na premiéru představení divadla S+H, které doslova srší novými inscenacemi, nápady a překvapeními. Jistě, můžete si říct, že rok, ve kterém slaví Hurvínek svých jubilejních 100 let od svého narození si o nové inscenace a zajímavé prezentace vysloveně říká, ale umíte si představit, jak náročné je připravit pět nových her v tak rychlém sledu za sebou? Jak obtížné je připravit scénář nové hry, zdramaturgovat jej pro divadlo, vymyslet netradiční scénu, naučit se obsáhlé texty, vše odzkoušet včas, programově sladit, na poslední chvíli vše ještě jednou zrevidovat a konečně připravit se na premiéru?
Jedním slovem šílené. Je to vážně frmol! Ale divadlo S+H se svého úkolu zhostilo na jedničku. Mezi dvěma posledními premiérami divadla neuběhl ani měsíc a půl a najednou máte hotovo! Nové představení je na světě! A k tomu vážně velmi vydařené. Hurvínkův pohádkový expres skutečně jako by záhadně vypadl rovnou z pohádky.
Představení Hurvínkův pohádkový expres z pera Jakuba Šafránka a režie Davida Janoška bylo situováno na malou scénu do nově upravených prostor divadla, kde se hrají především miminí představení pro nejmenší děti. V zásadě mě tato volba scény, která nedovoluje umístit do hlediště více jak 30 osob, dosti překvapila, ale brzy jsem si uvědomil, proč tomu tak bylo. Menší prostory umožňují hercům být v těsnějším kontaktu s diváky, což je poslední dobou hlavní rys divadla S+H. Hurvínkova, Spejblova a Žeryčkova loutka chvílemi doslova létala přímo nad hlavami diváků, takže děti byly vtaženi do děje a mohly být součástí pohádkového světa spolu s loutkami. Jednoznačně dobrý tah! Současně tuto malou scénu používá divadlo jako svoji zkušebnu, takže je pro herce instinktivně jednoduší převést svoje naučené a odzkoušené pohyby přímo na plac.
Musel jsem obdivovat, jak se na tak malém prostoru dokázali bez karambolu 4 herci ladně pohybovat a kolik technického vybavení a rekvizit dokázali bleskově obsloužit, aniž by se jim loutky zamotaly do nití. K žádnému škobrtnutí (tedy alespoň viditelnému) ale nedošlo. Ba co víc, protagonisté s loutkami tancovali, létali vzduchem a dokonce i zpívali. Ať už to byla talentovaná dvojice hlavních interpretačních hlasů Hurvínka a Máničky (jako Sirény) v podání Martina Trechy a Jany Mudrákové, nebo jejich skvělí pomocníci Jirka Krupica a Vojta Fülep, kteří vodili doprovodné loutky (pana výpravčího piráty, indiány, mimozemšťany), všichni do jednoho se v představení hezky prostřídali v sólovém zpěvu. To vše zvládli naživo a bez mikrofonů. Klobouk dolů.
Samotný příběh se po delší době vrací do srozumitelného pohádkového prostředí. Hurvínek jede s taťuldou Spejblem vlakem z Prahy do Plzně na oslavou svých 100 let a cestou „získá“ od pana výpravčího kouzelnou píšťalku, která je po zapískání přenese rychle do pohádkového světa na loď na divoké vlny mezi piráty, k totemu mezi indiány, do kostkového světa Minecraftu a nakonec i mezi mimozemšťany, kteří se nebojí s loutkami provádět ve svém ultramoderním přístroji pokusy. Pokaždé, když už to vypadá, že Spejbl a Hurvínek mají namále a jejich dny jsou nadobro sečteny, je na poslední chvíli zachrání jejich neohrožený psík Žeryk. Ten ostatně nakonec svým přičiněním zachrání i nezbedu Hurvínka a všichni se vrátí to vlaku na nástupiště v Plzni.
Jednotlivé zápletky jsou přehledné, příběhy jsou ucelené a hra oplývá velmi jemným a bezprostředním humorem, kterému se rádi zasmějí i dospělí. Zcela jistě bylo hodně textu na poslední chvíli ze scénáře vyškrtáno, aby byla hra co nejsrozumitelnější i pro malé diváky. Ocenil jsem i použití všech základních typů loutek, od velkých a malých marionet přes umě poskládané maňásky, až po malé vtipné kostkové javajky.
