nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Skupa vydával gramofonové desky, účinkoval v rozhlase, televizi, jezdil se svým divadlem po vlastech českých, pořádal zájezdy i do zahraničí. Úspěchy přerušila válka. Skupa i přesto nebojácně pokračoval v účinkování, ale nakonec byl zatčen (17.1.1944) a uvězněn a deportován do drážďanského vězení. Spejbl s Hurvínkem skončili v trezoru gestapa. Po vybombardování Drážďan se šťastnou náhodou Skupovi podařilo utéct a vrátit se domů. Válka naštěstí vzápětí skončila. Po ní obnovil činnost divadla, překvapivě nikoliv v Plzni, ale v Praze.
Novou domácí scénu našel v Praze na Vinohradech. Divadlu se relativně dařilo, ale repertoárově trochu strádalo. Na programu se objevovaly opakující se revue nebo dokonce nehurvínkovský repertoár. Skupa vážně onemocněl, ale statečně pokračoval ve hraní. Dokázal se včas obklopit mladou generací nadějných nadšenců v čele s Milošem Kirschnerem, který divadlo postupně předával. Právě s Kirschnerem od roku 1952 příležitostně začal alternovat. V roce 1956 ho na zájezdě v Plzni překvapenému publiku oficiálně představil jako svého nástupce. Mladí tvůrci vnesli do dramaturgie divadla čerstvý vítr a Skupa sám dostal elán a chuť do další práce. Nikdo netušil, že to nebude nadlouho. Pár dní před plánovanou oslavou 65. narozenin pan profesor Skupa umírá... Jeho divadlo však díky už několika generacím znamenitých pokračovatelů hraje dál a úspěšně se rozvíjí.
O tom, že loutkoherecké řemeslo není nic snadného, se přesvědčil i moderátor, který si vyzkoušel, jaké to je vodit Hurvínka. Pokud jste pořad neviděli v živém vysílání, máte možnost podívat se ze záznamu pod tímto odkazem. Ale pozor – pokud nemáte předplacenou službu Voyo, neodkládejte shlédnutí, neboť Nova nenechává na neplaceném úložiště televizní záznamy příliš dlouho.
Postava výřečné babky se zrodila v červenci 1938 na plzeňském výstavišti při jubilejní výstavě původně jen jako rozhlasový hlas - z ampliónů na výstavě zaznívá prostřednictvím Jana Vavříka-Rýze skřípavý ženský hlas a "jedovatým" slovníkem komentuje tato pavlačová drbna aktuální události. Když Skupu s Wenigem napadne, že by se tahle osůbka mohla objevit i na jevišti, nenechal se Jan Vavřík-Rýz dlouho prosit a vyřezal v tvářích ducatou bábu s rozšklebenými ústy, která dovedou strojeně fňukat, špičkovat a trousit jedovatosti. V jejích rysech lze dokonce nalézt, byť pochopitelně zdeformované, rysy autora.
Na jevišti poprvé vystoupila 25. prosince 1938 při premiéře dětské hry O vousatém Hurvínkovi. Zásadní roli sehrála ve hře Josefa Skupy a Franka Weniga Kolotoč o třech poschodích (poprvé 10. února 1939), v níž se jako domovnice snaží uzurpovat moc ve Spejblově domě. Hra byla zřejmou alegorií mnichovských událostí a jedním z nejstatečnějších počinů české kultury té doby. Objevila se ale i v dalších inscenacích (např. Ať žije zítřek či Pavlačová estráda paní Drbálkové); její hlas je zachycen také na gramofonových deskách (např. Mánička zlobí - Máničce nejde čtení z roku 1955).
Paní Drbálková vystupovala ve velmi rozmanitých rolích: jednou jako Spejblova sousedka, jindy coby paní domácí, správcová, Spejblova bytná, posluhovačka ve výzkumném ústavu, pradlena. V jedné hře Spejbla ani nezná, v jiné figuruje jako teta Máničky a Spejblova stará známá. Její vztah ke Spejblovi byl podle daného postavení buď svrchovaně pánovitý či drsně podlézavý, její poměr k dětem převážně nadřazený. Na to nakonec také paní Drbálková doplatí, nenajde si své pevné a jednoznačně definované místo vedle Spejbla, Hurvínka, Máničky a Žeryka a její jevištní účinkování s odchodem svého tvůrce z divadla skončí.
Loutka je dnes trvalým exponátem Muzea loutek v Plzni, kde si jí mohou návštěvníci prohlédnout.
David Janošek vystudoval Střední školu umění a designu v Brně, obor Design nábytku a interiéru (2009). Následovalo studium Vyšší odborné školy restaurátorské na oboru Konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby, kterou absolvoval v roce 2012 a kterou od 3. ročníku studoval souběžně s činoherním herectvím na Janáčkově akademii múzických umění v atelieru Oxany Smilkové. Absolvoval v roce 2015 a krátce na to se stal členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského. Poté na sezonu nastoupil coby loutkoherec do Divadla Spejbla a Hurvínka a dále pokračoval jako herec na volné noze. Od roku 2021 je uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka.
V roce 2016 začal spolupracovat coby scénograf a kostýmní výtvarník s divadly napříč republikou, zejména pak s Národním divadlem v Brně, Národním divadlem moravskoslezským Divadlem Petra Bezruče, Moravským divadlem Olomouc, Městským divadlem Mladá Boleslav, Městským divadlem Brno, Slezským divadlem Opava, Komorní scénou Aréna, Východočeským divadlem Pardubice, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, Městským divadlem Zlín, Slováckým divadlem, Divadlem loutek Ostrava, Brněnskou filharmonií, Divadlem Polárka, Radost atd. Na Slovensku spolupracoval se Slovenským národním divadlem a Státní operou Banská Bystrica. Pro Národní divadlo v Praze vytvořil scénu k opeře Lazebník Sevillský (2021). Opakovaně spolupracuje s režiséry Martinem Glaserem, Štěpánem Páclem, Magdalenou Švecovou, Jankou Ryšánek Schmiedtovou, Adélou Stodolovou, Hanou Mikoláškovou, Michaelou Doleželovou, Zuzanou Fischerovou, J.A. Pitínským, Luborem Cukrem, Terezou Říhovou a dalšími.
Dokážou tradiční loutky promlouvat i k dnešním dětem? Jak se mění jejich charaktery a poselství, která současné nejmladší generaci předávají? Reagují pružně na témata doby a promítají je do obsahu divadelních her? A jaký vzor dnešním dětem dávají? I o tom se Deník N bavil s uměleckým ředitelem Divadla Spejbla a Hurvínka Davidem Janoškem, který na dejvickou loutkovou scénu před čtyřmi lety přinesl čerstvý vítr a dodnes jí udává směr. Rozhovor si můžete s předplatným přečíst v odkazu níže.