Kdo má rád pohádky, a přitom i rád cestuje vlakem, určitě neprohloupí, když se na přestavení zajde podívat. Cesta ho omladí, osvěží, potěší a uteče mu neskutečně rychle! Tedy, pokud ještě sežene lístky do vlaku, protože tenhle Expres už začíná být oprávněně rychle vyprodaný. Ale co, když tak pojede další…

Divadlu Spejbla a Hurvínka se dostalo další významné pocty. Pražští zastupitelé přijali ve čtvrtek 18. června 2026 na svém jednání usnesení, které na základě návrhu primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody udělilo Divadlu S+H stříbrnou medaili hlavního města Prahy. Stalo se tak za mimořádný přínos pražské kulturní scéně a loutkářskému umění a za významný podíl na reprezentaci hlavního města Prahy v zahraničí.
Stříbrná medaile hlavního města Prahy je významné oficiální ocenění hlavního města Prahy, které se uděluje fyzickým osobám a kolektivům jako projev úcty za mimořádné zásluhy, významný přínos v různých oblastech nebo za hrdinské činy. Udělení medaile je spojeno se slavnostním ceremoniálem, při němž oceněný obdrží diplom, raženou medaili se symbolikou hlavního města Prahy a finanční dar.
V důvodové zprávě se na podporu tohoto návrhu mj. píše: "…. Dlouholeté úspěšné působení Divadla Spejbla a Hurvínka na pražské divadelní scéně i v zahraničí dokládá, že toto divadlo je osobitým kulturním fenoménem, který více než sto let baví a spojuje diváky napříč generacemi. Spejbl a Hurvínek nemají pouze estetickou a zábavnou hodnotu, ale jejich představení nesou i významné společenské poselství – reflektují mezilidské vztahy, rodičovství, humor a kritický pohled na svět, často s jemnou satirou a moudrostí. Jsou nositeli kulturní paměti, která přispívá k formování identity Prahy jako evropského centra kultury a umění."
S tím se nedá, než souhlasit a Divadlu Spejbla a Hurvínka k tomuto ocenění velice gratulujeme.

Taky vás někdy napadlo, z čeho je vlastně vyrobený Hurvínek? Možná vás překvapí, že za jeho „živostí“ nestojí jen šikovné ruce vodičů a hlas interpreta, ale i pečlivě zvolené materiály.
Jeho tělo, včetně nezaměnitelné hlavy s koulícíma očima, je vyřezané z lipového dřeva. Právě lípa je mezi loutkáři oblíbená – je lehká, nemá suky, dobře se opracovává a to umožňuje vytvořit i ty nejjemnější detaily.
Zajímavostí jsou i jeho typické dřeváky. Ty bývají vyrobené ze smrku. Proč zrovna ten? Hurvínkovy dřeváky jsou totiž proporčně výrazně větší než u jiných loutek, a aby se Hurvínek mohl po jevišti pohybovat svižně a lehce, je potřeba co nejlehčí materiál.
A co jeho ikonická čupřina? Na první pohled je jasné, že jde o přízi. Jenže ne jen tak ledajakou. Ta pravá, která Hurvínkovi sluší nejvíc, je dnes už skoro rarita – konkrétně příze značky Slovcolor, typ frotté, ve žluté až okrové barvě, která se vyráběla v závodech firmy Pleta.
Pokud byste na ni náhodou narazili někde doma, třeba mezi starými poklady po babičce, vězte, že by o ni měli velký zájem v Divadle Spejbla a Hurvínka. Vděční vám nebudou jenom divadelníci, ale i Hurvínek, protože potřebuje nové vlasy. :-)

Rozhlasová historie Spejbla a Hurvínka zůstane uchována i pro budoucí generace, tedy alespoň po obsahové stránce. S dochováním vlastních audiozáznamů je to už bohužel horší... O detailní zmapování rozhlasové audiotvorby S+H se zasloužil velký znalec mluveného slova Kamil Fajmon za přispění tvůrců webu Panáček v říši mluveného slova, který s pomocí archivních materiálů Českého rozhlasu prošel od roku 1946 do konce roku 1996 poctivě den po dni rozhlasové vysílání a do digitální formy převedl informace v nich uvedené. Tyto dokumenty s detaily programu vysílání jsou naprosto nenahraditelné, neboť bez nich by bylo absolutně nemyslitelné rozhlasové nahrávky S+H uceleně zkompletovat. Týdeník Rozhlas, jakožto oficiální veřejně dostupný zdroj informací o rozhlasovém programu, se totiž často omezoval pouze na uvádění základních údajů k jednotlivým pořadům jako je název a čas vysílání, podrobnosti ale kvůli nedostatku místa chyběly. Ani při sebepreciznějším procházení by tak nikdy nebylo možné s pomocí této tiskoviny přesně rozkrýt a detekovat všechny pořady mající spojitost s naší dřevěnou dvojicí. U jednotlivých scének vysílaných v rámci rozhlasového večerníčku Hajaja to platí dvojnásob. Díky systematické precizní práci se to naštěstí podařilo a vy si tak můžete všechny dostupné pořady s S+H a jejich protagonisty projít a zjistit, co všechno Miloš Kirschner, a před ním Josef Skupa, v průběhu dlouhé řady let v Československém rozhlase natočil. Některé dochované záznamy vydavatelství Radioservis sice postupně dává do prodeje na jimi vydaných audionosičích, valná většina zvukových pásů však byla v průběhu přepsána či jinak zničena a tyto audionahrávky tak už s největší pravděpodobností nikdy neuslyšíme.
Níže uvedený přehled scének, her, rozhovorů a komponovaných pořadů z let 1946 až 1966 doplňuje již dříve zveřejněné dílčí informace z období let 1974 a 1979 publikované v září loňského roku, o několik měsíců dříve za roky 1972 a 1973 a konečně do třetice přehled pořadů z let 1969 - 1996. Dnes zveřejněný soupis přináší zejména doplnění dalších scének z vysílání pořadu Dobrý večer, děti! + Hajaja.
Nově získané údaje byly rovněž doplněny do přehledu rozhlasových her a scének, stejně jako do seznamu rozhovorů a dalších komponovaných pořadů, které v nedávné minulosti rovněž prošly významnou aktualizací právě s využitím informací zveřejněných v Týdeníku Rozhlas.
Nespočet scének, her, rozhovorů a dalších vyprávění ukazuje, jak nesmírně bohatá je historie rozhlasové audiotvorby Spejbla a Hurvínka. Tu však mnozí paradoxně často neprávem přehlížejí jako méně významnou, přestože svým rozsahem násobně předčí počet nahrávek vydaných na audionosičích.

Na pokladně Divadla Spejbla a Hurvínka, resp. v novém zákaznickém centru je k dostání další upomínkový předmět s Hurvínkem - výroční turistická známka. Známka s číslem 3160 vyjde při příležitosti Hurvínkových stých narozenin. Půjde v pořadí již o třetí dřevěnou známku s motivem ušatého rošťáka – první vyšla v roce 2006 při příležitosti Hurvínkových osmdesátin, druhá potom i se Spejblem v roce 2024 jako turistická známka č. 2888 vydaná společně s turistickou nálepkou.
Turistické známky jsou oblíbené kulaté, dřevěné, vypalované plakety vydávané jako suvenýr a potvrzení o dosažení turisticky atraktivního místa. Historie jejich vydávání se začala psát v roce 1997 v Jeseníkách. Vymysleli je Ladislav Šín a David Holub (skauti Gin a Koumes) na základě trampských placek. Cílem bylo motivovat turisty k návštěvě zajímavých míst a sběratelství. Původně vznikly jako součást táborové hry, první prodejní známky se objevily roku 1998. První oficiální turistické známky (TZ) byly vyrobeny pro oblast Jeseníků. K dnešnímu dni bylo vydáno již 3038 turistických známek, 3084 výročních známek a 303 prémiových TZ. Celý projekt spravuje společnost Turistické známky, s. r. o., a je autorsky chráněn.
Známku si můžete zakoupit v zákaznickém centru od úterý do pátku vždy od 9:00 do 18:00, případně i o víkendech, pokud se hraje představení. Cena je stanovena na 55 Kč.